Další úspěch, který kapele přineslo předchozí album, ji posouvá pod label Virgin a přináší s tím spojené lepší finanční podmínky a zázemí. Blind Guardian byli na vzestupu a jejich již čtvrté album během pěti let „Somewhere Far Beyond“ se mělo stát prvním ze tří hlavních opěrných bodů jejich diskografie. Kapela sice prakticky jen pokračovala v tom, co si už dávno vytyčila, ale její styl se neustále zlepšoval. A na jejich čtvrtém počinu se jim podařilo nebezpečně přiblížit dokonalosti.
„Somewhere...“ rozhodně není povrchní deska, která vás dostane na první poslech a je nabitá hity...Tedy, ona nabitá hity sice je, ale je to vrstevnaté a komplexní dílo, které svou pravou hodnotu odhaluje až při několikátém pozorném poslechu. A ta hodnota by se dala vyvažovat zlatem. Kapela vybrousila svůj klasický rukopis – mohutné sbory, propletené melodie, virtuózní kytarová sóla a časté odbočky od hlavního motivu skladby. Také zde můžeme prvně slyšet Hansiho v opravdu špičkové hlasové kvalitě. Ze svého nijak výjimečného vokálu dokázal časem vydřít neskutečně osobitou a dechberoucí barvu hlasu, která tak neodmyslitelně k hudbě Strážců patří. Nádherně je to slyšet v pomalých skladbách – v těch rychlých si pak můžeme vychutnat, do kolika poloh se dokáže dostat. Dle mého to bylo až tohle album, jež zrodilo jeden z největších metalových hlasů vůbec.
Už jsem zmínila, že čtyřka v diskografii přináší větší množství „hitových“ skladeb, než jakýkoli předchůdce. Dokazuje to hned úvod alba – třeba první vypalovačka „Time What Is Time“. Hansi tentokrát nesáhl pro textovou inspiraci pouze do literatury, ale také do kinematografie. Konkrétně tato skladba je inspirovaná legendárním sci-fi filmem Blade runner. Druhou filmovou (lépe řečeno seriálovou) inspirací je text nádherné pomalé skladby s vypjatým a procítěným zpěvem „Black Chamber“, která má svůj základ v Lynchově Twin Peaks. Majestátní úvod předznamenává píseň „Theater of Pain“, která přináší spoustu zvratů v tempu a melodii a parádní táhlý refrén. Navíc mě vždycky bral za srdce její text. Při vypjaté pasáži „Now I´m gone and it seems that life had never existed...“ mi vždycky běhal mráz po zádech. Stejně táhlým a majestátním refrénem se pyšní i následující koncertní tahák „The Quest for Tanelorn“, který se textově opět vrací k oblíbenému tématu hledaní nedostižného místa z knihy Michaela Moorcocka Historie kouzelné hůlky. Na této skladbě se opět podílel Kai Hansen – bohužel jen kytarově a skladatelsky, nikoli pěvecky...a bohužel také naposled. Což je opravdu velká škoda, z téhle spolupráce vznikaly jen samé klenoty.
Dvojčata „The Bard's Song - In the Forest“ a „The Bard's Song - The Hobbit“ pak patří k těm kouskům, které se na tomhle skvělém albu třpytí nejzářivěji. O té první není třeba nijak referovat. Existuje snad fanoušek, který by si dovolil jít na koncert Blindů bez kompletní znalosti jejího textu? Opravdu – zažít publikum sborově zpívat tuhle neskutečně nádhernou a dojímavou akustickou skladbu je jeden z nejhezčích koncertních zážitků vůbec. Výborná je i následující nářezovka, která ovšem zůstává trochu ve stínu slavnější sestřičky. Velkým vrcholem je také dlouhá „Somewhere Far Beyond“, která přinesla první text o Hansiho oblíbené sérii Temná věž od Stephena Kinga. Konkrétně se tu zabývá první a druhou knihou sedmidílné série (mnohem více pak toto téma rozpracoval při svém působení v projektu Demons & Wizards). Samotná skladba je stejně rozmanitý a vrstevnatý epos, jako samo Kingovo dílo. A je také stejně povedená. Jako bonus se na albu objevily dvě předělávky. První je velmi povedou verzí skladby „Spread Your Wings“ od Queen s pohodovou atmosférou, druhou pak tvrdá „Trial By Fire“ od kapely Satan.
Deska nemohla kapele přinést nic jiného, než jen další (a opět výrazně větší) úspěch. Blind Guardian vyrazili na své první turné do Japonska a při té příležitosti pořídili záznam pro svůj první živák „Tokyo Tales“. Do této chvíle vydávali alba jak na běžícím páse. Teď si mohli dovolit první delší pauzu a konečně si pořádně vychutnat dosavadní úspěch. „Somewhere Far Beyond“ je bez debat senzační deska a je vrcholem diskografie bardů. A víte, co je na tom nejlepší? Že rozhodně nezůstala vrcholem jediným. Kapela v následujících letech neztrácela síly a ten další vrchol měl bezprostředně následovat...
|
