Kdyby Luděk Munzar v pořadu „Zpět k pramenům“ hledal počáteční čůrek obrovského jezera popularity, ve kterém dnes plave prsa Tobias Sammet a jeho kumpáni, neměl by s jeho nalezením vůbec žádný problém. Je totiž jasně definovaný a jeho zdroj se nenachází nikde jinde, než v díle „Theater Of Salvation“ z konce tisíciletí. Rok 1999 byl vůbec zlomovým momentem pro řadu dnes už věhlasných spolků, které v té době vydaly počiny, jejichž monstrózní úspěch zásadním způsobem měnil životy všech zúčastněných hudebníků. Připomeňme si např. desky „Oceanborn“ od NIGHTWISH nebo „Hatebreeder“ od CHILDREN OF BODOM. Německou odpovědí na tuto finskou smršť bylo právě „Divadlo spásy“, které nekompromisně protknulo pomyslnou hranici relativity známosti a definitivně tuto kapelu zavěsilo na ušní boltce power metalových nadšenců celého světa.
Ke třem stabilním pilířům sestavy se přidaly další lidské jistoty v podobě basáka Tobiase Exxela a bicmena Felixe Böhnkeho. Ten hlavní kredit ale patří Tobiasovi prvnímu, tedy Sammetovi, který (za drobné pomoci Jense Ludwiga) zase všechno napsal, složil, navíc vytvořil grafiku bookletu i obal desky. Krom toho opět hrál na klávesy a samozřejmě všechny písně ošetřil svým „sammetově“ přítulným vokálem. Obrovsky se také zamakalo na produkci a deska konečně zní tak, jak bombastický power metal znít má a musí.
A že se do výbušné pompy všechno rozburácí hned od prvního songu, to je jasné jako plesknutí hospodské facky. „Babylon“ je speed metalovým středobodem této kapely a vánočním svátkem každého fanouška stylu, když nejzručnější možnou cestou splétá chutné copánky melodie a rychlosti. Ten valivý nástup, ten refrén, to sólo! Dnes každý lamentuje nad tím, proč už EDGUY takhle nehrají, ale právě v dokonalosti této písně (potažmo celé desky) můžeme nalézt odpověď. Tobias totiž všechno složil v pouhopouhých dvaadvaceti letech a měl tedy zhruba 10ti letý náskok na ostatní mistry oboru. Pokud nechtěl skladatelsky zamrznout v tomto mlaďoulinkém věku, musel jít dál a jeho tvůrčí posun je tedy z tohoto úhlu pohledu zcela logický a naprosto pochopitelný.
V „Headless Game“ Tobias dokáže, že mu to na výbornou šlape i ve středně rytmickém tempu. „Land Of The Miracle“ je (společně s „Another Time“) dalším příspěvkem do zlaté studnice baladických pokladů. Do jedné kategorie by se pak dalo zařadit trio za sebou jdoucích skladeb „Wake Up The King“, „Falling Down“ a „Arrows Fly“. Spídové monumenty postavené na podobně jednoduchém, avšak neskutečně funkčním rockově hravém základu. Pokud po absolvování tohoto vrcholně melodického menu zůstane některé z posluchačských hrdel neukojeno, pak vina skutečně neleží na „Tobiasově příjimači“.
Sladkou euforii spídové trilogie malinko naruší následná „Holy Shadows“, která rozjetou náladu zabrzdí především nenápaditým refrénem, na druhou stranu jí zase uprostřed písně pozvedne v příjemné, melancholicky podbarvené kytarové vyhrávce. Podobně je na tom píseň „The Unbeliever“, jejíž nejatraktivnější moment se také nachází pouze a jenom v sólu. Ovšem to je natolik bravurní, že se veškerá zamračenost okamžitě promění v široký, až dětinskou spokojeností křivený škleb. Nádherně klenutá melodie, která se po chvíli vlije do ještě krásnějšího sólového trylku a vše zakončí Tobiasovy vypjaté popěvky, tohle je zkrátka bomba a paráda na en-tou!
A přece má vrchol teprve přijít. Titulní song je přes deset minut dlouhý, ale patří mezi ta díla, která svojí délkou neruší a posluchač naopak po jejich skončení ucítí hlubokou lítost nad tím, že to všechno nepokračuje ještě mnohem déle. Každá vteřina tohoto hudebního divadla je strhující, naplněna nespočtem dějových zápletek, dramatických změn temp a skvěle vypointovanou gradací ala "Visions (Southern Cross)" od STRATOVARIUS. Když potom všechna ta hudebně i sborově impozantní pompa utichne, po malé chvíli nás ještě Tobias potěší správně ujetým vtípkem, který jakoby složily formelínové postavičky "Ferda a Ferda" z filmu "...a zase ta Lucie!". Skutečný klenot tohoto alba i celé diskografie EDGUY, který dodnes spolehlivě vyhoní husí kůži (skoro) po celém těle, ať už jste na koncertě nebo jenom doma v obýváku.
Ne, dnes už EDGUY takhle opravdu nehrají a jejich odklon od metalu má natolik sílící tendenci, že jednou možná vyjedou na country turné s Honzou Vyčítalem. To je ale čistě jejich věc a my, největší fandové jejich power/speed metalového období bychom jim to neměli zazlívat a naopak být vděční za klenoty, které v tomto časovém úseku vznikly. Deska "Theater Of Salvation" je z nich nejblyštivější a zdaleka nejsvůdnější. Takže děkujeme mnohokrát, Tobiasi!
|
