Dlouho, předlouho slibovali Jon Oliva či Chris Caffery páté pokračování hudebních orgií, vydávaných pod hlavičkou Trans-Siberian Orchestra. Styl práce projektu, vzniklého na základě instrumentální skladby („Christmas Eve/Sarajevo 12/24“) v dílně floridských Savatage je neměnný a dá se na něj stoprocentně spolehnout. Takže i nyní došlo na zhudebnění příběhu, i tentokrát je album plné odkazů na klasické mistry, i tentokrát přetéká symfoničností a dramatičností, i tentokrát vám – i bez přehnaného zapojení fantazie – začnou před očima naskakovat živé obrazy, potenciální muzikálové kulisy a i tentokrát vás TSO dokážou snadno vcucnout do děje. A jako lákadlo největší může působit fakt, že stejně jako u svého doposud nejvydařenějšího kousku („Beethoven's Last Nighť') se TSO vyhnuli oblíbenému tématu vánoc. Leč -a to je námět pro polemiku o genialitě či vyčerpanosti mistrů O´Neilla, Kinkela a Olivy - první dojem, který jsem si z "Nočních hradů" odnesl, byl poněkud kontroverzní a nevyrovnaný. A tak pojďme pOLemIzoVAt o tom, který z autorů tentokrát tahal za nejdelší konec, co to přineslo a jestli dvouhodinová nálož, vyrytá v pomyslných drážkách alba, už není pro jednoho přece jen trochu moc rozvláčná a těžko stavitelná.
Nemusela by být. Záleží na tom, jestli jste ochotni akceptovat (ale to neodmyslitelně patří k Savatage i TSO) trochu okaté návraty k již použitým motivům nejen mistrů klasiky , ale i vlastním, jestli jste ochotni ustát vytrvale rozervané střídání nálad a jestli jste schopni celou jednu dvanáctinu dne vytrvale vnímat záplavu nejen geniálních, ale v případě „Night Castle“ i již trochu rutinních nápadů (což předpokládám, že příznivcům TSO zas tak velké potíže dělat nebude). Vyškrtáme-li všechny ty podařené adaptace Griega, Bacha, Mozarta, Verdiho, Orffa či Fowleyho, vyškrtáme-li Savatage (takové „Another Way You Can Die“ jako by vypadlo z úst uštěkaného obchodníka se zbraněmi ze sarajevské zimy, jen pustit k mikrofonu uječeného Jona Olivu, o další variantě nesmrtelného „Believe“ – tentokrát s uchraptěným hlasem Tima Hockenberryho - nemluvě…) a vyškrtáme-li uspávací motivy z druhé poloviny desky, zůstanou nám dva zásadní momenty. Dramatická titulní melodie s pitvořivým vokálem Jeffa Scotta Sota (ex-Malmsteen, ex-Pell), úžasně spojující napětí s ponurou vláčností a jedenáctiminutová dynamická kompozice „Epiphany“, obsahující kolotoč změn, intenzivní teatrálnost, záplavu tradičně majestátní symfoničnosti, na kterou se těšíte od prvního okamžiku, kdy tohle album vezmete do ruky.
Jenže vážení, nic se škrtat nebude. Trans-Siberian Orchestra jsou totiž nejen o těch vypjatých okamžicích, ale právě i o hraní si s klasikou (kdo jiný by se dokázal takhle báječně pomazlit s rockovou rozverností „Louskáčka“, kdo jiný by takhle dovedně zdůraznil pompéznost Bachovy „Tokáty“, kdo jiný by Mozartově šílenství dodal další, velice dramatický rozměr?), o tradičních náladách i rockových netradičnostech, jako je použití trubky, o excelentních hudebních výkonech, o ustavičných soubojích tu kousavých, tu rozesmátých kytar s neskutečně barevnými klávesami, o muzikálově teatrálních dialozích, o tu mohutných, tu křehkých sborech, o sytých aranžmá, o pompéznosti a snaze o dokonalost či ustavičně krmené živé majestátnosti. Máte-li rádi dramatické příběhy s trochou fantazie, podtržené hudební monumentálností, už jste dávno na lep téhle partě sedli. A tak jen zbývá naznačit, že Paul O´Neill nás tentokrát zavede za sedmiletou holčičkou, trávící svou poslední prázdninovou noc v dědečkově domě na pobřeží, která neodolá pohledu na ohněm osvětlený hrad z písku a tak se vydá za jeho tvůrcem. A ten se pustí do vyprávění o svém příteli…
Svatá trojka Kinkel, O´Neill, Oliva by dokázala vyždímat dramatičnost i z kauflandovského letáku. Což na „Night Castle“ znovu potvrzuje. Možná by jim tentokrát neuškodila trochu střídmosti, neb vytrvale udržet posluchačovo centrum pozornosti je i pro ně tentokrát docela ořech. Ale pokud přežijete trochu balastu, nezbytného pro udržení dějové linie, budete odměněni kupou emocí a perfektním hudebním divadlem. Které sice nedosahuje kvalit „Poslední Beethovenovské noci“ a na záda bude koukat i nejpovedenějšímu vánočnímu kousku, ale které znovu nabízí bezpočet vypjatých chvil a skvělých nápadů a podtrhuje kvality ansámblu, zvaného Trans-Siberian Orchestra.
|
