Ačkoli Jaded Heart jsou oficiálně německá kapela, když mi u stolu v MoR café k domluvenému rozhovoru zasedly čtyři pětiny sestavy, byl poměr Němců a Švédů vyrovnán. Záhy jsem se přesvědčila, že je to opravdu veselá a upovídaná banda. Mluvilo se o novém cd, o současném turné, ale došlo i na pár nepříjemných otázek ohledně vyhazovu z předchozího turné a rozchodu s bývalým zpěvákem Michaelem Bormannem. A protože byli pánové tak sympatičtí, odpustila jsem jim nakonec i pokus o vraždu mého diktafonu....
Takže vás u nás oficiálně vítám, to je poprvé, co hrajete v České republice, že?
Michael: Jo.
Jaké jsou prozatimní dojmy?
Henning: Děravé silnice, dobré pivo, skvělý klub,...(významný pohled) a hezké holky.
(smích) Díky.
Michael: Tohle bude náš druhý koncert tady, včera to bylo skvělý, takže...
Johan: Včera jsme ale byli v úplně jiný zemi.
Henning: Kde jsi byl ty?
Johan: My totiž byli v Budapešti, já teda nevim, kdes byl ty, ale my byli v Maďarsku.
Michael: Fajn, takže tohle je první koncert tady.
A zítra hrajete v Praze, to jen tak pro pořádek. Tak pojďme k muzice. Vaše poslední album „Perfect Insanity“ je mnohem tvrdší, než vaše předchozí tvorba, proč ta změna zavedeného stylu?
Johan: Je to pro nás zábavnější.
Henning: Je to vlastně vývoj. Není to opravdová změna, je to jenom vývoj. Můžeš to cítit už na „Helluva time“ – už to bylo mnohem tvrdší. Pak přišel do kapely Peter – kytarista a ten přinesl ještě tvrdší riffy na poslední dvě alba – „Sinister Mind“ a „Perfect Insanity“ – já bych řekl, že tyhle dvě už si jsou hodně podobné...co vy, kluci?
Johan: Určitě. Všichni jsme fanoušci tvrdších skupin. Samozřejmě jsme zůstali v melodickém stylu. Pořád píšeme chytlavé melodické písně.
A co reakce fanoušků?
Johan: Výborné. Fakt dobré.
Jo?
Johan: Jo, protože fanoušci toho, co jsme dělali kdysi, ti...
Henning: (Přerušuje ho, ale pak zase ztichne, protože nás přehluší zvukovka Rage, odehrávající se vedle v sále. Michael zvedá můj diktafon a nastavuje ho Henningovi jako mikrofon) Tihle fanoušci byli už stejně dávno ztracení. Ale to nevadí. My se stejně chceme soustředit na melodický metal. Samozřejmě...když přitvrdíš, tak ztratíš nějaké fanoušky, ale my jsme jich taky hodně získali...mnohem víc, než jsme ztratili, takže...ohlas je skvělý, nám se to líbí a tak doufám, že fanouškům taky.
Chápu, že tohle bude nepříjemná otázka, ale měli jste navštívit Českou republiku už minulý podzim s Primal Fear a Brainstorm, ale byli jste z tour vyhozeni. Co se přesně stalo?
Johan: Stalo se to, že se nás báli. Začalo to okamžitě – byli strašně neprofesionální. Když jsme přijeli na místo, tak nám řekli, že máme začít hrát hned, jak se otevřou dveře.
Michael: Když tam ještě nikdo nebyl.
Johan: Jo, to bylo smutné.
Michael: A to samé se stalo na druhém koncertě.
Henning: A zkracovali nám set. Místo původních 45 minut to pak bylo 40 a 35...byla to katastrofa hned od začátku. Byli jsme z toho nešťastní.
Johan: A oni nemohli snést, že si na to stěžujeme a že jim dáváme najevo, že nám to vadí. Že je to na hovno a že by s tím měli něco dělat. No, takže se jim zdálo, že jsme nepohodlní.
Peter: Dokonce na lístkách bylo: Jaded Heart: 19:30 ... no a pak nás donutili hrát už v sedm, takže tam ještě nikdo nebyl.
Michael: Měli jsme fanoušky, kteří za námi jeli tisíc kilometrů a pak viděli jen poslední písničku, jenom kvůli tomu, že nás donutili hrát dřív. A je prostě nezajímalo, co jim říkáme, takže...
Johan: Takže kdyby nás nevyhodili, tak bychom stejně odešli.
Henning: No a v Primal Fear si přehazovali zodpovědnost jak horkou bramboru – všechna důležitá rozhodnutí se přehazovala z člověka na člověka. Z tourmanagera na členy kapely a zpátky. To bylo pro nás matoucí, protože jsme s nimi vlastně pořádně nemohli komunikovat. A nejhorší bylo, že jsme nakonec dostali jen SMSku na mobil: „Jste vyhozeni.“ Hned po třetím koncertě. To bylo hodně zlý. A všechno ostatní, co se o tom všude možně napsalo – to je lež.
