Belgičané coRPus jsou u nás prakticky zcela neznámou kapelou. To by ale mělo změnit jejich letní miniturné, v jehož rámci se představí v Brně, Šumperku a Hradci Králové. Blížící se data koncertů a výborné hodnocení desky ”The Rise” v nedávné recenzi na našem webu byly dostatečnými podněty k uskutečnění rozhovoru. Na otázky odpovídal bubeník Steve Vanderperren.
Ahoj Steve, mohl bys prosím úvodem stručně představit vaši kapelu?
Ahoj, coRPus jsme založili s baskytaristou Bennem v roce 2002. Základní myšlenka byla taková, že jsme chtěli začít tvořit hudbu, která by se vymykala běžné produkci v našem okolí. Benno hodně poslouchá new wave a gothic, zatímco já mám rád progresivní metal, death, black a vlastně cokoliv, co mi přijde dobré. Zkombinovat tyhle vlivy se nám zdálo jako zajímavá výzva, a tak jsme se rozhodli to zkusit. V roce 2005 se to ale trochu zkomplikovalo a kapela se dočasně rozpadla. O dva roky později nám to ale nedalo a spolu s Bennem a kytaristou Wouterem jsme obnovili činnost coRPus. Našim hlavním cílem bylo nahrát debutové album, které nakonec vyšlo v prosinci 2008 pod názvem ”The Rise“. Od té doby se nám trochu rozrostla sestava, když se k nám připojil klávesák Tobias, zpěvák Mehdi a před necelými dvěma týdny i druhý kytarista Wim.
Zmínil ses, že máte poměrně široký hudební záběr. Prozradíš nám, jaké kapely posloucháš a co z těchto vlivů se dostalo do tvorby coRPus? Jak bys vlastně neznalému člověku popsal hudbu, kterou hrajete?
Hudba, kterou poslouchám, je hodně různorodá. Jedny z prvních kapel, které jsem doslova hltal, byly The Beatles, Queen, Genesis a Aerosmith. Ty mi byly a stále jsou obrovskou inspirací. Po nich přišla Nirvana a Metallica, které mi otevřely cestu k Dream Theater. Když jsem vstřebal i je, začal jsem poslouchat úplně všechno. Od Killswitch Engage, přes Mushroomhead, Pain of Salvation, Dimmu Borgir, až po Eminema a filmové soundtracky.
V rámci kapely se nejvíc shodneme na Metallice, Nightwish, Devinu Townsendovi, Alice in Chains, Tool, Hansi Zimmerovi, Tomu Waitsovi, Depeche Mode a tak dál. Už jen z toho vyplývá, že je docela těžké slovy popsat náš zvuk. Většinou říkáme, že hrajeme progresivní melodický metal, protože se pod tu škatulku vejde víceméně cokoliv. :) V rámci skladeb dáváme hodně důraz na klávesy, zároveň se ale nevzdáváme hutnosti a tvrdosti ostatních nástrojů.
Jste samouci, nebo jste chodili do nějakých hudebních škol? Jak dlouho vlastně hrajete na svoje nástroje?
Wouter je víceméně samouk. Sice kdysi měl několik lekcí klasické kytary a několikrát se zúčastnil Freak Guitar Campu Matthiase ”IA“ Eklundha, ale jinak cvičí jen doma. Tobias začal s klávesami taky jako samouk, ale po třech letech nastoupil do hudební školy na klavír. V té době mu bylo 13, takže teď hraje už hezkých 15 let. Tohle výročí bude určitě dobrou záminkou pro nějakou pivní oslavu v ČR. :) Benno byl k hraní tak nějak donucen. Jeho rodiče nechtěli, aby po škole jen koukal na televizi, takže ho přiměli vybrat si nějaký nástroj. Zvolil si kytaru, se kterou začal v jedenácti letech hrát klasiku, potom se přeorientoval na blues. Časem se šest strun zredukovalo na čtyři. Pro Mehdiho platí oboje. S první skupinou začal v patnácti a od té doby nepřestal zpívat a hrát na kytaru. Chodil do hudební školy, ale nikdy ji nedokončil. Místo toho se rozhodl, že bude docházet na soukromé hodiny jen tehdy, když se zasekne na nějaké technické či teoretické látce. Já jsem začal v devíti, což k dnešnímu dni dělá celkem sedmnáct let hraní. Zpočátku jsem poslouchal skladby Queen a Aerosmith a snažil se do nich hrát, časem jsem přidal různá instruktážní dvd. Nikdy jsem ale nechodil na hodiny, všechno jsem se učil doma.
