Asi před dvěma lety do mě ředitel šťouchnul s tím, že je možné a žádoucí udělat rozhovor s kapelou D.A.D. „Cože, kdepak si nás dánští Disneyland After Dark asi vyčmuchali…?“, nadmul jsem se pýchou. Následně jsem pochopil, že já o voze a řídě o koze. A tak jsem se dozvěděl, že po vlastech českých se prohání coro-metalová parta D.A.D. (historicky punkové Děti atomové doby a za zmínku stojí i fakt, že za ta léta si kluci důkladně přičuchli k thrashi i heavíku). K rozhovoru nedošlo, ale abych se snad příště nedopouštěl podobných poklesků a neignoroval domácí kapely, přistály mi na stole „Kompromisy“. Neboli kurevsky nekompromisní první album letošního roku (oficiální termín vydání byl stanoven na cimrmanovsky zapamatovatelné datum 1.1.2010, což desku vlastně předurčilo minimálně k tomu, aby budila dostatečnou pozornost).
Ovšem nejen zapamatovatelné datum vydání je to, proč stojí za to natáhnout uši. „Kompromisy“ totiž nabízí velmi chytlavou směsici zkušeností, kterými si D.A.D. prošli. Základ je položen v uřvaném metal-coru, ovšem už v úvodní „Prázdné mysli“ zazní odkaz na divoký punk s lehko zapamatovatelnými a snadno čitelnými riffy. Čím mě D.A.D. dostali nejvíc, to je zatraceně šťavnaté využití černobílých klapek, které důmyslně táhnou kapelu z uštěkaně razantních vod na (abychom se drželi ducha nahrávky) kompromisnější – v tomto případě klasicky metalové – území. Díky jim se mým největším favoritem z novinkových skladeb stala uvolněnější „Bez tváře“.
Jasně, že obecně převládá drtivá intenzita nespoutaná energie, zvýrazněná důrazně vzteklým řevem a nekompromisní (jak jinak, tenhle výraz bych mohl vkládat na začátek každého řádku) instrumentální hradbou. Hlavní devízou kapely je však schopnost do vší agrese vměstnat melodie, takže jednotlivé skladby jednak tvoří velice soudržnou kolekci (nakolik tohle tvrzení hraničí s tím, že kousky skládanky spolu lehce splývají, nechám na vás) a jednak snadno uvíznou v závitech.
„Kompromisy“ obsahují sedm nových skladeb, sympatické intro a tři bonusy z roku 2007, vydané na kompilaci „15 Years Alive“. Na srovnání bonusového přídavku a zbytku alba lze asi nejlépe sledovat momentální směřování kapely, neboť na starších kouscích zvolňující pasáže zdaleka netvoří tak důležitou složku. Zároveň však v bonusu nabízí D.A.D. nejpovedenější zběsilost celé „Procitám“, na které se překonali i co se textové stránky týká.
Povedenější název D.A.D. téhle desce nemohli dát. Kompromisy jsou totiž to poslední, o co na albu můžete zakopnout. Divoká a devastující kvalita.
|
