Vybrat několik alb z posledních deseti let je z jednoho úhlu velmi snadné, ale může to být i pořádný oříšek. Sama mám nejraději časem prověřené, a tím pádem starší záležitosti, ale i mezi „novinkami“ se najde nějaký ten dechberoucí kotouč. Proto se rozhoduji rychle a bez dlouhého přemýšlení vybírám nahrávky, které ve mně zanechaly silný vnitřní prožitek.




SOAD - „Toxicity“ (2001)
Toxicity je pro mě symbol nového tisíciletí. Arménští metaloví dravci s tímto albem udělali neskutečnou díru do světa. Tak silná věc nemůže v mém výčtu chybět, ba co chybět, čnít na vrcholu. Ve chvíli, kdy jsem poprvé zaslechla opojný toxický Tankianův hlas za podpory silné tvrdé muziky s východním nádechem, jsem se bezhlavě zamilovala. A rozhodně v tom nelítám sama.

Řazeno abecedně:

ANOREXIA NERVOSA - „New Obscurantis Order“ (2001)
Moje první sblížení s „černým kovem“. Francouzi s chorobným názvem na tomto albu vystihli esenci symfonického black metalu. Šílená smršť, při poslechu se nedalo ani nadechnout, aby nedošlo k narušení symbiozy mezi ušima a hudbou. Čistý nihilismus, nevozita, roztěkanost, symfonická krása. Jako bonus skvělá Saudkova fotografie na coveru.

METALLICA - "Death Magnetic" (2008)
Po velké fanouškovské nespokojenosti s přechozím počinem St. Anger, které já osobně považuji za výborné špinavé garážové album, jenž do diskografie kapely rozhodně patří, bylo vydáno album nové. Album, které mělo navázat na starou poctivou Metallicu. A povedlo se na jedničku. Intenzita, barevnost, síla, energie. „Magnetická smrt“ vynesla bandu na pochroumaný piedestal. Bravo!

RAMMSTEIN – "Mutter" (2001)
Další neméně chutná lahůdka. Neměčtí bardi Rammstein se těší velké komerční oblibě a právě s tímto albem jí dosáhly. Mutter je nefalšovaná elektrometalové hydra. Tak chladná, mrazivá, silná, plná odříkavaných slok a pompézních reforénů a v čele s charismatickým obrem Tillem Lindemannem. „Matka“ je právem považovaná za nejlepší album Rammstein.

SATYRICON – "Now, Diabolical" (2006)
Albem „Now, Diabolical“ Satyricon změnili pohled na vnímání black metalu. Na dřeň ožrané syrové black ´n´ rollové songy byly vzpruhou do stereotypních vod černého kovu. Zdánlivá primitivnost a přímočarost kotouče rozpoutala šílenství, písně byly jako dětské říkanky, tak vtíravé a melodické, usadily se do hlavy napořád. Rozhodně přelomová věc.

TEXTURES - "Drawing Circles" (2006)
Holandší progresivci Textures vnesli do lechce zatuchlého metalového vzduchu svěží vítr. Album nabídlo širokou a hlavně pestrou škálu hudebního vyjádření, od největší tvrdosti po jemné motýlí party. Prim hrál Kalsbeekův vokál, jenž byl výjimečný. Talentovaná banda to uměla perfektně rozbalit i naživo, a to se sakra počítá. Uvidíme, jakou cestou se vydají s novým vokalistou.