Rage se českému publiku představují s takovou pravidelností, že i člověk, který se po jejich show nikdy speciálně nepídil, je mohl vidět už mnohokrát. Jelikož je jejich oblíbenou destinací festival Masters of Rock, bylo docela příjemné zajít si na ně pro změnu na samostatný klubový koncert – obzvlášť, když byl v rámci turné k novému albu „String to a Web“. Já sama jsem ale do Zlína zamířila hlavně kvůli předkapele Jaded Heart, kterou si pánové přivezli z německa a která u nás během své téměř dvacetileté kariéry ještě nikdy nevystoupila.
Předem se nedalo odhadnout, jak moc se MoR café naplní. I když se lidé trousili docela pomalu, už první kapela měla aspoň částěčně zaplněný sál. Překvapením jistě bylo, že Jaded Heart přenechali své místo v pořadí druhé kapely domácím Seven. Měl to být dobrý skutek pro domácí kapelu, ale nejsem si úplně jistá, jestli to bylo nutné. Nezdálo se mi totiž, že reakce publika při Jaded Heart by se nějak výrazně lišily od reakcí při následujících Seven. Ale budiž – vrchol večera jsem si tedy odbyla už na úvod. A že se rozhodně bylo na co dívat – tahle německo/švédská sympatická banda to umí opravdu pořádně rozpařit. Je z nich cítit velká chuť do hraní a ačkoli kapela na posledních albech opustila melodický hard rock a s nástupem švédského pěvce Johana Fahlberga zapadla do metalových vod, jejich show má stále rock n´rollové grády. Johan byl po odchodu Michaela Bormanna výbornou volbou – a to nejen díky svému hlasu (který je bez debat famózní). Ten člověk je prostě
celkově nepřehlédnutelný. Na pódium nastoupil v cowboyském klobouku a ve své majestátní výšce si říkal o pozornost všech přítomných. Hodně mě potěšilo (obzvlášť po poslední příšerné zkušenosti na Stratovarius), jak dobře byl na tom tentokrát zvuk. I když to stále nebylo úplně ono, nástroje byly alespoň čitelné a vokál se netopil v nepřehledné změti. Celá kapela velice sympaticky komunikovala s publikem a během krátkého setu si ho získala na svou stranu. Je trochu škoda, že jsme se dočkali pouze skladeb z posledních tří alb, ale tak už to při výměnách zpěváků bývá. Ostatně – skladby jako „Love is a Killer“, „Hero“ nebo „Freedom Call“ jsou natolik silnými hity, že není problém na nich set postavit. Kapela si vystoupení zjevně užívala a publikum bylo jednoznaně na její straně, takže nezbývá než doufat, že k nám v budoucnu zavítají častěji.
Seven byli tentokrát nejen předkapelou pro dva české koncerty Rage, ale i jejich doprovodem na turné. To je určitě pro kapelu velký úspěch a také možnost předvést se v zahraničí. Už jsem zmínila, že ve Zlíně se jim naskytla příležitost hrát jako druzí. Nakonec to ale vyšlo tak nějak nastejno. Lidí v sále neubylo, ale ani nijak výrazně nepřibylo. Seven mě ale tentokrát hodně překvapili. Zaprvé – mají nového zpěváka. A Lukáš Písařík během koncertu dokázal, že byl pro kapelu dobrou volbou. Nejen, že má výrazný hlas, ale i jeho pódiová prezentace má něco do sebe. Zdá se mi, že Seven se snaží na show zapracovat a v téhle oblasti se vyvíjet. Například Thomasovo sólo na basu s vrtačkou je zajímavým zpestřením. Seven jsou rozhodně čím dál lepší – zdá se tedy, že radikální změny v sestavě byly k dobrému.
Rage zvolili zajímavou taktiku. Sami prohlásili, že sem jezdí dost často – proto bylo určitě dobře, že proměnili svůj setlist – a také se to dalo čekat. Ten, se kterým se představili ve Zlíně, byl ale přeci jen trochu šokující. Jasně, byla by asi pitomost pořád dokola omílat stejné skladby před stejným publikem, ale to, že kapela odehraje prakticky celé nové album, to jsem tedy nečekala. Určitě to muselo být zklamání pro fanoušky, kteří třeba „String to a Web“ ještě nemají naposlouchané, nebo ho dokonce ještě ani neslyšeli – popřípadě se jim úplně nezamlouvá. No a já patřím do té třetí kategorie. Ačkoli na jednu stranu nesmírně oceňuji odvahu kapely a chválím je za radikální sáhnutí do setlistu (což si moc kapel nedovolí), na druhou stranu jsem se chvílemi trochu nudila. Když pominu „Straight to Hell“, opravdového „hitu“ se publikum dočkalo až při přídavcích, kdy zazněly „Set This World On Fire“ a „Down“. I přesto se našly v show momenty přímo skvostné – například skutečná perla nového alba, opus „Empty Hollow“, který byl na živo přímo strhující. Vzpomnělo se i na „Wake the Nightmares“, které živá podoba taktéž hodně sluší. Co psát k samotnému výkonu Rage? Publikum dostalo to, co vždy. Perfektní instrumentální výkony, podané mírně statickým způsobem. Energie přesto proudila do lidí plnou silou a v malém uzavřeném prostoru to byl (obzvlášť na konci, kdy se publikum konečně pořádně probralo) opravdu nářez. Hodně pomohl i dobrý zvuk. Jen na lidech byly trochu cítit rozpaky. Je pravda, že člověk se nezavděčí – Rage prostě zvolili jinou podobu turné a volili odvážně – berte, nebo nechte být. Minimálně ve Zlíně je za to nikdo nevypískal – naopak, sál byl narvaný, publikum výkon kapely ocenilo a spoustu lidí určitě odcházelo blahem bez sebe. A já si užila Jaded Heart.
Playlist: The Edge of Darkness, Hunter and Prey, Into the Light, The Beggar's Last Dime, Drop Dead, Empty Hollow, Straight to Hell, Saviour of the Dead, Lost In The Void/ The Mirror in Your Eyes/ Wake The Nightmares, Purified, Set This World On Fire, Down
|
