Zarytý metalový fanoušek Sam Dunn se rozhodl ukázat světu, že metal není jen otázkou vyspělých států severní Ameriky a Evropy. Jeho cesty, nebo spíše lety, vedou do míst, kam by nikoho nenapadlo vypravit se za objevováním tvrdé muziky. Sbalil tedy 300 kg natáčecího“nářadí“ a s režisérem Scottem McFaydenem vyjeli do neznáma prozkoumat metalovou kulturu.
Z největšího německého metalového festivalu Wacken se vydává na svojí dlouhou štreku. První cesta vede do Brazílie, abychom se dověděli, že metal v této jihoamerické zemi dostal prostor až v roce 1985, kdy byla svržena diktatura. Od té doby se stal metal vedle milované hry s kulatým nesmyslem dalším národním znakem. Max Cavalera (ex Sepultura, Soulfly) přiblížil začátky působení v metalovém světě. Usměvné bylo, jak hoši ze Sepultury vytvářeli nábojový pás z tužkových baterek tak, aby docílili kýženého vzhledu „západních kapel“. Užasný pohled byl i na první velký koncert v rámci festivalu Rock In Rio, kdy němečtí nestoři Scorpions vystoupili vůbec jako první velká tvrdá kapela v historii brazilského metalového rozmachu.
Následoval přelet do Asie, a to přímo k Japoncům, o kterých je známo, že u nich nebude nic normální. Bláznivé Japonsko odhaluje nejen silnou oddanost k formaci Deep Purple, ale i rozpory mezi místním a západním metalem. Přívrženci tuzemského metalu neznají západní muziku a naopak. Velmi překvapující je i pohled na Martyho Friedmana (ex Megadeth), který se na japonských ostrovech usadil a tvoří hudbu k seriálům, jeden z nich má přímo zabijácký název – Death Panda. Náhled do zákulisí formace Visual Kei je také chuťovka. Prostě Japonci, co více dodat.
Rychlý skok a jsme v lidnaté Indii, a to přímo v Bombaji. Indičtí metalisté tvoří metal nejen jako kontrast ke stroji na kýč jménem Bollywood, ale také proto, že jim dává svobodu, vymezení se vůči tradičnímu indickému systému. Metalové akce probíhají v hotelu, kde se vedle hrdelních skřeků a murmuru odehrává tradiční svatba se vším všudy. Nádherný kontrast, jen co je pravda.
Další cesta vede do tzv. PRCu nebo-li Public Republic of China. Do země, odkud pochází skoro všechno zboží světa. Do země uzavřené do roku 1993. Setkáváme se zde s metalistou jménem Kaiser Kuo, který se po mládí stráveném v USA navrací do rodné Číny, aby zde mohl založit první čínskou metalovou kapelu Teng Dynasty. Následně se vydáváme do školy pro začínající muzikanty, kde se vyučuje i metalová hudba, do školy Midi. Výuka na elektriku, kdy učitel stojí vpředu a pod ním tak pětadvacet zapálených čínských mladých kytaristů drhnoucích jeden riff za druhým opravdu pozvedne koutky vzhůru.
Z Číny hop do Indonésie, země plné rozdílů a také země s nejvyšším podílem muslimského obyvatelstva. Bohaté luxusní čtvrtě nahrubo kontrastují se slamy. Nezaměstananost se údajně pohybuje kolem 10%, neoficiální zdroje však uvádějí až 40%! Metal se zde vyvíjí zejména politickým směrem. Nejextrémnější spolky vyznávají tzv. anti-zionismus, který pracuje se silnou nenávistí k Židům, ve stejné chvíli však mají na sobě nášivky s přeškrtnutými nacistickými symboly, čímž si vlastně protiřečí. Lars Ulrich (Metallica) také vzpomíná, jak v roce 1993 hráli v Indonésii, a zatímco vystupovali na pódiu, tak za branami areálu vypuklo pravé peklo, bezpečnostní složky stály proti nebohým fanouškům a bily je hlava nehlava.
Následují dvě zastávky na Blízkém východě. První z nich je Izrael, jedno z nejnebezpečnějších míst vůbec. Místo, kde se kříží tři abráhámovská náboženství - křesťanství, islám a judaismus. Rozhovor s vokalistou známé formace Orphaned Land nám přiblíží vcelku detailně, jak se geopolitická situace promítá do textů izraelských kapel a celkového pohledu na metal.
Druhá blízkovýchodní návštěva je směřována do Spojených arabských emirátů, přímo do Dubaje , kde se Sam setkává s metalisty z ostatních arabských zemí. V těchto končinách je internet jedinou šancí, jak se vůbec dostat k metalové muzice. Načež se vrací k Larsu Ulrichovi, který kupodivu (po aféře s Napsterem) schvaluje stahování muziky fanoušky z islámských kultur :-) Všichni arabští milovníci pak uctívají svoji lásku k metalu na pouštním festivalu Desert Rock.
Dokument Global metal je dle mého názoru jeden z nejlepších dokumentů, co se týká hudby. Sam Dunn diváka dokonale provedl zeměmi třetího světa, kde je metal prožíván tak jinak, než v naší zmlsané Evropě a za velkou louží. Hodina a půl uteče jako voda a vy jste strženi, ohromeni a šokováni zároveň, jak to ve světě metalu vůbec je. Ve chvíli, kdy spatříte úplně první velký metalový koncert v Indii, který má na svědomí Iron Maiden, a uvědomíte si, že je už 21.století, tak vás to dostane na kolena. Při pohledu na extázi fanoušků při "Fear Of The Dark" vás to nedokáže nedojmout. Hudba je prostě jeden jazyk, jedno nebe nad námi všemi!
|
