Letošní AFOD, nejrodinnější metalový festival v Čechách, přinesl hned několik novinek. Za prvé, Ifa (kdo nezná, ať se koukne ke kolegům na www.fobiazine.net, je tam s ním pěkný rozhovor v němčině) zanevřel na Kašmír (zasvěcení vědí). Místo toho zjistil, že je pozemská spojka s vesmírem. Za druhé, pořadatelé oproti minulému roku zanevřeli takřka úplně na doom metal, z čehož jsem moc velkou radost neměl. Za třetí, návštěvníci si mohli dýchat, kolik toho chlastu v sobě mají. Moc bych tomu ale nevěřil, Ifa s jeho 0,09 promile je jako Jiří Paroubek v důchodu. Ne, změny už jmenovat nebudu, byla by to nuda. Přejděme raději k samotným kapelám.
PÁTEK
MACHETA – Otvírák letošního AFODu. Ačkoliv metal core příliš nemusím, musím uznat, že to klukům a slečně z Vodňan šlape výborně. Ostatně, mít ve svém středu tak silné hrdlo (myšleno zpěvák Maty), je už samo o sobě výhrou. MACHETA je nejpřesvědčivější ve vyloženě deathových tempech, kterých by mohla mít ve svých skladbách klidně i víc. Tato banda má sílu, festival nastartován s dost slušnou razancí.
DYING PASSION – Pro mě největší favorité letošního AFODu. Ono by tomu opravdu tak bylo, jenom mi tentokrát nepřišel úplně nejšťastněji zvolený playlist. Kapela samozřejmě vsadila hlavně na poslední desku „Absorb“, což by bylo v pořádku. Přišlo mi ale, že zazněly spíše samé pomalejší songy. Někomu tedy vystoupení mohlo přijít unylé, což je samozřejmě škoda. V každém případě jsou DYING PASSION profíci a je radost je pozorovat při práci. Žádná chybka, vše na svém místě. Radost mi dělá basák Vjacki, což je na pohled jeden z posledních doom metalových kytaristů v Čechách (smích). Jedničku zaslouží Zuzka Jelínková. Jako vždy bezchybná!
ISACAARUM – Vrchol pátečního dne. Naprosto zabijácké vystoupení. Bál jsem se, že atmosféru naruší sluneční světlo. Nestalo se tak. Chymus a spol se slunce nezalekl. Jejich bruska patří už několik let k žánrové špičce v republice. A tady to opět potvrdili. Jedna pecka za druhou, perfektní pódiová show. Koncert byl o to zajímavější, že za bicí soupravou seděl navrátilec Monthy. Musím říct, že tenhle maník do ISACAARUM fakt patří. Jeho předchůdce Internerv byl sice schopný hráč, ale Monthy je článek, který do kapely naprosto dokonale zapadá.
MORTIFILIA – Severský death metal ze Sušice opět nezklamal. MORTIFILIA byla samozřejmě rychlá a tvrdá jak křemen. Masakr, jehož vyvrcholením byla letitá hymna „Christ Hunt“. MORTIFILIA je sázkou na jistotu a jedna z nejlepších death kapel v republice. O tom žádná...
MATER MONSTIFERA – MATER MONSTIFERA má v Trhových Svinech samozřejmě největší fanouškovskou základnu, což je vidět každý rok. I tentokrát fanoušci rozpoutali pod pódiem správné peklo. Rozpoutala ho i kapela. Jen mám pocit, že už je to všechno tak ohrané, že kluci a slečna nedokáží překvapit. Člověk ví, co od nich může očekávat a přesně to dostane. Někomu to vyhovuje, ale přece jenom by větší spontánnost neuškodila. A stejně tak více nových songů. Debut „Zrozen z hříchu“ je už přece jenom několik let stará záležitost. Čímž naťukávám i otázku nového alba. Jelikož ale z kapely odchází zpěvák Destruktor, myslím, že momentálně má MM jiné starosti. Na AFODu zahráli sice dobře, ale svůj standard bohužel nikam neposunuli.
BELLIGERENCE – Pražští BELLIGERENCE nějaký ten rok zpátky zaútočili na tuzemskou scénu s hodně velikou razancí a je radost pozorovat, že kapela ze svého náporu nijak neslevuje. Našlapaný a po všech směrech povedený koncert. Rychlost, tvrdost, skvělé melodie. Nejvýraznějším prvkem opět zpěvačka Markéta. Ženský hlas v death metalu sice není v dnešní době nic převratného, ale tahle dívčina patří k tomu lepšímu. Jo a nové songy výborné. Těším se na novou fošnu.
SOBOTA
NAURRAKAR – O NAURRAKAR se v tuzemském undergroundu začíná v poslední době docela mluvit. Jejich debutové demo mě nijak výrazněji nezaujalo, tak jsem byl zvědav alespoň na živák. Pocity byly stejné. Neslané, bez energie, napětí, prostě nudné. Mám sice rád syrový black metal, ale tohle mi ne a ne sednout. A podle názoru ostatních jsem nebyl sám...
GENUINE RELIEF – Jednoznačně největší překvapení letošního AFODu. Kapela je na scéně sice nováčkem (což se o jejích členech říct nedá), ale svůj set si dala naprosto suverénně. Mnoho vynikajících nápadů a postupů, skvělé melodie, celková struktura skladeb. Nevím, jestli byly záměrem hodně vytažené klávesy, ale mně to takto sedlo. GENUINE RELIEF umí skvěle pracovat s atmosférou skladeb. Člověk úplně zapomněl na opici z předešlého dne, na ostré sluneční světlo. Kluci ovládli pódium a vyžadovali si pozornost. Pecka! Jsem hodně zvědav na debutovou nahrávku!
