Když si budete pročítat historii této party na jejich oficiálních webovkách, možná se vám stane, že najednou ucítíte nepříjemný zápach. Po očuchání vlastního podpaží a přikrytí dolních končetin ale zjistíte, že smrad nevychází z vašich pórů, nýbrž z monitoru. No a pak vám dojde, že takhle nesmrdí nic jinýho, než samochvála. Velkohubými slovy, popisujícími vlastní tvorbu a um se to tam jen hemží, což ale dokazuje jenom to, že pánové zrovna nejsou moc pokorní a prvotní efekt jejich naparování nemá jiný, než kontraproduktivní účinek. Ale jsou to Američani, takže dejme tomu, že tuhle asertivitu nějak vstřebáme a budeme doufat, že tvorba a um budou alespoň z poloviny tak dobré, jak praví jejich pyšné autohodnocení.
Vznik ARMORY je datován k roku 2001, tři roky poté se rodí debut „The Dawn Of Enlightenment“. Jenže tenkrát se moc nepovedl zvuk a celková prezentace, proto se kapela rozhodla kompletně přehrát původních deset skladeb a k tomu přidat dvě bonusové skladby. Zvuk nahrávky z prosince roku 2007 je tak skutečně o poznání vydařenější a deska má power metalově houževnatý, hutný a patřičně hlasitý sound.
První z věcí, která okamžitě upoutá pozornost, je zpěv Adama Kurlanda. Ten těžce připomíná Tobiase Sammeta a už jen tato indície napoví, že ačkoli země původu leží nalevo od Atlantského oceánu, o typický US power metal tentokrát až tolik nepůjde. Hudební rozhraní této kapely skoro přesně kopíruje hranice Německa (power/speed) a Velké Británie (heavy metal). Do této partie ale kromě výše zmíněného amerického sebevědomí nic moc nového nepřináší. Metalové klišé jde u této kapely napříč hudební i textovou složkou, přesto by nebylo od věci ARMORY ihned odepsat.
Ona je totiž ta „namachrovaná“ energie docela přenositelná a nakažlivá. Na mě platí zejména typické spídovky, kterých se kluci vůbec nebáli a rychlá tempa jsou zde servírována v množství větším než malém („Faith In Steel“, „Riding The Cosmic Winds“, "Heart Of Dreams", „The Eyes Of Time“ a „Mystic Star“). Za tyhle výpalovky u mě kluci získávaji hodně plusových bodů a popravdě řečeno, právě ony jsou hlavním důvodem nadprůměrného hodnocení. Těch hodně dobrých nápadů totiž zase není celkově tolik a pokud se zpomalí, kouzlo rychle zmizí a neslaný nemastný power „hevíkový“ základ najednou nemá čím zaujmout. O epicky rozplizlých skladbách, jako je ta více než 13ti minutová titulní, to platí dvojnásob.
Neohromí ani naprosto zbytečný cover „Flight Of Icarus“ od IRON MAIDEN (ačkoli celkem vhodně ukazuje na jednu ze zásadních inspirací). Naopak příjemně a vkusně působí závěrečná instrumentálka „Dr. Willy“, která je upraveným doprovodem hry „Mega Man 2“ z Nintenda.
ARMORY chystají na léto své druhé album a samozřejmě slibují, že bude všeho víc a zase to bude bomba. Debut „The Dawn Of Enlightenment“ nedává důvod se na další řadovku netěšit (platí to zejména pro power melodiky), ale zároveň nenutí toto očekávání doprovázet nějakou zvláštní nedočkavostí. Prostě být v klidu a pak se uvidí. Ona se totiž ta pravá povaha reality stejně nedá oblbnout žádnými, byť sebenabušenějšími slovy.
|
