Předcházející deska tohoto švédského projektu zněla jako unylý klon SATYRICON z období alba „Rebel Extravaganza“ a byla to nuda k nevydržení. Novinka „Witchkrieg“ zase Nory SATYRICON připomíná, ale tohle srovnání je tentokrát o něco lichotivější, neboť styčné body jsou k nalezení především v energickém výdaji, který celá „all-star“ sestava věnovala do přípravy nového materiálu. Bohužel se tento elán nepodařilo vtělit do kvality kompozičního procesu a prvotní zdání metalové výbušnosti (které hodně pomáhá výtečný zvuk) se velice brzo rozmělní v pocity stereotypu a opět...nudy.
A tomu všemu „vévodí“ minimální originalita. Jakoby každý člen sestavy přinesl nějaký hudební vklad ze svého stálého stanoviště (THE HAUNTED, ARCH ENEMY...) a tím považoval celou věc za hotovou. Nic nového, jen jakési hudební odřezky svých domovských kapel. K pocitu trojité vyvařenosti ještě přispívá nesmyslný počet hostů (Gary Holt a Lee Altus z EXODUS, Kerry King...), kteří zahrají to, co prezentují zas a znova ve svých smečkách a tím hudební tuctovost ještě prohloubí. Kdepak, kvanta hvězdných muzikantů (v rámci metalu, jinak je samozřejmě nikdo nezná) samy o sobě nestačí a pokud to všechno připomíná jenom slabý otisk toho, co od nich už všichni dávno známe, smysl podobných uskupení se stává silně pochybným.
Jediná věc, která alespoň občas učiní desku zajímavou, je zmíněná energie umocněná rychlostí (přičemž tahle věta platí v podstatě pro každé album WITCHERY). Náhulové songy mají potenciál svým tahem posluchače strhnout a v tu chvíli mu může být nějaká nepůvodnost silně u prdele. Pohříchu je ale takových skladeb minimum. Patří mezi ně úvodní titulka, další pookřání přinese až „The Reaver“ a nejvíce pak samotný závěr desky. „Hung, Drawn And Quartered“ a hlavně pekelně burácející „Witch Hunter“ jsou přesně tím typem neothrash/blackové masáže, kterou jsem původně od téhle party čekal v každém songu, ale nakonec se jí nedočkal ani z poloviny. Podle toho musí vypadat i výsledná známka.
|