HECATE – Největší provar festu byl jasný. Slovenští HECATE si bohužel utrhli celkem nepříjemnou ostudu. Vše by bylo celkem i v pořádku, kdyby se do mikrofonu neopřel zpěvák. Totálně falešný a hlavně mimo mísu. Vím, že taková slova bolí, ale když jsem viděl znechucené tváře odcházejících posluchačů a některé posměšné výrazy kolegů recenzentů (oni už vědí), bylo jasné, že je tu zaděláno na průser.
Veliká škoda, vzhledem k tomu, že HECATE fungují skoro už patnáct let, představoval bych si jejich doom střihnutý gothikou úplně jinak...
AGONY – Českobudějovičtí AGONY zahráli svůj standardní set postavený v první řadě na songách z alb „Call The Rain“ a „My Turn To Die“. Určitě povedený koncert podpořený hlavně výborným zvukem. Vystoupení mělo koule a lidi se evidentně bavili. Vrcholem samozřejmě klasika „In Nomine“.
TRASHCANNED – Silná nuda. Tak bych asi nazval set těchto Rakušáků. Jejich agresivní metal pohybující se někde na pomezí thrashe a deathu sice nepostrádal rychlost, ale dobré nápady určitě. A bručící kytaristka to opravdu nezachránila. Pozitivem budiž kytarová sóla a celkem slušné melodie.
TISÍC LET OD RÁJE – TLOR mě zklamali. Nejvíce z celého AFODu. Jejich hudba mě nikdy moc nebavila, přesto jsem jejich svérázné pojetí doomu dokázal uznat. Naživo není největším problémem ani tak hudba, ale pódiová show. Je sice fajn, že kapela není statická, že jí na vizualizaci opravdu záleží, ale přijde mi to tak nějak mimo. Podobný výstup bych chápal od grindové kapely, ale nikoliv od záležitosti typu TLOR. Ale na druhou stranu jsou brněnští bardi alespoň originální (v žánru, který prezentují)...
SIX DEGREES OF SEPARATION – Po dvou slabších vystoupení přišel jednoznačný vrchol. SIX DEGREES OF SEPARATION jsem viděl už mnohokrát a mé pocity byly kolísavé. Jednou nadšení, podruhé zklamání. Pravdou je, že hlavní vinu měl vždycky zvukař. SDOS prostě potřebují průbojný a hlavně čistý zvuk, který nechá vyniknout všem kudrlinkám. A právě takový zvuk v Trhových Svinech měli. SDOS sázeli hlavně na povedenou novinku „Of Us“, ze které mě nejvíc dostala morda „For Hannah“. Zavzpomínali ale i na starší nahrávky, ze kterých vypíchli například výtečnou „Shade Of Triotus“ či „Tekno – Propher“, který mi na desce příliš nevoní, ale naživo fungoval slušně. SDOS jsou špička tuzemské metalové scény a na AFODu to opět dokázali.
GREEDY INVALID – GREEDY INVALID mě těžce nudili. Bez šťávy, bez emocí, bez gradace. Kapela už hraje několik let, ale tento stav se bohužel příliš nemění. Některé songy nejsou špatné, ale věřím, že má tato parta na víc. Jen to v sobě najít. V každém případě mě více baví desky GREEDY INVALID.
F.O.B. – Táborští F.O.B. jsou jasnou sázkou na jistotu. Jejich metal core má drive, dokáže pobavit, v některých případech i strhnout. Zazněly i novinky, které si v ničem nezadají s poslední fošnou „The Dice“. Snad jen si opět neodpustím poznámku, že stará death metalová tvář souboru mi seděla prostě více...
LYFTHRASYR – Němce LYFTHRASYR jsem viděl už poněkolikáté a nikdy mi nepřišli tak špatní, jako tentokrát. Nevím, jestli neměli svůj den, ale jejich vystoupení připomínalo spíše parodii. Vrcholem všeho naprosto homosexuální klávesák, který mě vyloženě znechutil. Black metal této kapely má sice své světlé chvilky, ale ty byly tentokrát přebité rozpačitostí a neslaností. Ačkoliv bych to nečekal, jeden z nejslabších výkonů letošního AFODu.
ILLNATH – ILLNATH jsou dobří ve studiu a jsou velice dobří i naživo. Jako finální tečka letošního AFODu nemohlo být vybráno nic lepšího. Naprostá suverénnost, profesionalita a smršť příjemných nápadů a hlavně sympatií. Chlapi si svůj set vyloženě dávali, neustálé jamování, vtípky. Něco takového není u podobných kapel příliš časté. O to více mě to potěšilo. Snad jen ten metronom vpuštěný do beden jsem nepobral. Po SDOS nejlepší vystoupení na letošním AFODu.
AFOD 2010 se vydařil. Oproti loňskému roku v areálu vládla lepší nálada (nevychylovali žádní neonacisté, kteří chtěli všem ukázat svoji jedinečnost), povedený byl tentokrát i zvuk (největší problém předešlých ročníků) a celé to bylo tak nějak ještě více přátelské, pohodové, prostě rodinné, jak jsem zmínil na začátku. Takovou atmosféru žádný jiný festival nemá. O to se vsadím. (smích)
P.S. – Nezmiňoval jsem kapely, které jsem neviděl...
|
