Zaplaťpánbů, že v roce 1995 nikdo nechtěl vydat původní skicu této desky s názvem „Savage Poetry“! Pravděpodobně by tak nikdy nedošlo ke znovunahrání, které všemu dodalo ty správné koule s hromadou lákavého sekretu uvnitř. Musím se smát, když čtu, že „The Savage Poetry“ je pouze LEHCE přearanžovaná placka „Savage Poetry“, která vlastně byla prvním dlouhohrajícím počinem EDGUY (ještě před patronátem gramofirmy AFM). Kdepak, obě nahrávky k sobě mají blízko asi jako doktor Nešpor ke chlastu a propastný rozdíl v jejich kvalitě zároveň názorně ukazuje na obrovský kus skladatelské cesty, kterou mezi tím Tobias Sammet absolvoval. Podstatně honosnější aranže, redukce stopáže písní tím či oním směrem, úprava lyriky (to je samozřejmě znát nejméně), technické a instrumentálně/vokální zdokonalení a především výrazně jistější dramaturgické uchopení struktury skladeb, to vše mění heavy metalovou podprůměrnost původní nahrávky v bombastický power metal zvaný „The Savage Poetry“!
Hrubý námět z roku 1995 pro Tobiase zároveň představoval jisté kompoziční uvolnění v jeho domovské kapele a naopak větší prostor pro soustředění na projekt AVANTASIA, který posléze definitivně potvrdil jeho snad až geniální tvůrčí talent. Deska „The Savage Poetry“ mezi tím ideálně nasytila hladová hrdla, která po úspěchu „Theater Of Salvation“ začala čím dál hlasitěji křičet a kukaččím způsobem žadonit o „více EDGUY potravy“.
Na albu „The Savage Poetry“ je zatraceně znát mladická zanícenost, která vytvořila o pět let mladšího předchůdce a i díky tomu byly už předem vyloučeny veškeré žánrové hrátky s posluchačskou trpělivostí, které měly přijít až o pár desek později (a v jisté míře už na té následující „Mandrake“). Naopak, původní premisa „Savage Poetry“ plus skladatelský posun a zdokonalení spojené s mnohem tučnější finanční podporou řadí vývojově tuto fošnu někam mezi alba „Vain Glory Opera“ a „Theater Of Salvation“.
Tobias jako alfa samec EDGUY samozřejmě zase všechno ukuchtil sám, jen s "Frozen Candle" a "Power & Majesty" mu pomohl Jens Ludwig. Dobrou zprávou je, že deska nikde výrazně neztrácí svůj atraktivní náboj, jak se tomu stalo na "Vain Glory Opera" a dokonce i na "Theater Of Salvation" (skladba "Holy Shadows"). Mé osobní vrcholky nesou vlajky s nápisem "Misguiding Your Life" (opravdu masakrózní speed metalová vypalovačka s půvabně hravým sólem) a "Eyes Of The Tyrant", která vyniká zejména úchvatně klenutou kytarovou vyhrávkou, na níž je postavena. Klasicky nádherná a absolutně procítěná dvojice balad "Sands Of Time" a (především!) "Roses To No One" už byla příjemným standardem této kapely.
Nižší hodnocení oproti "Divadlu spásy" je tedy nakonec způsobeno skladatelsky "jalovější" strukturou jednotlivých písní. To je ale náležitě vysvětleno a umím si docela dobře představit, že právě tento důvod může naopak pro řadu posluchačů znamenat hromadu kladných bodů navíc.
|
