Ačkoli jsem původně plánovala sestavit seriál recenzí o Blind Guardian pouze z jejich standartních řadových alb, nakonec jsem se (na četná přání jedné divačky, která právě odešla) rozhodla zařadit i bardí Zapomenuté příběhy. Protože i když je tahle deska vlastně jen rozšířením singlu „Mr. Sandman“ a obsahuje předělávky vlastních i cizích skladeb, které se navíc dříve nebo později objevily na nějakém singlu či jako bonusy na remastrovaných verzích alb, ve výsledku je to hodnotná položka v diskografii a minimálně pro skalní fanoušky je příjemné mít všechny zajímavé verze pěkně pohromadě.
Desku můžeme rozdělit na dvě půlky – a ta první je pro mě o něco zajímavější. Jsou to klasické cover verze jiných interpretů. Blindi se zdaleka nedrželi pouze metalové škatulky a tak tu můžeme najít i tak překvapivé skladby jako hned úvodní hravá „Mr. Sandman“ (která mi vždycky připomene film Návrat do budoucnosti), pohodovou „Surfin´ USA“ od Beach Boys, která sice začíná popově, ale nakonec si kapela stejně neodpustí dvojšlapku, či naprosto geniální „To France“, původně z pera Mika Oldfielda.
Samozřejmě ale nechybí ani předělávky kapel, které se svým stylem přibližují více. Ať už je to chytlavý cover Queen „Spread Your Wings“, podmanivá „The Wizard“, původně od Uriah Heep či „Hallelujah“ od Deep Purple, všechno se povedlo na jedničku a žádná z nich není pouze kopírováním originálu. Vždycky tu najdeme něco navíc. No a samozřejmě taky všechny typické prvky, které k Blind Guardian neodmyslitelně patří. Jediná skladba, která dle mého mírně zaostává za originálem, je „Beyond the Realms of Death“ z dílny Judas Priest. A to jen kvůli tomu, že Halfordův řezavý vokál k ní patří tak neodmyslitelně, že jsem si prostě na Hansiho verzi nikdy nezvykla. Což ale rozhodně neznamená, že se cover nepovedl. Co se ale naopak povedlo až neskutečně, je „Don´t Talk to Strangers“. Díky Hansiho projevu se tady podařilo udržet původní magickou atmosféru a jakkoli je samozřejmě Diova verze dokonalá a nedosažitelná, i tahle mi jednoduše učarovala. No a jak jinak, právě tady se prostě ukazují ty pěvecké kvality v plné slávě.
Druhá půlka alba je zaplněna alternativními verzemi vlastních skladeb. U většiny kapel to bývá pěkný odpad, kterým se většinou zaplňují povinné položky bonus tracků. Nikoli však u Blind Guardian (tedy aspoň z převážné většiny). Například akustická a zpomalená verze „Bright Eyes“ skladbě velice sluší. Vyznívá ještě zachmuřeněji, než originál. Předělávka „Lord of the Rings“ se na albu objevila proto, že Hansimu se s odstupem moc nezamlouvala její původní verze – hlavně kvůli klávesám. Já osobně preferuji originál. Naopak u pomalejší orchestrální verze „Mordred´s Song“ vynikne skvělý text a navíc je ozdobena dramatickým klavírním závěrem. Ještě bych určitě zmínila živou verzi „Bard´s Song – In the Forest“, která krásně ukazuje, že tahle skladba získává pravou sílu až s pomocí publika. Stejně jako na většině koncertů – Hansi si tu moc nezazpívá.
Ačkoli nápad na tohle album vznikl z náhlého popudu a nahrávání netrvalo ani měsíc, výsledek má nakonec rozhodně svůj smysl a stal se příjemnou výplní při čekání na nové album. I když se tu najdou i věci, bez kterých bych se obešla (alternativní verze „Black Chamber“ nebo instrumentální „Theater of Pain“), jako celek je to hodnotné album, které si budete pouštět skoro stejně často, jako standardní řadovky. Hodnotit takový počin není snadné. Když bych ho ale měla srovnat například s podobným projektem od Helloween „Metal Jukebox“, tak "Zapomenuté příběhy" ho poráží na plné čáře. Je prostě zábava to poslouchat a o to tady šlo.
|
