Ačkoli předpověď počasí nejdřív vůbec nevypadala dobře, sobota přinesla hodně sluníčka a počasí tak teplé, až to většinu lidí začalo štvát. V mojí výbavě nebyly ani kraťasy, natož opalovací krém (následky si nesu doteď). I přes vedro se kolem poledne, kdy program začínal, sešlo v areálu docela dost lidí, aby se podívali i na kapely, které sobotu otevíraly. Hned druhá hrála jedna z těch, na které jsem se nejvíc těšila, takže jsem nemohla chybět.
Ještě předtím, než došlo na moje první želízko, se ale na pódiu představila česká Fata Morgana, která měla velmi výmluvně připravenou scénu. Plameny, hořící obrácený kříž, pitva přímo na pódiu, zpěvák v doktorském plášti házející játra do publika a celkově strašně zlý projev. Rozhodně mě to na úvod pobavilo, jako estráda dobré. Jen to všechno v době oběda nějak nevyznělo.
Poté jsem se s očekávaním přesunula pod pódium, protože kulisy proměnily scénu v kostel a to bylo jasné znamení, že nastupují Powerwolf. Na deskách se mi kapela hodně líbí a svůj humor i muzikantský um předvedli němci i naživo. Kapela vylezla před lidi se svým mrtvolně bledým make-upem a kostýmy, které by se hodili spíš k blacku a ne k power metalu, zpěvák Attila Dorn si dokonce přinesl i kadidlo. Už během první skladby si získali podporu fanoušků, kteří se pod pódiem rozmnožili. Zazněly především skladby z posledního alba „Bible of the Beast“ – „Raise Your Fist, Evangelist“, „Werewolves of Armenia“, „St. Satan's Day“ či moje oblíbená „Resurrection by Erection“, ze starších hitů nemohla chybět „Lupus Dei“. Attila byl naprosto vynikající jak vokálním projevem, tak pódiovou prezentací a to i přesto, že se hned v úvodu omluvil, že pořádně neovládá angličtinu. Slunce pořád pralo plnou silou a díky projevu kapely měl člověk pomalu strach, že když vylezou na přímé sluneční paprsky, tak uhoří. Naštěstí se tak nestalo a kapela si do zákulisí odnášela bouřlivý potlesk.
Tak to vypadalo, že v sobotu ráno se kapely předhánějí, kdo přinese nejvíc zla. I třetí kapela v pořadí – Varg vylezla na pódium s warpaintem – tentokrát bitevním červeno-černým. Pódium jim zdobily velké svíčky, které na začátku ubohému technikovi nějak nechtěly chytnout. Němečtí vlci oživili i druhý den festivalu pohanského ducha a opřeli se do toho pořádně zostra. Při jejich projevu si člověk nemohl nevzpomenout na Turisas. Opět by to všechno lépe vyznělo, kdyby nebyl čas oběda. Přesto se pár pohanských duší pod pódiem dobře naladilo na následující party.
Ze všech žánrů byl na Metalfestu zastoupen i gothic metal a to díky Leaves´ Eyes. Liv měla jako vždy nádherné šaty a po pódiu se pohybovala jako přízrak. Krásná byla i výzdoba pódia. Navíc se příroda rozhodla udělat kapele lepší atmosféru a proto se během setu silně rozpršelo a padaly i kroupy. Pro atmosféru dobré, pro fanoušky stojící pod pódiem už nikoli. Kapela se ale nenechala odradit a když viděla, že podpora fanoušků trvá i v dešti, nebáli se sami vylézt z úkrytu pod střechou. Alexander Krull tak byl za chvíli stejně mokrý, jako publikum a ani Liv se nebála o svůj make-up. Setlist se mi líbil mnohem víc, než na Zimním MoRu a kapela podala sympatický výkon. Liv si nakonec šla podat ruku téměř s každým v předních řadách, i když to znamenalo balancování na vratkých podpatcích na úplném kraji plošiny před pódiem.
Při Citron jsem se věnovala občerstvovací pauze a snaze uschnout, což byl vzhledem k tomu, že slunce už nějak nechtělo vylézt, nadlidský úkol. Jejich vystoupení jsem sledovala jen tak po očku a moc mi to neříkalo.
Zato na Freedom Call jsem se těšila maximálně. V poslední době jsem je viděla dost často a proto vím, že na živo nikdy nezklamou. Věděl to zřejmě i početný dav, který se na jejich vystoupení dostavil. Jako vždy to byl výborný zážitek, který vám nutně nechal na tváři úsměv. Vytlemený Chris se opět vehementně ksichtil a rozhazoval rukama a zásoboval publikum dobrou náladou. Výkon kapely dokonce vylákal zpoza mraků i slunce. Nějak jsem se nedopátrala důvodu, proč za kytarou chyběl Lars Rettkowitz, jinak bylo ale vystoupení kapely perfektní. Oproti zastávce v Praze kapela trochu obměnila setlist, takže jsme se dočkali například skladeb „A Perfect Day“, „Tears of Babylon“, „Mr. Evil“ či „Far Away“ (poslední jmenovaná funguje na živo parádně). Po vystoupení Freedom Call prostě nemůže mít nikdo špatnou náladu.
