A to mi řekněte, co u alba svébytných crosscoristů Status Praesents rozebírat dřív? Netradiční obal, jeho svérázně pojatý vnitřek nebo ne zrovna lehce zařaditelnou, barevnou muziku, která pulsuje životem, je hravá a zábavná?
Co se tvorby Status Praesents týká, jsem prostřednictvím desky „Machochistaan“ prostá prvnička. A tak to vezmu postupně tak, jak lapali statusové mojí maličkost. Takže obal. Fantazii při vytváření krabičky (dle pisálkovských ohlasů) zapojili už Status Praesents v minulých kolech, tentokrát se jim podařilo stvořit unikátní vyklápěcí krabičku, smontovanou elegantním šroubkem. Tleskám za jedinečnost! Druhé kolo – booklet. Kajícně přiznávám, že mě pohled na čtyřku tuzemských samurajů poněkud rozhodil a komentáře k jednotlivým skladbám plné nadhledu zviklali v otázce, nakolik brát Status Praesents vážně. I vědomí, že v kolonce styl se u statusů nejčastěji vyskytoval pojem hardcore mi zrovna přitažlivě nezavonělo.
No a je tady to podstatné. Nechtějte po mně probůh zapasovat Status Praesents do nějaké pevné škatule. Jasně, díky nezpochybnitelné uřvanosti se corovinou dá ohnět, ale pokud by takový nadhled, cit pro melodie, zápal a lehkost při spojování zdánlivě nespojitelného (kterýmižto vlastnostmi se Status Praesents jen hemží) byl kapelám tohoto stylu vlastní, možná bych přestal ustavičně velebit folkáče, progresivce či melodiky a stal se ze mě zarytý jaderník. Takhle je „Machochistaan“ výzvou pro volnomyšlenkáře a hlavy otevřené. Kašlete na škatule a nechte se unést promakanou zábavou a citem pro křížení melodičnosti a uřvanosti.
Třeba jako v energické ukolébavce „Lullaby“ (u které spolehlivě neusnete), založené na neskutečně lehce pospojovaném kolotoči temp a kontrastu masakrujícího nářezu s „balalajkovým“ fórkem. Nebo třeba v odsýpajícím uřvaném „Mesaros Messerschmitt“ či skákací hitovce „Say Goodbye“, dokonale spojující fázi uvolnění a extáze. Zmiňovat se v souvislosti se Status Praesent o atmosférických pasážích je krapet zavádějící, neb kapela nepolevuje ve svém energickém náboji, ale i na ně na desce dojde (to je ta barevnost). Z tohoto pohledu je pro mě naprostým vrcholem „Bulgaro Famfare“, spojující přírodní energii s až etnickým šmakem. Při pohledu na booklet zjistíte, že jsem se zmínil o prvních čtyřech skladbách. Ano, přiznávám, s blížícím se koncem desky kouzlo krapet vyprchává, a Status Praesents se uchylují stále víc k přímočarým sekanicím, kterým občas chybí nosný nápad, ale když cestou nasajete aróma hip-hopu v „Cartoon“ (nekamenujte mě, ono to do atmosféry desky dokonale sedne) či excelentní „disco“ fórek „Jörg Üküülenn“ s banjo-exhibicí (toje to cross-), na konci se budete cítit maximálně osvěžení.
„Machometal“ je naprosto samostatnou škatulí, Status Praesent naprosto ojedinělou formací. Pokud byste měli chuť se někdy zeptat, co je důvodem mého pisálkování, tady je odpověď - možnost přivonět si k deskám, o kterých bych za „normálních okolností“ asi neměl ani páru, a přitom na jejich konci sedím buď vyvalený s hubou dokořán a nebo jako v případě Status Praesents maximálně pobavený a pohlazený po hudební duši. Pokud jsem v bilančním hodnocení zmiňoval, že mě loňský rok na domácí scéně příliš nenadchnul, škoda, že jsem se k „Machochistaanu“ prokousal až letos, byl by se spolehlivě objevil na jedné z nejvyšších příček loňského žebříku.
|