Ve vaši biografii je zmínka o tom, že se na pozadí ”The Rise“ odehrává koncepční příběh. Můžeš nám to trochu přiblížit?
Všichni v kapele jsme fanoušky koncepčních alb, např. od Pain of Salvation, Genesis, Dream Theater, The Beatles... Bylo pro nás přirozené zkusit vytvořit něco podobného. Většina z nás taky měla v té době nějaké osobní problémy, které se nakonec odrazily právě na textech a příběhu jako takovém. Ten je o lásce, její ztrátě, následné bolesti a dalších podobných věcech, které zažil asi každý.
Zvláštní ale je, že seřazení skladeb na desce neodpovídá chronologickému pořadí příběhu. Co vás k tomu vedlo?
Udělali jsme to hlavně proto, že jsme chtěli mít správné skladby na správných místech. Např. ”Losing the Shackles“ je skvělé zakončení alba, ale není to poslední část příběhu. Stejně tak ”Where I Am“ je ideální otvírák, ale v rámci děje to je jedna z posledních částí. Myslím, že kdybychom se drželi pořadí příběhu, pravděpodobně by ta deska nebyla tak posluchačsky členitá.
Všiml jsem si, že jste si to album vydali vlastním nákladem. Hledali jste nějaký label, nebo jste měli v plánu to vydat sami? Jak jste ”The Rise“ vlastně propagovali?
Ano, tu desku jsme si vydali úplně sami. Jediná nevyhoda byla, že nás to v té době stálo fakt hodně peněz. Rozesílali jsme docela dost promo balíčků vydavatelům, ale s nikým jsme se nedohodli. Pokračovali jsme teda s propagací koncertováním a internetovou prezentací, a to hlavně na stránkách jako facebook, myspace, reverbnation... Bylo by sice super mít za sebou label, který by nás podporoval, ale i tahle cesta je schůdná. Velmi nám pomáhají i naše rodiny, přátelé a fanoušci, za což jsme jim strašně vděční.
Vzhledem k tomu, že ”The Rise“ vyšlo před dvěma lety, jak na něj nahlížíte s odstupem? Je pro vás stále reprezentativní, nebo jste se už od té doby zase hudebně posunuli?
Jasně, jsme s ním stále spokojeni. Už jen to, že se nám povedlo v dobrém studiu nahrát 71 minut dlouhé koncepční album, na kterém hostovalo několik zpěváků a jeden vynikající klávesák, byl pro nás velký úspěch. Přiznám se, že jsme v našich začátcích ani nevěřili, že bychom něčeho takového mohli dosáhnout.
Co se týče současnosti, hrajeme stále stejný typ hudby, jen se nám mezitím povedlo vyladit zvuk tak, abychom zněli hutněji a úderněji. Nejspíš to je taky tím, že jsme se za tu dobu naladili na úplně stejnou vlnu a jsme i sehranější.
Dočetl jsem se, že váš nový vokalista Mehdi se kromě svých domovských kapel věnoval i spolupráci s belgickými metalovými ikonami Aborted a Leng Tch’e. Můžeš nám o tom říct víc?
