Italská kapela Revoltons k nám v lednu zavítala hned na tři koncerty. Před jejich první zastávkou v Praze se mi podařilo vyzpovídat kytaristu a tahouna kapely Alexe Coronu. Nejen, že byl hodně upovídaný a na každý můj dotaz odpovídal s velkým zápalem, ale navíc projevil i věštecké schopnosti, když na polovinu mých otázek odpověděl ještě dřív, než jsem je položila. Tím mi sice rozhovor podstatně zkrátil, ale naproti tomu jsem se dozvěděla i věci, které jsem původně vůbec vědět nechtěla. Za tiché asistence zpěváka Andra, který téměř celou dobu mlčel a pobaveně se usmíval, jsme stačili probrat minulost kapely, nové album, těžký život italských kapel i plány Revoltons do budoucna. Později jsem se jen tak mezi řečí dozvěděla, že to byl vůbec první rozhovor, jaký kdy kapela dělala. V tom případě mi bylo ctí.
Vítám vás v České republice, to je poprvé, co jste sem zavítali, takže tu možná zatím nejste tak známí. Můžeš tedy krátce představit kapelu?
Alex: Ok. Dali jsme se dohromady v roce 1991 jako kapela, která hrála covery a v roce 2000 jsme vydali první demo. První album pak vyšlo u Limb Music v roce 2003. Poté jsme vydali ještě další dvě alba – „Lost Remembrance“ a „Underwater Bells“, které vyšlo minulý rok. A teď jsme tady – to je paráda.
A jak jste se dali dohromady?
Alex: Myslíš s těmihle? Protože z původní sestavy jsem zbyl jenom já. Na demu jsme měli jiného zpěváka, který pak z kapely odešel. Pak jsem potkal tohohle cvoka (ukazuje na Andra, který mu stojí za zády a ten na to reaguje širokým úsměvem) a dali jsme se dokupy s mým bratrancem, který už taky v kapele není. Teď hraje v Raintime, je to jejich klávesák Andrea. Ten odešel po vydání druhého alba. Ale já a tenhle zkurvysyn (myšleno Andro) jsme chtěli pokračovat, takže jsme našli zbytek kluků a jsme pořád tady.
Jaký je tvůj hudební vkus a jaké kapely vás nejvíc ovlivňují při skládání?
Alex: Když jsem začínal s muzikou, ovlivňovaly mě glamové kapely. Guns n´ Roses, Motley Crüe, Cinderella a tak. A pak jsem objevil Iron Maiden, Paradise Lost, Megadeth...ti jsou pro mě nejlepší. Ale mám rád i jinou muziku – jako The Cure, Depeche Mode...rád poslouchám různou muziku. Jen techno nesnáším.
Tak tomu rozumím.
Alex: (smích)
Proč jste se rozhodli hrát tři koncerty právě tady bez regulérního turné?
Alex: Zrovna teď je hrozně těžké dostat se na turné. Obzvášť pro italské kapely. Můj bratranec z Raintime mi řekl, že tu byli minulý rok a poradil mi, že se mám poptat u člověka, který jim to tu organizoval – jmenuje se Tom a ten mi poradil dvě jména kapel – Salamandru a Eagleheart. Takže jsme nejdřív kontaktovali Salamandru, jestli nechtějí udělat výměnu. Takže před dvěma měsíci odehráli dva koncerty v Itálii a teď jsme přijeli my odehrát tři koncerty tady. Ale dostat se na skutečné tour, to je opravdu komplikované. Obzvlášť pro italské kapely – nahrávací společnosti nás nemají rády – ze spousty důvodů. A taky je pro nás těžké brát si dovolenou z práce – a taky je to drahé, když tě nikdo nepodporuje...a italské labely opravdu nejsou dobré.
Takže je prakticky nemožné dostat od nahrávací společnosti dobré podmínky?
Alex: Jo. Ale obzvlášť v téhle době je to asi globální problém. Když nejsi velká kapela. A v Itálii je to dvojnásobně těžké, protože tam funguje mafie (to vyvolá všeobecný smích). Né, je to pravda!
Takže scéna v Itálii na tom není moc dobře.
Alex: Sama scéna je hodně dobrá. Máme hodně skvělých kapel. Všechen heavy metal je ale v Itálii v undergroundu. Dokonce i větší kapely. Není to jako třeba ve Švédsku. Nebo možná jako tady, nevím, jak to vypadá s vaší metalovou scénou.
Ne, tady to kapely taky nemají jednoduché.
Alex: Ne? Takže je to jako v Itálii.
Jasně, problémy získat smlouvu s nahrávací společností a tak.
Takže to si dobře rozumíme. (Obrací se na Andra) Řekni taky něco! (Andro se culí a mlčí). Máme stydivého zpěváka.
Andro: Jo, jsem stydlivej.
(následuje krátká konverzace v italštině)
Alex: Je to kretén. (smích)
Měli jste hodně problémů se změnami v sestavě. Jak to vypadá teď? Je všechno vyřešeno a je sestava stabilní?
Alex: Ani ne. Můj bratr odešel před dvěma týdny. (smích) Takže jsme byli bez kytaristy. Sem s námi přijel můj kamarád. No a na třetím albu můžeš vidět obrázek, kde je jen Andro a já. Protože jsme jediní přeživší ze základní sestavy. Ale dokud jsme tu my, Revoltons můžou pokračovat.
Vaše nové album „Underwater Bells“ zní oproti vaší předchozí tvorbě jako velký pokrok.
Alex: Jo, zní jinak.
Změnili jste něco v procesu skládání, nebo je to jen přirozený vývoj?
Alex: Je to přirozený vývoj, ale je potřeba říct, že nám ze sestavy vypadl můj bratranec Andrea, který hrál na klávesy, takže my dva (myšleno on a Andro) jsme napsali většinu nových skladeb. A když odešel, rozhodli jsme se, že už dál nebudeme používat klávesy. Nahrál jsem sice nějaké klávesy ve studiu, ale chtěli jsme udělat heavy metalové album s moderním zvukem. A další album bude zas jiné. Máme rádi změny. Je to přirozené, protože se nám líbí spousta různé muziky. Andro miluje Panteru, Metallicu, já mám rád Megadeth, Paradise Lost a tak.
Na novém albu je to určitě všechno k nalezení, zní mnohem tvrději než vaše předchozí počiny.
Alex: Však taky je! (smích)
Máte něco, k čemu byste teď směřovali? Něco jako osobní sen?
Alex: Naším snem je hrát na co největším počtu různých míst. To je všechno, co chceme.
A vaše plány pro nebližší budoucnost? Už máte materiál na nové album?
Alex: Nové album začneme psát v březnu. Máme připravenou spoustu písniček, ale musíme na nich zapracovat společně. Mezitím chceme odehrát nějaké koncerty. Takže budeme koncertovat a zároveň pracovat na novém materiálu. Do studia bychom se pak mohli dostat v lednu nebo únoru 2011.
Bezva. Chceš ještě něco dodat?
Alex: Nevím, pomoz mi! (smích). Snad jen, že milujeme heavy metal, milujeme cestování, party, legraci, rock n´ roll...a vaše země je krásná...jsme šťastní! (smích)
Díky za tvůj čas. Užijte si váš pobyt u nás a hodně štestí do budoucna!
Alex: Díky!
|