Johan: Chápeš, nedokázali nám to ani říct do očí, protože se nás tak zkurveně báli. A pak jsme se ještě dozvěděli: „Jo, mimochodem, neobjevujte se na dalším koncertě, bylo by to pro vás jenom horší.“ Co to kurva je? Nějaká hrozba? Nebo se tak báli, že je přijdeme zmlátit?
Peter: Takže kdyby nás nevyhodili, stejně bychom odešli. Byla to velká katastrofa.
Michael: Naprosto katastrofální turné. Vůbec žádné přátelství.
Johan: Obrovský rozdíl oproti tomu současnému. To je skoro jako rodinné turné.
Takže tohle tour si užíváte?
Všichni: JO!
Henning: A dokonce i jako první kapela – což budeme dnes my. Normálně hrajeme jako druzí, ale v České republice budeme hrát první. Ale i pro první kapelu tu jsou velice fér podmínky. Rage se dokonce rozhodli, že budou hrát později, aby první dvě kapely měly dobré podmínky. A tohle je způsob, jakým by se to podle mě mělo dělat a ne nějaké šoupání časů...ale to je jedno, je to minulost a všechno, co o nás říkají, je pěkná blbost.
Johan: Já to podtrhnu: „Primal Fear suck ass“ (to je tak osobitá věta, že se ji neodvažuji překládat :D). Můžeš to tam klidně dát. A napsat pod to moje jméno.
V minulosti jste absolvovali turné s mnoha významnými kapelami. Co byl pro vás osobně největší zážitek?
Všichni: Helloween!
Henning: Jo, tour s Helloween. Spoustu přátel z kapely, z lidí okolo a to tour – wow. Bylo to stejné, jako teď s klukama z Rage.
Johan: A taky protože s Helloween jsme pořád přátelé. Je to úžasný – už to bude pět let a my jsme pořád přátelé. A s kluky z kapely se pořád potkáváme – to je fantastický. Takže si myslím, že tohle tour bylo nejlepší – zatím.
Na vaši poslední nahrávku se vám podařilo získat jako hosta Frédérica Leclercqa z Dragonforce. Není tu šance na společné turné?
Michael: S Dragonforce? To by bylo super, ale zatím nemáme žádný kontakt na management. Ale kdyby nás požádali – jasně. To by bylo super. Frédéric s námi chvíli hrál ještě před tím, než se připojil k Dragonforce. Hrál s námi asi čtyři měsíce, když jsme neměli kytaristu...
Henning: Během turné s Helloween.
Michael: ...takže společné tour by bylo moc fajn.
Johan: Jo a na téhle desce máme taky Vinnieho Moorea – kytaristu UFO.
Michael: A Vinnie Moore je velkým hrdinou nás všech. Potkali jsme ho, když jsme s UFO jeli turné. A to turné bylo taky moc fajn – velice přátelská atmosféra. A on byl moc milý, tak jsme si na něj vzali kontakt a pak ho požádali, jestli by nechtěl hrát na naší desce a on řekl ano. A udělal to pro nás zadarmo – jako kamarád.
I když hrajete už tolik let – jste před koncertem pořád nervózní?
Johan: Já jsem vždycky nervózní.
Henning: Samozřejmě. Člověk musí být nažhavený. Já myslím, že těsně před koncertem je každý svým způsobem nervózní a každý se s tím vypořádává po svém. Samozřejmě není to až tak, že bychom třeba měli hrůzu z toho, vylézt na pódium... (znovu nás přerušuje zvukovka Rage a kapela má starost o kvalitu nahrávky)
Michael: Myslíš, že všechno bude slyšet?
Jo, má to celkem dobrý mikrofon.
Michael: A co tohle? (ze všech sil praští pěstí do stolu, všichni se tomu hrozně smějí)
(smích) To už prosím nedělej.
(Henning naznačuje vybuchující sluchátka)
Jo, tak nějak.
(diktafon si na chvíli přivlastňuje Michael a dělá do něj legrační zvuky)
No dík, tohle si fakt užiju (smích)
(poté následují asi dvě minuty, kdy se mi nejprve pokouší utopit diktafon v pivu, zkoušejí další legrační zvuky a pak vytvářejí teorie, co by se stalo, kdyby Henning mikrofon spolknul, což skončí tak, že mu Michael mluví do břicha – a všichni se u ničení mého rozhovoru zjevně moc dobře baví :D)
Michael: (vrací mi diktafon opatrně na místo) Pardon.
Henning: Tak jo, další otázka, prosím? (smích)
Fajn, další otázka (smích). Máte před koncertem nějaké rituály?
Michael: Máme?
Henning: No...oblíkáme se – to je náš rituál (smích)
Michael: No a pak si plácneme („high five“). Nebo je to „high six“?
(Henning má záchvat smíchu)
Michael: Já si teď nějak nemůžu vzpomenout.
