Je to zvláštní ironie osudu. V den, kdy začal vznikat tenhle článek, vydali Vision Days další cédéčko. A i když od vydání toho v přehrávači právě rotujícího uplynuly téměř dva roky, snad nevláčím ten kříž po funuse (jde čistě o eufemismus, neb „Proti srsti“ rozhodně žádným funusem není!) zbytečně. Už jen z toho pohledu, že by mohl fungovat jako jistá vábnička na aktuálně líhnoucí se šesté album „Viva la ironie“.
Zabádáme-li nad stylem, kterému se oddávají Vision Days z historického hlediska, možná by zmínka o gotických kořenech kapely mohla někoho svést na scestí. Ale vzpomeňte, jaký punkáč býval vrchní tuzemský gothic Petr Štěpán v řadách HNF. Takže všichni, kterým v žilách proudí krev, vařící se při punkových sypačkách, by měli napnout uši (ale já nepochybuji o tom, že díky předchozím albovým zářezům by punkeři už dávno neměli tuhle bandu zmáknutou). Právě jim chytlavý old punk se ska či reggae drobečky nabízí „v nejlepším slova smyslu“ přímočaré odrhovačky s občas tak chytlavými postupy, že se pocukávání končetin prostě neubráníte. Jistě, Vision Days nepřináší nic nového, ale díky vtipným (byť krapet výrazově omezeným) textům – stesky na to, že některé songy jsou svým (punkovým) námětem prvoplánovitě klišovité či poněkud agitační neuznávám, ve finále jsou třeba „Sedmasedmdesátka“ či „Pou gou“ pro celkovou veselou náladu prostě nezbytné – má tahle deska velice povedenou optimistickou atmosféru. Tam, kde Vision Days řeší „globální“ problémy, krapet zapadají do davu. Tam, kde jsou civilní, získávají náskok. Klipovku „Stojí to za to“ (můj osobní favorit) bych klidně každému pouštěl po ránu do éteru (a bylo by po problémech ;-) ), „Konzumní“ bych navrhl televizním stanicím místo reklamních bloků (a bylo by po vysílání), „Každý“, znějící v psychologických poradnách, by osvětlil pohnutky lidského chování bez sáhodlouhých sezení…
Vision Days hýčkají klasický punk se všemi jeho „řestmi“ :-) i neřestmi. Nemají ambice vybočovat, ale dávku osobitosti jim upřít nelze. Už jen kvůli tomu, že kultivováním semínek ska či reggae – ságo v rukou Romany ze Znouzectnosti je dokonalé - neupadnou do stereotypu a nejen díky skočně melodickým nápadům, ale i díky textovým obratům (i když ne vždy tak jiskřivým, jako u zmíněných skladeb) udrží pozornost u každého jednotlivého songu.
Nebýt pomyslného zlomení alba na polovic kraťounkou blbinkou „Jean Marais“ a poněkud nezapadajícího (to by se ale dalo očekávat) tributu kolegům NVÚ „Jynej člověk“, bylo by „Proti srsti“ nabité potenciálními hity (jasně, u punkových songů ohánět se tímto pojmem je blbost, takže řekněme raději jednoznačně chytlavé). Pomyslný souboj o (osobní) punkový trůn mezi Nežfaleš a Vision Days raději nerozseknu (přece nebudeme rozhodovat o vítězi na základě dva roky starého výkonu, že…). Ale že mi „Proti srsti“ rozhodně proti srsti není a že jsem se dobře pobavil, na to vemte jed!
|
