Tuto kapelu jsem napsal do svého profilu jako „oblíbenou“, a to navzdory tomu, že v té době měla na svém kontě pouze jediné album „Midday Moon“. Jenže to oplývalou takovou dávkou svěží a především originální energie, která o mé okamžité náklonnosti rozhodla už po pár slyšených tónech. Tato deska svým nezaměnitelným, hard rock'n'power metalovým odstínem vnesla nový vítr do žánrových vod a rychlostí světla posunula bárku jménem CARDIANT do první linie vedle těch největších hvězd. Mé netrpělivé pokukování po jejich dalším řadovém albu nabíralo čím dál nervóznějších rozměrů, no a na konci loňského roku jsem se konečně dočkal. Bohužel ale jenom obrovského zklamání.
Těžko říct, do jaké míry se na kvalitativním sešupu podepsaly rošády v sestavě, které se v jedné chvíli vyhrotily do bodu, kdy nebyla od věci otázka ohledně ukončení činnosti. Kdyby tak tehdy kapela učinila, odešla by ze scény sice s pouhým jedním zářezem na pažbě, ale byl by to odchod důstojný a takzvaně v nejlepším. Nestálost sestavy (především na pozici vokalisty) se ale roku 2008 ustálila a vznik nového alba se náhle ze sféry sci-fi přesunul na hranici reality.
Brilantního vokalistu Tommiho Salmela, který svým hard rockovým odstínem výrazně přispěl k jedinečnosti debutové desky, nahradil velmi průměrný Erik Karhatsu, čímž v podstatě započalo odpočítávání katastrofického dopadu této finské skupiny. Samozřejmě, vše mohla zachránit hudební složka, jenže to se nestalo. Původní osobitost se nadobro vypařila kamsi do éteru a místo ní se autoři uchýlili k zoufale tuctové a nepůvodní tvorbě (párkrát zaslechneme např. STRATOVARIUS).
Tantrický tunel, který spojoval album „Midday Moon“ se svým posluchačem a nespočtem vynalézavých melodií ho dopoval kouzelně blahodárnou energií, je na desce „Tommorow's Daylight“ zabarikádován nudnou průměrností a tak nezbývá, než s hlubokým smutkem pohřbít jednu z obrovských nadějí světového power metalu. Bylo by velmi bolestivé probírat jednotlivé skladby a není k tomu ani důvod, neboť vám je prostě doporučit nechci (proto neuvádím ani klasický „YouTube vzorek“ pod článkem). Tuto recenzi tedy berte jen jako pietní vzpomínku na úchvatnou desku „Midday Moon". Albu „Tomorrow's Daylight“ se ale prosím oklikou vyhněte.
|
