Takhle nějak si představuju ideální politickou stranu. Jsem v ní sám, sám si rozhoduju, nikdo mi do toho nekecá a dělám to přesně podle svých představ. No jasně, ač název kapely Babylon Mystery Orchestra zní poměrně honosně a mohutně, stojí za ním jeden jediný tvor. Skladatel, hudebník a zjevně nespokojenec se současný stavem světa, Sidney Allen Johnson. Který otevřeně sděluje svou nespokojenost se stavem světa (již sám název „Bezbožný, Zlotřilý, Proklatý mnohé napovídá) a má rád nejen temné nálady, ale i gotický rock z dob, kdy bylo snazší představit si pod tímto pojmem nikoliv rozevlátou sukni, ale šlapavost a atmosféričnost Eldritchových Milosrdných sestřiček.
„The Godless, The Godforsaken and the God Damned“ je už pátým kouskem v kolekci tohoto svérázného chlapíka. V momentě, kdy uchopíte jeho finální verzi, pochopíte, jak Sidney bere svojí práci vážně a že ji skutečně nefláká. Výpravný booklet, obsahující citace známých osob, citace z bible, vysvětlivky reálií i autorovy úvahy, vztahující se k jednotlivým songům, naznačuje mnohé. K samotné hudbě lze konstatovat, že máte-li rádi barevnost, změny a živočišnost, asi si na svoje těžko přijdete. Z tohoto pohledu se dá říct, že výpomoc jakýchkoliv dalších rukou by mohla desku jen a jen oživit. Pronikáte-li ovšem do nitra Johnsonových žalmů, možná přijdete na to, že Babylon Mystery Orchestra by případnou účastí kohokoliv jiného (a tím navýšením barevnosti) přišlo o ohromný kus svébytnosti.
Souboj stereotypu s charismatem, souboj plíživé monotónnosti s atmosférou. Nechci říct, že Sidney ve všech momentech vyhrává. Z některých vytrvalých odrhováků možná záhy polezete po zdi, i Sidneyho polozpěv-polorecitace nemusí jít každému hned pod fous. Jeho rýpání do společnosti, politiky, terorismu, ufologie, zločinnosti a kdovíčehoještě se blíží spíš filozofování za doprovodu temné, někdy až ponuré hudby. Pohybující se od masivně zmetalizovaných kousků („Catspaw“, „The Twelfth Imam“) až po ty rozvláčně zadoomané („You´re On Your Own… This Time“). Deska bez výrazného hitu, zato se songy (ať už riffy nebo refrénem) někdy tak systematicky vlezlými („Ruin“, „Jesus Save“), že je budete mít - paradoxně - chuť sjíždět stále dokola.
Temná deska, která má nespornou osobitost. A vůbec se nedivím tomu, že spousta pisálků se v souvislosti s Babylon Mystery Orchestra odvolává na temnotu Black Sabbath. K charakteristice Sidneyho Allena Johnsona lze využít slova jistého pohádkového kaprála: „Je to rebel!“. A pokud máte rádi tyhle nesrovnatelné duše, neúnavně tahající svoji kůži, pocity a názory na trh a navíc halící se do hutně temného hudebního oparu, věřím, že si s Babylon Mystery Orchestra můžete rozumět.
|
