Hned zkraje si dáme malý test. První otázka zní: máte rádi symfonický speed metal? Druhá: máte ho nejraději ze všech žánrů? Třetí: nevadí vám patos, sentiment a okázalá emotivnost? A poslední dotaz: nevadí vám japonská produkce, zpěv a vše, co s tím souvisí (což kolikrát znamená dost velikou ujetost)? Pokud jste odpověděli záporně byť na jednu jedinou otázku, okamžitě tuto recenzi přestaňte číst, tohle skutečně není muzika pro vás. Japonci DRAGON GUARDIAN totiž přímo bytostně ztělesňují všechny výše uvedené atributy a jejich tvorbu přežijí jenom nejzanícenější spídofilové. Ale ti si to zároveň zatraceně užijí, neboť tohle je prostě a jednoduše nádhera!!!
A pro autora těchto řádků je to také nejlepší japonská kapela, se kterou se dosud setkal. Ani VERSAILLES, ani GALNERYUS, OMNYOUZA, X-JAPAN nebo nedávno recenzovaní MASTERPIECE, ale DRAGON GUARDIAN jsou přesně tím, co jsem na japonské scéně dlouho a marně hledal. To znamená speed metal plný typické japonské okázalosti, jejíž melodický základ ovšem neměl být samoúčelný a uši trhající, ale naopak za srdce chytající a vrcholně pocitový. Toho všeho jsem se zatím dočkal pouze u kapely SKYLARK, která ale paradoxně nepochází ze země vycházejícího slunce, nýbrž z Itálie (a nejslavnější je samozřejmě v Japonsku).
Právě SKYLARK jsou nejlepším vodítkem k pochopení hudebního směřování DRAGON GUARDIAN. I Japonci staví svůj rychlý metal zejména na klávesové, pianinové a houslové symfonii, která je díky jednoduchým, ale maximálně účinným melodickým motivům hlavním hybatelem pocitů, jež jsou založeny na nejkrystaličtější speed metalové vášni.
Na svědomí to má chlápek, který si říká Arthur The Brave a pravděpodobně tvoří veškerou hudbu. V nalezených materiálech je kromě pár hostů uveden pouze on, takže se DRAGON GUARDIAN dají považovat za one man projekt. A celá produkce je přesně tak patetická, jako přezdívka tohoto záhadného Japonce, stejně jako název kapely a také její symbolika, která jakoby vypadla z pera legendární RPG hry Final Fantasy. Tu nám připomene i velmi časté mluvení v hudbě samotné. Tedy mluvení...spíš filmově/herní skřehotání, které rovněž známe z japonských animé seriálů. Když jsem se v úvodu recenze ptal na vaše akceptování „šikmooké“ ujetosti, měl jsem na mysli přesně tohle.
Deska „Dragonvarius“ (je asi jasné, kam název míří, ačkoli hudbu Finů to skoro vůbec nepřipomíná) je třetím albem DRAGON GUARDIAN. To první mělo blbej zvuk, hudebně se teprve hledalo a za pozornost příliš nestojí. Nicméně už tam byly k nalezení první slibné nápady (např. píseň „Tooi Tenohira“), které se podstatně znásobily na desce následující, tedy „Haruka Naru Chigrii“ (nejmagičtějším vrcholem je píseň „Shinwa“!) a k dokonalosti bylo vše (včetně zvuku) dovedeno na dnes hodnocené fošně.
Ta po příjemném barokním intru (ala KAPEL MAISTER) začne jednou z nejúžasnějších speed metalových skladeb, které kdy mé ucho zaslechlo. Jde o nesporný vrchol desky, ale i další položky stojí samozřejmě za pozornost (jedině titulní song neoplývá tak jednoznačnou úchvatností). Jenže rozepisovat se o nich nemá pro jejich silnou specifičnost vůbec žádný smysl a zda skutečně patříte mezi speed metalové maniaky až fetišisty, to vám potvrdí jedině poslech. Takže vzhůru do toho!
|
