Vains of Jenna poprvé v Praze! Akce, na které žádný fanoušek této původně švédské kapely, která nyní dobývá především západní pobřeží USA, nesměl chybět. Vains of Jenna teprve nedávno oznámili své evropské turné a my tady v ČR jsme se jen modlili, aby do svého nabitého programu přidali i nějakou tu naši destinaci a když se tak stalo, mohli jsme jásat. Radost sice trochu kazilo rozhořčení nad odchodem zpěváka Lizzyho s vyjímečně zajímavým hlasem a tak jsme s obavami očekávali výkon nováčka, jménem Jesse Forte.
Celý večer v prostoru smíchovského klubu GOX, který se sice hodí jenom pro menší kapely a menší publikum, ale za to má skvělou atmosféru, otevírala pražská kapela Reverends. Tito sami o sobě říkají, že jejich muzika má kořeny ve skandinávském rock´n´rollu a jejich vystoupení do atmosféry klubu GOX akorát tak zapadalo. Bohužel, o akustické stránce klubu se moc kladných referencí říct nedá. Neodvažuji se tedy hodnotit hudební výkon kapely, vzhledem k tomu, že u repráků nebylo skoro nic slyšet a když člověk chce něco slyšet, musí couvnout pěkně dozadu, pak ale zase není moc co vidět. Reverends nepřilákali sice velké množství fanoušků, ale své věrné či různé zvědavce pod pódiem měli. Každopádně kluci mají slušný start a my se můžeme těšit na zbytek večera.
Bitch&Chips jsou naší asi nejznámější kapelou co se glam/rock´n´rollové scény týče. A na publiku to bylo poznat. Nejen čeští, ale i zahraniční fanoušci podporovali už nástup kapely nadšenými výkřiky a bylo vidět, že si celé vystoupení této české kapely s německým zpěvákem (což bylo pro mě velké překvapení – proč ta osoba, sakra, mluví anglicky, když jsou to Češi?) velmi užívají. Spousta fanoušků znala texty a tak kapela neměla o vhodnou atmoféru pro koncert nouzi.
Ke zvuku se nemá cenu vyjadřovat, výkon rozhodně nebyl špatný, i když fajnšmejkři si na své asi nepřijdou. Kluci zahráli songy jako „Bubblegum Superscum“, „Be My Bubblegum“, „Roads, Sweet Home Alabama, Crazy Bitch“, kterou nám zazpíval kytarista Tom Le Paul, „Ain´t it a Bitch“ atd. a jejich fanoušci byli evidentně spokojení. Mně osobně tedy nejvíc na celém jejich koncertu zaujal mikrofon s „hvězdným“ stojanem, který díky světlům házel zajímavé efekty. Pod pódiem se už teď konala pěkná tlačenice, to jsme ale ještě nikdo netušil, jak to dopadne po skončení „Brambůrčího setu“ a nástupu hlavních hvězd večera.
Vains of Jenna, jejichž nový zpěvák se projevil jako milý klučina už před koncertem, kdy ochotně seděl u merche a na fanoušky se vesele usmíval a komunikoval, měli nyní nelehký úkol. Nastoupit na pódium přes hromadu fanoušků, tlačících se pod ním a dokonce i na schůdkách, jediném přístupu na stage. Pánové na sebe nechali chvíli čekat, zatímco fanoušci nedočkavě skandovali jméno kapely a pískali a křičeli, jako pořádný dav, ačkoliv jich nebylo víc jak sto, spíš méně. Nutno našim fanouškům přiznat, že se skvěle postarali o to, aby ČR nebyla v očích skupiny zahanbena pro nedostatečně nadšené fans. Každopádně když se pánové z VoJ tedy probojovali na pódium, s prvními tóny otevíračky z poslední desky, písničky „Everybody Loves You when You´re Dead“, se strhla smršť v podobě živelné show, šílených fanoušků a... pod pódiem naprosto nemožného a neslyšitelného zvuku. Takže když jsme se snažili vepředu ukořistit nějaké fotky, z hudební části koncertu jsme měli možnost slyšet leda tak to, co nešlo do mikrofonu, protože repráky zůstaly až kdesi za námi. Když jsem výše zmiňovala napjaté očekávání nového zpěváka, můžu už v této chvíli hodnotit, že Jesse Forte byl rozhodně dobrá volba. Zbytek kapely sice pěkně hrál, ale nejen že díky velikosti pódia neměli kluci možnost většího pohybu, nevyzařovalo z nich ani takové nadšení, jako právě z Jesseho. Snad vyjma evropského kytaristy Antona, který chvílemi vypadal, že si své hraní užívá, chvílemi zas, že umře. Jesse po maličkém pódiu doslova poletoval, výborně komunikoval s fanoušky, dokonce se nechal osahávat od davu a celý koncert se usmíval a evidentně si ho užíval minimálně tak, jako nadšenci pod pódiem. Pánové předvedli hlavně songy z posledního alba „The Art Of Telling Lies“ – tedy i stejnojmenný song, dál singl „Mind Poluttion“, nebo „Enemy In Me“, ale měli jsme možnost si poslechnout i starší věci. Většina písniček Jessemu sedla, ač u vyšších tónů bylo poznat, že nebyly psány pro něj, ale v každém případě se nemá cenu na něj zlobit a nemusí se za svůj výkon stydět, Lizzy měl prostě speciální a těžko zopakovatelný hlas. U nového songu pak předvedl že v každém případě má na to být novým zpěvákem VoJ. Nadšení z českého publika projevili pánové v závěru koncertu, kdy dokonce vytáhli jednoho fanouška na pódium a pověsili mu okolo krku kytaru, chudák z toho byl celý rozčarovaný, ale šťastný.
Posléze se ale nemohl vrátit pod pódium, jeho místo bylo totiž okamžitě nahrazeno jinou osobou, tak tedy musel zůstat sedět na kraji pódia. Další fanoušek, který se ocitl na pódiu, pak doslova propadl na podlahu skrz fanoušky. A já ze svého ukořistěného místa pro focení jsem se zase nemohla přes burácející dav dostat někam více dozadu, kde bych mohla z koncertu mít také nějaký zvukový zážitek. Ale co, nadšená ze show jsem byla ve finále úplně stejně, jako všichni okolo mě.
I přes hutný vzduch a tlačenici pod stage bylo vystoupení VoJ velmi svěží a plné energie, stejně tak odezva publika byla skvělá, snad si tedy VoJ při příštím evropském turné nenechají další zastávku v ČR ujít. A pokud se zde opět zastaví, myslím, že všichni, kteří si užili tento jejich pražský koncert, budou stát opět celí nedočkaví v první řadě.
|
