Jejich debut ještě ani nestačil vychladnout a Blind Guardian se plni chuti do hraní vrátili do studia, aby se věnovali jeho pokračovateli. A kapela nehodlala slevit naprosto v ničem. Hlavními znaky druhého počinu tak zůstávají zběsilé kytarové riffy (jak se sluší na kapelu, která v té době následovala především vzory jako Testament nebo Fates Warning), které jsou ovšem geniálně zakomponované do složitých melodických linek. Hudba Blind Guardian začíná být mnohovrstevnatá a i Hansiho zpěv se pomalu formuje do budoucí podoby. V touze po tvrdosti sice pořád převládá spíš agresivní řev, ale ve sborových refrénech už je znát velký pěvecký pokrok. Pojďme se tedy blíže podívat na obsah „Follow the Blind“, které spatřilo světlo světa ve stejném roce, jako moje maličkost.
Celé album uvozuje intro „Inquisition“ se sborem mnichů, který mi při každém poslechu připomene scénku ze Svatého Grálu – mistrovského díla Monty Pythonů, kde mniši doprovází sborový zpěv tím, že se mlátí prkny do čela. Jaké pak bylo moje překvapení, když jsem se dopátrala, že zvuková stopa intra je převzatá přímo z výše zmiňované scénky. Skrytě vtipný úvod je rychle vystřídán nemilosrdným nářezem „Banish from Sanctuary“ – rovnou na úvod tak útočí jedna z nejlepších skladeb alba, která ukazuje, že narozdíl od předchůdce má „Follow the Blind“ především mnohem lepší zvuk, což může power metalové kapele jedině prospět. Ačkoli je skladba hodně rychlá, rozhodně není monotónní. Dochází k mnoha změnám tempa i melodie a je jasně slyšet, že kapela nehodlá hrát podle šablony sloka-refrén-sloka-refrén. Ve sborových refrénech odhazuje ostýchavost před majestátností a nebojí se obalit syrovou skladbu do melodického pozlátka.
A že ta kombinace funguje na jedničku, ukazují i další velmi povedené skladby. Další ultrarychlý kousek „Damned for All Time“ je textově inspirovaný knihou Michaela Moorcocka Historie kouzelné hůlky a také se v ní poprvé objevuje slovo „Tanelorn“ (v budoucnu v textech Strážce ještě několikrát použité), které odkazuje na příběh knihy. Znamená to nedostižné místo, které má hrdinům poskytnout dosažení klidu. Moorcockovými knihami je inspirována i další zběsilá skladba se štěkavým refrénem „Fast to Madness“.
Jinou (a v budoucnu mnohem typičtější) tvář ukazují Blind Guardian v rozmáchlé a složité kompozici „Follow the Blind“, která má také text inspirovaný literárním dílem a sice knihou Talisman, kterou napsal Hansiho oblíbenec Stephen King ve spolupráci s Peterem Straubem. Hudebně se skladba odlišuje od zbytku alba – je v mnohem pomalejším tempu a díky tomu má hutnou, temnou a trochu zlověstnou atmosféru (čímž dokonale vystihuje Kingův styl). I přes délku nás kompozice skladby nenechává ani na chvíli vydechnout. První experiment s podobným stylem tedy dopadl nadmíru dobře.
Vrchol alba ale přichází až ke konci. Teď už legendární skladba „Valhalla“ přináší u mikrofonu vzácného hosta. Kai Hansen, čerstvě odejitý z Helloween sice už v té době rozjížděl Gamma Ray, ale zjevně pořád neměl do čeho píchnout a díky jeho přátelství s producentem Kalle Trappem ho Blind Guardian získali na svoji desku (což jim v té době určitě přidalo na popularitě). Co říct o téhle skladbě? Za vše mluví to, s jakou chutí doteď zpívají fanoušci na každém koncertě mohutný nápěv „Valhalla – deliverence...“. Spolupráce dvou velmi syrových a agresivních vokálů ve spojení s úchvatným sborovým refrénem a nádhernou prací kytar a to všechno bez jakéhokoli náznaku podbízivosti či odklonu od tvrdého stylu. Přímo šablona hitu.
Úplný závěr pak patří předělávce americké hardrockové kapely Demon a jejich skladby „Don´t Break the Circle“, která samozřejmě dostala tvrdší, rychlejší a velmi slušivý kabátek a pohodové a vtipné „Barbara Ann/Long Tall Sally“, která odlehčuje temnou atmosféru celé desky. Ačkoli to nikdo nečekal (a kapela nejmíň), překonal prodej „Follow the Blind“ předchozí „Battalions of Fear“ velmi výrazně a okruh fanoušků kapely se začal dosti slibně rozrůstat. Hansi přesto považuje jejich druhou desku za tu vůbec neslabší. Co na to říct? Kdyby takhle vypadaly nejslabší desky všech kapel, mohly by si gratulovat. Ačkoli ty pravé vrcholy stále ležely v budoucnu, z mého pohledu to byl oproti debutu velmi slibný posun tím správným směrem.
|
