Tahle švýcarská thrashová smečka na to nejde vůbec chytře. Tak předně netuším, proč si v dnešní informačně přesycené době někdo zvolí za svůj název jméno, které už min. jedna metalová kapelá má. Navíc to je název, který vám díky své (např. herní) provařenosti po zadání do vyhledávače vyjede haldy dalších odkazů, což není dvakrát dobrý způsob, jak nalákat potencionálního posluchače. Když už se pak k nějakým informacím dostanete, hned se vyjeví další bordel, tentokrát v diskografii skupiny.
První placka „The Fight For Metal“ z roku 2006 obsahuje totiž 3 stejné songy jako dnes hodnocený počin („Headbangers“, „Stalingrad“ a „Defenders“). Délka prvního zářezu (38:49) povahu dema vylučuje (a ani tak uváděno není), za oficiální debut je ale považována až deska „Underdogs“ (navíc se stejným obalem!), takže se v tom čert vyznej. S nesmyslným mixováním písní z desky na desku si už zahrávala nejedna parta (namátkou ALTARIA, DIONYSUS, TOXIC HOLOCAUST), ale výsledný dojem byl akorát velký zmatek a taky to vždycky zaváznělo malinkou vychcaností. Jenže tentokrát je to všechno celkem jedno, čímž se přesouváme k hlavnímu nedostatku téhle kapely.
Švýcaři BATTALION totiž nepoužili snad ani jeden původní riff a navíc se tento fakt vůbec nesnaží zakrýt. Vykrádačka takové "Gung-Ho" od ANTHRAX (např. v „Running Alone“ nebo „Beggars Right“, které jsou navíc skoro totožné) nebo SEPULTURY (doslovná cavalerovská citace z období „Arise“ v „Bullets & Death“) totálně ubíjejí dobrý vkus. Zpěv Silvana Etzenspergera se zase zcela nepokrytě snaží přiblížit rané fázi Jamese Hetfielda (ozvěny riffů METALLICY pak uslyšíme vůbec nejčastěji), a takhle by se dalo pokračovat dál, určitě bychom přitom ale nenašli ani jeden moment, který by ospravedlnil tuhle thrash metalovou simulaci a nějak nahrál do karet švýcarů. Ti je mají totiž všechny cinklé zoufalou citací slavných kolegů.
Pocitu falešnosti přidává i thrashová extáze, která právě probíhá a jako zázrakem probouzí v řadě metalových nadšenců thrash metalové geny. Některým se to dá skutečně uvěřit, v mnoha případech jde ale o čistokrevné pozérství, které nemá jiný účel, než tunelové vykradení boomu thrashového žánru. Když se to navíc dělá tak blbě, jako v případě těchto Švýcarů, je výsledek opravdu žalostný.
|
