Na přelomu tisíciletí vydali Argentinci IMPERIO dvě velmi slušná alba. Nejpovedenějšími skladbami z nich dodnes ukájím svůj posluchačský apetit a pecky jako „Sera Una Gran Victoria“ nebo „Voy A Tu Encuentro“jsou doslova balzámem pro moji melodychtivou srdeční soustavu. Jenže od roku 2001 se albová produkce zastavila a nic nenasvědčovalo tomu, že by tomu mělo být ještě někdy jinak. Jako blesk z mrtvého nebe na mě proto zapůsobilo nedávné zjištění, že je na světě zbrusu nová deska „Latidoamerica“...
Z původní pětice zůstala věrna pouze dvojice aktérů, zpěvák Christian Bertoncelli a kytarista Gustavo Gorosito, ale jelikož oba pánové byli vždy z celé sestavy nejdůležitější, nic moc hrozného se nestalo. Přesto jsem s lehkou obavou očekával, jak se skoro desetiletá pauza podepíše na skladatelském procesu a z vrozeného pesimismu jsem raději vytěsnil možnost návratu podmanivě chytlavých melodií s tím, že můžu být pouze příjemně překvapen. Kupodivu se ale ve výrazné míře nedostavilo ani zklamání, ani nadšení. Deska „Latidoamerica“ svým melodickým heavy metalem vibruje přesně mezi těmito emocionálními mantinely, přináší řadu sice příjemných, ale nikterak strhujících skladeb.
Z písní je sice znát, že cit pro sentimentální melodie s nádechem jižanského melodramatu byl zachován, přesto mu k úplné dokonalosti většinou chyběl pověstný krůček a důraznější tvůrčí dotah. Je trochu smutně symbolické, že k tomu měla nejblíže skladba „Las Musas De Ulises“, která zároveň nejsilněji evokuje zdařilé momenty prvních desek.
Trochu rozpačitě působí i zvuková produkce, která svoji nižší kvalitou "navazuje" na první dva počiny a nic tedy nenasvědčuje tomu, že by se mělo jednat o dílo aktuální, už vůbec ne moderní. Za což jsem na jednu stranu rád (alespoň, co se hudebního výrazu týká), IMPERIO se evidentně snažili potěšit fanoušky, kteří zůstali věrní navzdory několikaleté nečinnosti skupiny. Žádné hokusy pokusy se tedy nekonají, jede se na očekávanou jistotu, což se nakonec stalo největším plusem i slabinou celé desky. Nikdo jiný, než zanícení příznivci kapely z tohoto alba totiž moc "kántry" nebude.
|