(S Henningem předvádějí „high six“ tak, že si plácnou pravou dlaní a palcem levé ruky a strašně se tomu smějí)
Henning: Takže nic speciálního.
Johan: Každý má svůj vlastní, jak říkal Henning. On třeba rád chodí do McDonaldu, on (ukazuje na Petera) zase rád volá rodičům přes Skype.
Michael: Maminko, chybíš mi!
Když pracujete na nové desce, kdo má hlavní slovo v tom, kterou skladbu použijete a kterou ne?
Michael: Máme většinový systém.
Johan: Je to tak, že třeba mě se něco líbí a Muellimu ne, tak to musíme nějak prokonzultovat.
Michael: Jo, já třeba přijdu a říkám: „Poslechněte si tohle. To bude bomba! A ta basa je úchvatná.“ (smích)
Johan: Jo. Je to tak, že pokud jsou tři z nás proti, tak jde písnička pryč.
Henning: No, ono je to u nás ještě trochu jinak. Většinou jsme schopní na album napsat jen šest písní. No a pak máme šest písní a musíme je proměnit ve dvanáct (smích)
Peter: Tak nahrajeme těch šest písní...a pak je nahrajeme znova...
Henning: (smích) Uvědomila sis, že na našem albu je jenom šest písní?!
(opět mají všichni dlouhý záchvat smíchu a já se například naprosto bez kontextu dozvídám, že Michael umí mluvit pozpátku – a mám to rovnou i s praktickou ukázkou)
Jak moc jsou ve vaší hudbě důležité texty?
(všichni se šklebí)
Henning: To se musíš zeptat Johana...to on píše všechny texty.
Johan: Jo, píšu texty a je to vždycky pěkná bitva. Texty...(zarazí se, dívá se po ostatních a zničeho nic začnou všichni sborově zpívat „Words don´t come easy“...když dozpívají celou sloku, Johan pokračuje, jako by se nic nestalo)
Jasně, určitě jsou důležité. Samozřejmě...jsou. Ale je těžké je psát. Jak jsme říkali: „Words don´t come easy“
Po třinácti letech jste změnili zpěváka. Kde byl hlavní problém?
Johan: To je otázka pro ostatní.
Michael: Předchozí zpěvák byl ten problém. On byl – a stále je – taková rádoby rockstar s velkým egem.
Henning: Prostě jsme se vůbec neshodli. Takže po tour k „Trust“ jsme se chtěli posunout jinam.
Michael: Nechcem o něm mluvit špatně. Prostě jsme nebyli kamarádi, takže jsme začali hledat nového zpěváka.
Henning: Protože zvlášť na turné se s tímhle člověkem nedalo dělat.
Michael: Teď jsme všichni velcí kamarádi a tým – a tak je to mnohem lepší.
Takže teď je sestava stabilní, všechno vyřešeno?
Henning: Hmmm...uvidíme (smích)
Johan: Včera jsem se strašně snažil, aby mě vyhodili. Chtěl jsem zůstat v Budapešti. Ale sakra, jsem tady (smích)
Henning: Né, je stabilní. Fakt.
Neplánujete v nejbližší budoucnosti nahrát některý z vašich koncertů a vydat ho na DVD?
Michael: Chtěli bychom, ale teď nemáme žádné konkrétní plány.
Johan: Jo, zatím žádné plány. Až budeme mít headline tour, tak to DVD natočíme.
Michael: Nahrávali jsme už jeden koncert na Firefestu před dvěma lety a chtěli jsme ho použít na DVD, ale byli tam nějaké obchodní problémy, co nám to znemožnily.
A co plány pro nejbližší budoucnost? Co budete dělat, až skončí turné?
Johan: Pojedeme domů.
(všichni mají další záchvat smíchu)
Jasně. A pak?
Henning: No a pak – z toho, co můžeme říct už teď – že Muelli a já se budeme brát (smích). Ne, s kapelou zatím nemáme moc konkrétních plánů. V květnu pojedeme do Anglie, taky jeden koncert v Německu – v Hamburku. V létě máme zatím jeden festival v Německu a doufáme v další. Každopádně bychom si chtěli zahrát tady na Masters of Rock, vypadá to totiž, že je to skvělý festival. Uvidíme – doufáme, že už tenhle rok, možná příští.
Určitě byste to měli zkusit. Když kapela odehraje skvělý koncert na Masters of Rock, nemá tu pak o fanoušky nouzi.
Johan: Jo, slyšeli jsme o tom.
Peter: Je to v tomhle městě?
Je to jenom kousek odtud. Fajn, to byla moje poslední otázka, takže, máte něco, co byste chtěli vzkázat fanouškům?
Johan: Ne.
(další záchvat smíchu)
Henning: Prostě zdravíme všechny naše fanoušky v České republice...a ve všech ostatních zemích samozřejmě. Uvidíme se na turné a doufejme, že třeba i na Masters of Rock.
Díky za váš čas, užijte si dnešní koncert i ten zítřejší v Praze.
Johan: Užijeme, to je jasný.
|
