Jak to tak vypadá, tak s Hanoi Rocks už je definitivní ámen. Svědčí o tom i sbírka "Ripped Off", která v sobě ukrývá nikdy nevydané skladby a demosnímky věcí už známých. Nebude proto od věci, když se zpětně podíváme na kariéru této kapely, jež i přes rány osudu, které dostala na své cestě za úspěchem, tvořila obdivuhodnou hudbu. A tou ovlivnila celou generaci slavných amerických kapel typu Ratt, Poison, Skid Row, Guns n´Roses, Foo Fighters, ale i současnou skandinávskou glammetalovou vlnu zastoupenou Crashdïet, Crazy Lixx, Vains Of Jenna či Babylon Bombs.
První zmínky o Hanoi Rocks sahají do roku 1979, kdy se ve finském hlavním městě Helsinski setkává pěti výrostků – Michael Monroe (vlastním jménem Matti Fagerholm), Nasty Suicide (vlastně Jan Stenfors), Stefan Piesnack, Nedo Suininen a Peki Sirola. Dohromady je pojí jedna věc. Láska ke stařičkému rock n´rollu Little Richarda a Rolling Stones smíchaná s provokativním postojem prapankáčů New York Dolls či The Stooges. Z této původní sestavy vydrželi jen dva – zpěvák Michael Monroe a kytarista Nasty Suicide. Ty o rok později doplňuje basista Sami Yaffa (občanským jménem Sami Takamäki), švédský bubeník Gyp Casino (píše se jako Jesper Sporre) a z mrazivého Laponska pocházející kytarista Andy McCoy (správně Antti Hulkko). A právě tahle sestava začíná psát dějiny, protože nahrávají následující alba:
Bangkok Shocks, Saigon Shakes, Hanoi Rocks (1981)
Úder mezi oči všem, kteří tvrdí, že punk zemřel se Sex Pistols. Samozřejmě v podání Hanoi Rocks zní mnohem kultivovaněji, rockověji a má hitparádové ambice. Kytary Nastyho Suicide a Andyho McCoye jsou čisté, pečlivě zahrané, ale nechybí jim pověstný rebelský ksicht. Ten tvorbě Hanoi Rocks dává i výkladní skříň celé kapely, žensky vyhlížející zpěvák Michael Monroe se svým jedovatým uštěpačným hlasem. Ve své podstatě se Hanoi Rocks na svém debutovém albu předvedli jako punková kapela s příchutí glamu a jasně glamovou image. Už od počátku je jasné, že tahouni kapely jsou multiinstrumentalista Monroe a vynikající skladatel McCoy. Právě z McCoyova pera pochází takové skvosty jako je úvodní „Tragedy“ nebo baladická „Don´t Never Leave Me“, skladba, která bude kariéru Hanoi Rocks pronásledovat po celou dobu jejího trvání. Perličkou je zařazení coververze „Walking With My Angel“ z roku 1965, která pochází od tehdy velice slavné kapely Herman´s Hermits.
(9/10)
Nejlepší skladby: „Tragedy“, „Village Girl“, „Don´t Never Leave Me“, „Cheyenne“, „11th Street Kids“
Oriental Beat (1982)
Železo se má kout dokud je žhavé. Poté co Hanoi Rocks svým debutem způsobili pěkný skandinávský poprask, přispěchali hned s druhým albem „Oriental Beat“. Hned úvodní „Motorvatin“ z autorské díly Monroe-McCoy je znamenitým kouskem, navazujícím na nejlepší skladby z debutu. Celkově ale "Oriental Beat" nepůsobí tak sevřeně jako „Bangkok Shocks...“ Tím ovšem rozhodně není deskou špatnou. „Oriental Beat“ obsahuje obligátní coververzi „Lightning Bar Blues“ z pera amerického country písničkáře Hoyta Axtona a závěrečnou klavírní preludii „Fallen Star“. Možná i větší pestrost pomohla tomu, že „Oriental Beat“ nastartovalo kariéru Hanoi Rocks i mimo Skandinávii, když se kapela doslova přes noc proslavila v Anglii a Japonsku.
(7,5/10)
Nejlepší skladby: „Motorvatin“, „Visitor“, „No Law Or Order“, „Oriental Beat“
Self Destruction Blues (1982)
Jak podpořit pořádně nakopnutou kariéru kapely, když ještě není materiál na další desku? Snadno. Stačí vzít B strany singlů a starší věci a udělat z nich kolekci „Self Destruction Blues“. Většinou takového splácaniny nedopadnou zrovna nejlíp, ovšem tohle je úplně jiný případ. „Self Destruction Blues“ totiž neobsahuje jediné hluché místo! Ve výsledku nakonec působí ještě lépe než obě předchozí alba. Ohromující začátek v podobě jedovaté „Love´s An Injection“, přes uhlazenou a přesto velice floutkovskou „Café Avenue“ až po závěrečnou klasiku „Dead By X-mas“ se
jedná o řádně acidovou jízdu, nadupanou testosteronem a poháněnou lahvemi vychlastané whisky. Tahle famózní deska ale znamená konec pro bubeníka Gypa Casina, který se posléze ještě objevil v McCoyových Shooting Gallery, ale o tom až později.
(10/10)
Nejlepší skladby: „Love´s An Injection“, „Café Avenue“, „Nothing New“, „Whispers In The Dark“, „Dead By X-mas“
|