Je to tak, Mehdi s těmi kapelami spolupracoval hlavně ve studiu. U Leng Tch’e se objevil jako hostující zpěvák a textař ve skladbách “Icon Resizer“ (CD “The Process of Elimination“), “1-800-Apathy“ a “Trauma & Scourge“ (CD “Marasmus“). U Aborted se podílel na textech k “Avenious“ a “Odious Emanation“ (CD “Slaughter and Apparatus: A Methodical Overture“), potom taky pomáhal s texty a zpíval na “Enterrment of an Idol“ a “The Obfuscate“ (CD “Strychnine.213“).
A co jeho zapojení u vás? Kdy ho bude možné slyšet na nějaké vaší nahrávce?
Zrovna začínáme pracovat na demu, které bude obsahovat tři nové skladby plus bonusový živák z našeho vystoupení v jednom belgickém rádiu. Snad se taky brzo dostaneme k natočení další dlouhohrající desky.
Co živé hraní? Jaký je tvůj nejlepší zážitek z koncertu?
Nejlepší vzpomínky mám na Metalnight 4 v našem domovském Leuvenu. Je to akce, kterou pořádá několik našich přátel a spočívá v tom, že hraje jen jedna kapela, která se tak může docela dobře propagovat. Během našeho vystoupení byl klub úplně natřískaný, bylo tam minimálně 120 lidí. Ti se mačkali na schodech před sálem i na venkovní terase, jen aby něco zaslechli. Neuvěřitelné! :)
Mimo coRPus měli kluci taky krásné zážitky z hraní. Třeba Tobiasova první kapela zakončovala jeden ze svých posledních koncertů předělávkou Korn. To bylo poprvé, co viděl publikum takhle řádit. Dodalo mu to do té doby nepoznaný rozměr živé hudby a pódium se mu stalo drogou. :)
Mehdi má dost zkušeností s hraním v Německu. Ohromně si tam užíval koncert s jednou ze svých kapel, kdy lidi začali zběsile pogovat hned od prvních tónů, a to ani neznali jejich tvorbu. Další obrovskou zkušeností bylo hraní na Graspopu, což bylo poprvé, kdy se postavil s mikrofonem před zhruba 2500 lidí. Podobné pak bylo jedno klubové vystoupení s Aborted, se kterými jako host zpíval pro tisícihlavý dav.
Jak daleko z domova jste se už vlastně s kapelou podívali? Dostali jste se třeba na nějaké souvislejší turné?
Jedinou souvislou sérii koncertů po Belgii jsme si organizovali sami, ale byla to docela nízkorozpočtová záležitost. Nazvali jsme to “The Ides of March MMX“, spolu s námi se toho zúčastnili Transport Aerian (prog rock), Throwing Sixes (metal na způsob Tool) a Asphyxiate (prog death metal, odtamtud k nám přišel druhý kytarista Wim). Původně s námi měli ještě hrát ZeroGravity (prog metal), ale ti bohužel museli odstoupit kvůli vážnému zranění jejich bubeníka.
Teď v srpnu nás čeká miniturné po České republice, což je vlastně náš první výjezd do zahraničí. Moc se na to těšíme! Cestou se ještě stavíme ve Švýcarsku, kde ale odehrajeme jen takový malý soukromý koncert.
Prozradíš nám, co děláte v “civilu“? Dost lidí v kapelách má problémy s tím, že jejich zaměstnavatelé nemají příliš pochopení pro potřeby kapely, např. když chtějí vyjet na turné. Jak je to u vás?
