Krásné, jedinečné a sympatické intro na akustické kytary, temně intenzivní vokál, ambientní atmosféra. Po chvíli vše přibarvuje elektrická kytara, nádherný zvuk i výraz. Tak začíná aktuální album německých DISBELIEF. Zlom.
Následuje střednětempý old-school death, jako bychom se vraceli o dvacet let zpět, kolovrátek dokola, téměř bez okras a syrově. V polovině skladby přechází death metal do melodií intra, špinavě melancholická atmosféra. Jsou zde cítit američtí stylotvůrci NEUROSIS. Pak opět death, za ním uvolnění. Vše končí vybrnkáváním ze začátku.
Další skladba začíná opět pomalu, temně a sugestivně jako ta první, ale přece zcela jinak. Ústřední motiv, vyjevující se po celou dobu písně, se podobá pomalé atmosférické kytaře ROOT (něco mezi "Hell Symphony" a "Temple In The Underworld"), do toho emotivně-vrývající se hlas „Let the fire burn,..... let the fire burn.....“, pak očekávaný střednětempý death, uvolnění, death.
Uvěřitelný, charismatický a zároveň stylizovaný vokál napříč deskou táhne. Nástroje do sebe zapadají zvukově i skladatelsky jako jeden celek. Na všech místech alba jsou protiklady, které se doplňují; nejen doplňují, ale násobí. Skrz desku prochází dva styly – jako dvě zcela odlišné kapely, ale přesto to jde přirozeně do sebe.
První polohou je old-school death, syrový, uřvaný, zřejmě schválně plochý, zde se s tím DISBELIEF příliš neserou – několik akordů a jeden dva hoblující riffy, nastředované kytary, dvoukopák, stále dokola; střední tempo, občas i tempa pomalejší. Statické, neměnné, někdy až ubíjející.
Druhá poloha působí zvláštně, je silně melodická a pestrá, desku velmi oživuje. Zde čerpají DISBELIEF, ať již vědomě, či ne, ze scény okolo NEUROSIS, která zajímavým způsobem spojuje výbušnou energii hardcore, doom metal a z(ne)klidňující energii ethna a psychedelie. Náznaky klasického „doomově-gotického“ feelingu nebo dřevního doomu ale naprosto ne, spíše jde o takovou tu špinavou, syrovou, hnusnou melancholii, která se občas blíží až psychedelické expresi. V poslední, chytlavé a zároveň intenzivní "Demon´s Entry" se jde chvílemi dokonce i mírně do grunge – vokál, feeling.
I přes to, že deska by mohla být k dokonalosti v motivech asi trochu proškrtána a zkrácena, je rozhodně zajímavá, intenzivní a stojí za poslech. Ne kvůli stylotvorné originalitě, ale díky její energii a zajímavému propojení stylů. Je v ní něco zajímavého a je dobré ji slyšet vícekrát. Emotivním vrcholem je vedle několika jiných momentů srdcervoucí, nihilistické, vznešené, snad nezemské dvouminutové intro.
DISBELIEF hrají od roku 1990 a „Protected Hell“ je jejich osmou řadovou deskou. Další nahrávka „Heal“, jíž kapela oslaví dvacet let, vyjde 21. května. Měla by se na ní objevit znovunahraná verze titulní písně z alba "Shine" (2002), čtyři nové skladby jako tribut kapelám, které DISBELIEF ovlivnily, a také několik coververzí.
|
