Když má kapela postavenou svou show ne na efektech a na energickém vystupování, ale na kvalitně odehrané a odzpívané muzice, poněkud zamrzí, když není klubová akustika dostatečná. Ale když je člověk fanouškem zarytým, neřeší to a zvukové kiksy, za které kapela v podstatě ani nemůže (bijte zvukaře!), jim odpustí a jejich vystoupení si v každém případě užije. V těchto ohledech, co se zvuku, světla a setlistů týče, byly koncerty v Praze a Vídni v podstatě téměř totožné. Zvuk poněkud o ničem, světla sice atmosferická, k focení ale naprosto nevhodná. Ale myslím, že se všechny kapely se svým vystoupením popasovaly velmi dobře a většina fanoušků odcházela nadšená, nebo alespoň ne moc zklamaná.

Long Distance Calling je pětičlenná německá kapela, obsahující bubeníka, dva kytaristy, basáka a „týpka, co si hrál s počítačem“, a pro většinu lidí dosud neznámá. Ale kluci se ujali své role předskokanů zodpovědně a diváky, především ty české poměrně zaujali. Minimálně po koncertě v Praze si kluci publikum velmi pochvalovali. Možná je to i familiérnějším prostředím Exitu Chmelnice, než (pro mě sice oblíbeného) vídeňského klubu Szene. Historie kapely sahá teprve do roku 2007, kdy klukům vyšla debutová deska „Satellite Bay“. Jejich diskografie obsahuje 3 dlouhohrající desky a poslední jim vyšla před rokem a nese název „Avoid The Light“.

Swallow The Sun si na svém projevu hodně zakládají a jsou nadšení a zároveň ještě pořád trošku „vystrašení“ z každého vyprodaného koncertu. Je na nich vidět, že jim vážně záleží na tom, co dělají, což je důležité a je to znát. Do svých krátkých 45 minut naskládali songy hlavně z posledního alba a vůbec poprvé na tomhle turné zazněla píseň „The Morning Never Came”. Jako i posledně zazněly skladby „These Woods Breathe Evil“ jako opening, „Sleepless Swans“, „New Moon“, „Falling World“ a pochopitelně i věci z jiných desek, jako třeba „Don´t Fall Asleep“. Opět mám pocit, že čeští fanoušci si koncert užili daleko víc, než ti rakouští a že pořádně plný Exit Chmelnice kapelu potěšil. Tentokrát sice netrpěl zpěvák Mikko Kotamäki žádnou nemocí, ale už před koncertem mu nebylo příliš dobře, v každém případě on i zbytek kapely, který je mimochodem na pódiu výborně sehraný, předvedl slušný výkon. O zvukové stránce raději nemluvit, ve Vídni jsem postrádala kytaru, v Praze z mého místa zpěv, ale co naděláme, akustiku muzikanti neovlivní.

Katatonia má postavený set z 19 písní a každý večer zahraje 17 stejných a zbylé dvě vymění. Navíc je nové album „Night Is The New Day“ fanoušky přijímáno dost rozporuplně. Skoro bych řekla, že ho někteří považují za jejich nejlepší, jiní zase za nejhorší, každopádně na živo působí písničky dobře. Sice místy zpěvák Jonas Renkse nemohl některé pasáže uzpívat, ale když se to vezme kolem a kolem, celkový výkon byl uspokojivý. Minimálně vídeňští fanoušci byli nadšení a sami si prozpěvovali songy jako „My Twin“ z desky „The Great Cold Distance“, nebo nadšeně vítali starší věci typu „Teargas“, či „Saw You Drown“. Vůbec jsme měli možnost poslechnout si na živo spoustu písniček, které dříve nikdy nehráli. A řekla bych, že i přes mírné nedostatky, odcházeli fanoušci spokojení.
Playlist Praha: Forsaker, Liberation, My Twin, Onward Into Battle, Complicity, The Longest Year, Omerta, Teargas, Saw You Drown, Idle Blood, Ghost of the Sun, Evidence, Rusted, Day and then the Shade, July, For My Demons, Dispossession, Leaders