Vida, jak se dokázali slovenští experimentátoři FAIRY TALE od časů debutu „Sound Mirrors“ vypracovat. Nedá se ani říct, že by se kapela nějakým způsobem zlepšila, nebo přišla s výraznějšími nápady. Ona se prostě úplně změnila, nebo spíše zpřístupnila. Novinka „Dream“ se už dá poslechnout bez újmy na zdraví. Člověk nemusí napínat mozek a přemýšlet, co tím a tím zvukem chtěli pánové a dáma vlastně říct. Místo toho se může nechat unášet na vlnách příjemných skladeb, které tak nádherně plynou, až je to hotový balzám na uši.
Stejně jako třeba kanadští DREAM ARIA, ke kterým mají Slováci nepochybně blízko, sází kapela na snový až éterický zvuk, jenž dokáže pohladit. To je největší výhrou kompletu. Když do toho dosadíme slušné nápady a postupy, máme na světě opravdu povedenou nahrávku. Velikým plusem je také zpěvačka Barbora Koláriková, která na sebe upozornila už působením v kapele AENEAS. Její hlas je klidný, netlačící na pilu, přesto dokáže s grácií song vygradovat. Však si poslechněte třeba skladbu „Portrait“. Krása.
FAIRY TALE jsou kapelou, respektive projektem, který si zaslouží uznání. Jdou proti proudu, jejich hudbu dokáže ocenit jen málokdo, přesto dělají přesně to, co chce jejich srdce. Jinak to necítím. Já zvedám palec, „Dream“ mě hodně potěšilo. Třešničkou je pak ještě parádní digipack.
|