Na pohanského ducha Varg navázali Eluveitie, u nás velmi oblíbená banda, která mně osobně ale nikdy moc nebrala. Muzikantů je ale hodně, takže je alespoň co sledovat a díky netradičním nástrojům se člověk při koncertu aspoň nenudí. Publikum vypadalo nadšeně, největší poprask samozřejmě vyvolal největší hit „Inis Mona“.
Další kapelou, která nebyla úplně v centru mého zájmu, byli Nevermore. Jejich thrash/progressive mi moc neříká a ani hlas, kterým disponuje Warrel Dane, mi není dvakrát sympatický. Navíc je z kapely hodně cítit, že to jsou američané – muzikanti si drželi odstup a Dane mi přišel svým chováním dost povýšený. Fanoušci byli ale v sedmém nebi a pařilo se jako o závod. Pánové přijeli představit svoji novou desku „The Obsidian Conspiracy“ a Dane zmínil, že ho velice baví, že fanoušci znají texty nových skladeb i přesto, že album ještě nevyšlo.
Poté se publikum pod pódiem značně proměnilo. Jakkoli mám první dvě alba Deathstars ráda, trochu mi vadí druh publika, které přitahují. Před i po koncertě jsem tak musela poslouchat hysterické ječení pubertálních dívek, které se ale jaksi zapomněly projevovat i během koncertu, takže mezi skladbami bylo spíše ticho. Slečny by si měly uvědomit, že nábožné zírání kapelu moc nepodpoří. Kdo viděl koncert kapely ve Vizovicích, dostal tentokrát prakticky to samé a to včetně špatného zvuku a technických problémů, které vygradovaly při „Death Dies Hard“. Celkově byla ale show díky projevu kapely a skvělým světlům elektrizující a zpěvák Whiplasher předváděl svou obvyklou kombinaci podivných pohybů, obscéních řečí a originálního zpěvu. Škoda, že kapelu rušily neustálé problémy – například Skinny se prakticky celý koncert vehementně dožadoval zvýšení hlasitosti svého mikrofonu, kterého se stejně nedočkal. Mimo populárních hitů naštěstí zaznělo i pár mých oblíbených jako „Cyanide“, „New Dead Nation“ či „Damn Me“, takže jsem si nakonec přes všechno docela užila. Jen kapela vypadala trochu otráveně.
Sonata Arctica slibovala svou účast na Metalfestu už při své zastávce ve Zlíně a slib dodržela. Vzhledem k tomu, že je to jedna z mých nejoblíbenějších kapel, bylo to pro mě to nejlepší vyvrcholení druhého dne festivalu. Všechno uvedla instrumentální „Everything Fades To Gray“, kterou následovala singlovka „Flag in the Ground“. Tony si naplno užíval spousty volného prostoru a při všem tom poletování a hereckém výkonu stíhal ještě parádně zpívat. Opět se ukázalo, že je v parádní pěvecké formě a dovede se svým hlasem divy, takže mu člověk odpustil i to, že ve starých skladbách trochu fláká výšky. Konečně se taky pořádně setmělo a celou atmosféru dokresloval zářící měsíc – kvůli „Fullmoon“ je škoda, že zrovna nebyl úplněk. Zazněly samozřejmě starší klasické hity jako „The Cage“ (která byla tentokrát překvapivě umístěna uprostřed setu a ne na konec), „Last Drop Falls“ nebo „Black Sheep“, vydatně se ale čerpalo z poslední desky – trochu překvapivě zazněla i nekoncertová „Dead Skin“, kde Tony mohl naplno využít i své ochotnické umění. Opět se předvedl také jako bavič, když rozezpívával publikum a pokaždé, když zařvalo, tak se puberťácky uchichtnul a pak prohlásil, že je škoda, že ho teď nemůže vidět maminka. Vyměřená hodina a půl uběhla neskutečně rychle, celý set se zakončil vyvoláváním „We need some Vodka“ a dvě třetiny festivalu byly za námi.
Sobota sice přinesla vedle protivného slunce i protivný déšť, který se ale v neděli už neopakoval, takže jsem přešla i to, že mám své jediné boty úplně od bahna. V neděli jsme se mohli těšit také na naprosto nečekaný zážitek. Během dne nám zvukaři přinášeli aktuální informace z hokeje a vzhledem k tomu, že naši naprosto nečekaně postoupili do finále, které se krylo s nedělním večerním programem, byla na druhý den přislíbena instalace velkoplošné obrazovky, kde se bude hokej promítat, takže jsme nemuseli realizovat náš původní plán a vynechat kvůli hokeji Hammerfall.
|