Wouter pracuje v kanceláři, kde kolegové i nadřízení vědí o jeho hudebních aktivitách. Vlastně si z něj kvůli tomu dělají tak trochu srandu. :) Ve výsledku ale pro něj není problém dostat kdykoliv volno, aby s námi mohl hrát koncerty. Tobias je inženýr v oboru elektroniky a v práci řeší design čipů. Většina z jeho spolupracovníků je dost svobodomyslná, někteří dokonce poslouchají hudbu, kterou hrajeme, a líbí se jim i představa cestování a koncertování. Takže taky bez problému. Horší to je s Bennem, který dělá obchodního zástupce. Jeho šef bohužel nemá ani trochu pochopení pro život hudebníka a dost všechno komplikuje, takže k čertu s ním. :) Mehdi má dost nečekanou práci, dělá vychovatele ve školce. :) Díky tomu má spoustu prázdnin a skoro ideální podmínky. Já dělám projektového koordinátora v jedné mezinárodní lokalizační společnosti, díky čemuž jsem se vlastně seznámil s lidmi, kteří mají na starosti naši návštěvu ČR. Kolegové mě hodně podporují a vyjet na koncert či turné není nejmenší problém.
Jak vlastně vypadá belgická metalová scéna? Doporučil bys nám nějaké dobré kapely?
Nevím, jaká je situace u vás, ale tady nepříliš známé formace často dost živoří. Na skupiny, které v Japonsku nebo USA vyprodávají kluby pro 500 lidí, tady přijde sotva 30 diváků. Snad jediná belgická metalová kapela, která s tímto nebojuje, je Channel Zero. Jsou to u nás docela hvězdy, po nějaké době nečinnosti se dali zase dohromady začátkem letošního roku. Jinak tady máme několik výborných kapel, z extrémnějších např. Aborted, Leng Tch'e, The Seventh, In-Quest, Emeth, Gorath, Herfst, Thurisaz a současné Axamenta. Z jiných žánrů bych určitě doporučil City of Caesars, ZeroGravity a Ahráyeph. Všechno to jsou velmi talentované a hudebně i textařsky zajímavé kapely.
A jak je to u vás třeba s propleteností scén? Jde mi o to, že třeba u nás se ještě nedávno prakticky nedalo narazit na společný koncert např. death metalové a hardcorové kapely, stejně tak posluchači se dělili na tábory podle žánru a chodili jen na akce “své“ scény. Poslední dobou se to ale konečně mění a zlepšuje. Je to v Belgii stejné?
Určitě, dá se říct, že tady bylo naprosté tabu míchat různé žánry metalu na koncertech a dokonce i na festivalech. Naštěstí se to časem změnilo, pravděpodobně taky kvůli tomu, že metalová scéna je naprosto nezávislá a nemůže spoléhat na podporu ze strany našich televizních a rozhlasových stanic. Pomáhat si navzájem se tak vlastně stalo nutností. Mimo to je fajn poslechnout si v rámci jednoho večera třeba black, death, hardcore, progressive metal... Pro mě osobně, čím větší pestrost, tím líp.
Co česká scéna, víš o ní něco? Znáš nějaké z našich kapel?
Jediné skupiny, které znám, jsou ty, které s námi budou hrát na našem českém turné. Hodně se těším na společné hraní s nimi, podle nahrávek to vypadá na velmi dobré obsazení. Jiné kapely zatím neznám, ale věřím, že mi kluci dají během naší návštěvy spoustu tipů.
Ani žádné zprostředkované informace, třeba od spřízněných spolků, které tu hrály?
Ne, bohužel ani to. Vlastně náš basák Benno už jednou v ČR byl, ale nemělo to nic společného s hudbou. Tenkrát navštívil Brno a docela rád na to vzpomíná. Hlavně teda na pivo. :)
Když tedy míříte na neprobádané území, co od toho očekáváte?
Hodně se na ty koncerty těšíme a jsme moc vděční za možnost jet k vám hrát. Hlavní důvod je samozřejmě užít si hodně srandy na nových pódiích i mimo ně a zkusit oslovit nové posluchače. Doufám, že nás lidi přijmou a budou o nás mít zájem.
Dobrá, to bude z mé strany všechno, poslední slova jsou tvá. Díky za rozhovor.
Děkuju za prostor. Sice nás uvidíte a uslyšíte poprvé, ale počítejte s tím, že rozhodně ne naposled. ;) Uvidíme se v srpnu!
|
