Exkluzivní koncert pro Českou Republiku dánských Volbeat byl opravdu exkluzivní! Vzhledem k tomu, že se Volbeat skvěle představili už v rámci festivalu Masters of Rock 2008, těšila jsem se na jejich vystoupení v Praze jako malý Jarda už od té doby, co na podzim 2009 museli koncert zrušit díky tomu, že supportovali Metallice, která si je pro toto sama vybrala. A taková nabídka se neodmítá, navíc díky tomu získali další rychle se rozrůstající pole fanoušků. Volbeat jsou velmi zajímavou kapelu mixující prvky klasického rock´n´rollu s trochou country a to vše obohacené drsnými a velmi chytlavými deathovými riffy. Mimochodem, kdo zmeškal tento koncert v Praze, má ještě možnost si na Volbeatech pochutnat na jaře v rámci Sonisphere festivalu!
Exit Chmelnice praská ve švech!
Do Exitu přicházím okolo půl osmé – koncert má oficiálně začít v osm – a už teď se klub pěkně plní lidmi, což je pro mě dost nevídaná záležitost. Jsem zvyklá na menší akce s menším, takřka zanedbatelným počtem fanoušků, ale u Volbeat mě návštěvnost nepřekvapuje. Nevím, zda bylo vyprodáno, či nikoliv, ale ve finále bylo v klubu sotva k hnutí. Naštěstí během předkapely – německých The Bulletmonks je atmosféra ještě dýchatelná. Čtyřčlenná kapela se však sotva vměstná na pódium, které je přeplněné různými „artefakty“ patřícími Volbeat. Mladá kapela má na svém triku zatím jediné album „Weapons of Mass Destruction“ a evidentně ne moc velké zkušenosti s koncertováním. Nedá se říct, že by jejich vystoupení bylo vyloženě špatné, dokonce i přes obvyklou příšernou chmelnickou akustiku a přes problémy s jednou kytarou, se The Bulletmonks dali po hudební stránce zkousnout. Nutno jim také přiřknout mladické nadšení, se kterým předvedli svůj set, ale také mladickou ostýchavost. Jejich hardrock šmrncnutý bluesem a dalšími prvky nakonec docela slušně zapadal ke hvězdě večera. Otázkou je, co se svým potencionálem udělá kapela v budoucnu.
Během pauzy, kdy na sebe Volbeat nechávají poměrně dlouho čekat, se stává Exit Chmelnice nacpaným k prasknutí a to nejen českými fanoušky, ale také německy mluvícími skupinkami. Nedivím se, že cizincům stálo za to vydat se na Volbeat za hranice své země, i já měla po nedělním koncertě chuť vyrazit druhý den na Volbeat do Bratislavy. Kapela totiž nejen že splnila moje očekávání, dokonce jej předčila.
Sice nás pánové nechali pěkně dlouho čekat, ale jak se objevili na pódiu, klubem se rozlehl nadšený jásot, který jenom postupem času nabýval na síle. Volbeati rozjeli svůj set písničkou „Hallelujah Goat“ ze zatím poslední desky "Guitar Gangsters & Cadillac Blood" z roku 2008. Celý jejich set byl pak průřezem jejich diskografií. Volbeat jsou známí velmi živým projevem na pódiu, což se na miniaturním exitském těžko provádí, přesto jsme nebyli ochuzeni o „přestřelky“ mezi basákem Andersem Kjølholmem a kytaristou Thomasem Bredahlem, ani o jiné artistické výkony v podobě pobíhání, poskakování, otoček atd. a zároveň o kvalitní muziku. Akustické nedostatky klubu byly rázem zapomenuty, člověk se nechal strhnout charismatickým a zajímavě barevným hlasem zpěváka Michalea Poulsena, který dokazuje světu, že je velkým fanouškem Johnnyho Cashe nejen svými melodiemi, ale i svým tetováním. Největší úspěch samozřejmě sklízely hity jako rock´n´rollový „Sad Man´s Tongue“, „Radio Girl“ či výborný cover „I Only Wanna Be with You“, kterého jsme se dočkali v podobě přídavku. Nezůstali jsme ochuzeni ani o akustickou kytaru, například během začátku písně „The Garden´s Tale“. Také nám byla představená úplně nová písnička a nejen, že kapela celou dobu sršela energií, Michael navíc sršel i vtipem. Dokonce se během jednoho songu na pódium vloupala slečna, co se chtěla pokusit o stagediving, bohužel je v Exitu pódium poněkud nízké a nejsem si úplně jistá, jak svůj skok do davu zvládla a jak ho zvládli ostatní fanoušci, ke kterým se vrhla. Kapelu ale fakt, že mají na stage o osobu navíc, nijak nevykolejil. Profesionální vystupování, výborná komunikace s fanoušky, zábavná a skvěle odehraná show, to jsou prostě Volbeat a za to všechno a za originální přínos na metalovou scénu si zaslouží respekt. V závěru show davu fanoušků pod pódiem Michael dokonce slíbil, že za dvacet minut se kapela objeví v klubu, aby se setkali s fanoušky a tak se i stalo. Pánové byli velmi milí a přátelští, vůbec ne namyšlení (jako jsou občas jiné a nepříliš kvalitní kapely) a Michael, když ho někdo oslovil, sám od sebe dokonce dotyčnému podal ruku a pozdravil se s ním. Je vidět, že má kapela svoji úroveň, že si nemusí na nic hrát a obzvláště ne na namachrované hvězdičky. Děkujeme pánové. A malá osobní poznámka: Dlouho už jsem se na koncertě takhle nebavila!
Playlist: Hallelujah Goat, Guitar Gangsters & Cadillac Blood, Boa (JDM), Radio Girl, Caroline #1, Mary Ann's Place, Sad Man's Tongue, A Moment Forever, A Warrior´s Call, Mr. & Mrs. Ness, Pool of Booze, Booze, Booza, ?Angel?, Another Day, Another Way, ?NYT 2?, The Garden's Tale, The Human Instrument, I Only Wanna be With You, Still Counting
|
