Crazy Lixx jsou poměrně mladá sleaze/rock´n´rollová kapela ze švédského Malmö. Na svém kontě mají teprve druhou desku, ale o posluchače rozhodně nemají nouzi. Nová deska se nese v poměrně odlišné náladě než předcházející „Loud Minority“ a myslím, že změna kytaristy a dva roky od vydání předešlé placky se na novince projevilo velmi pozitivně. Na „New Religion“ najdeme daleko víc klasických rock´n´rolových motivů a kapela se nesnaží vézt na stejné vlně jako jejich kolegové Crashdiët, či Babylon Bombs.
New Religion je jasně propracovanější a vyspělejší než předcházející přímočarý počin „Loud Minority“. Je vidět, že si Crazy Lixx v té změti comebacku 80. let zachovávají vlastní tvář a nechtějí být Mötley Crüe přes kopírák, spíše šlapou ve stopách kapel jako Def Leppard. Jde jim o to, naložit na své posluchače kvalitní a zajímavý rock´n´roll. Kytara, basa, zpěv a bicí. Mladá krev, v podobě kytaristy Andyho Dawsona, který nahradil místo Vica Zina, se osvědčila. Vic opustil kapelu proto, že se ujal postu kytaristy u Hardcore Superstar.
Crazy Lixx nestaví na uječených vokálech, ultrarychlých a ultrasložitých melodicíh, naopak vyznávají styl, kdy v jednoduchosti se skrývá krása. Deska na první poslech není možná tak chytlavá, zato je slušně propracovaná a nezní nijak lacině a prvoplánovitě. Lásku k rock´n´rollu kapele nelze nevěřit. Na desce „New Religion“ sice nenajdeme pecku typu „Want It“, respektive nemůžu najít žádný výraznější song, který by se hodil na klip, nebo jako singl, či který by šlapal líp, než zbytek desky. To je vlastně jediné mínus, které na „New Religion“ nacházím. Tím nemyslím, že by bylo „Nové náboženství“ nějak jednotvárné, na albu najdeme jak rychlejší, středně rychlé, tak i úplně pomalé songy.
Deska by se dala rozdělit na dvě části. První končí songem „Road to Babylon“, následující „Children of the Cross“ patří právě k těm pomalejším, ale zároveň o stupínek chytlavějším zářezům. Vzápětí zamíříme opět k rychlejším a trochu divočejším rytmům a výraznějším melodiím. Takže pokud jsme přežili první část desky ve zdraví a spokojenosti, teď se asi budeme bavit o to víc. Navíc se také objevují nejen rock´n´rollové motivy a láska k muzice a ženám, ale též zájem o něco tajemného (že by opět v souvislosti s něžným pohlavím?), k čemuž poukazuje i obal alba, na kterém jsou členové kapely zobrazeni jako voodoo panáčci – spojitost se závěrečnou skladbou „Voodoo Woman“. No a samozřejmě se album nemůže obejít bez „slaďárny“ typu „What of our Love“, ale nenechme se zmást sladkobolnou melodií, Crazy Lixx jsou rockeři, kterým to prostě šlape!
A poznámka pod čarou: Myspace i oficiální stránky kapely se všelijak snaží bojkotovat mou snahu zjistit o Crazy Lixx něco víc. Při každém pokusu jejich www otevřít, objeví se mi hlášení: „Oznamovatel pádu aplikací Mozila“ :)
|
