Recenzent-amatér si předměty svých příspěvků z logiky věci vybírá, nemá cenu svůj drahocenný čas trávit nad něčím, co ho nebaví a nic dobrého se o tom napsat nedá. To je pravý důvod, proč jsou výsledná hodnocení většinou vysoká, nikoli tedy, jak by si mohl leckterý rozumbrada vydedukovat, že dotyčný autor vychválí úplně všechno, postrádajíc přitom přísný kritický metr. I přesto se ale vždy nepoštěstí, a přestože vybraná kapela podle jedné či dvou písní na YouTube vypadá docela slibně, dojem z poslechu celého alba zůstane hodně rozpolcený. Jako v případě švédských noviců ROYAL JESTER.
Jejich debut „Night Is Young“ je celkem ideálním příkladem situace, kdy mladistvý zápal zcela nesebereflexivně zaslepí realitu a nějak se přestane brát ohled na to, že z kompozičního hlediska je to docela průšvih (z toho řemeslného to ještě jde). V takovém případě by měla být nemilosrdným arbitrem vydávající firma, která do přípravy a propagace alba investuje nemalé finance. Scarlet Records, zastupující ROYAL JESTER, ale zřejmě mají peněz dost nebo jsou hlušší, protože přece muselo být dopředu jasné, že tahle parta hodně rychle spadne do propadliště power metalových dějin. Deska je každopádně na světě, takže jí nahlídneme do CD drážek.
Výše zmíněné nadějné songy zde ke slyšení skutečně jsou, ale vedle těch nepovedených kousků se jejich kvalita silně relativizuje. Tu světlejší stránku věci zde tedy zastupuje pět skladeb. Titulní otvírák disponuje příjemnou energií i melodickými nápady. V „Born Again" to zaskřípe ve slokách, ale situaci zachrání refrén a sólo. Špatně nedopadly ani rychlovky „Wings Of Tomorrow“ a „If You Were Mine", ve kterých je jalové spídové nadšení celkem sympatické, neboť je znát, že proudí přímo z hercny. Nejpovedenější moment desky je ke slyšení v páté „Enter The Mist“, s pěkným úvodním motivem i refrénem (a navíc je to píseň krátká, což je na této fošně plus). Právě kvůli této skladbě, která jakýsi potenciál v tvůrčím cítění dokazuje, mě odfláknuý zbytek placky mrzí dvojnásob.
A odfláknutý je opravdu hrubě. Klenutí písní se začne ohýbat zcela odpudivě, melodie emigrují asi někam za finské hranice, o sotva průměrném zpěvu Mattiase Lindberga se raději zmiňovat nebudeme (vlastně sorry Mattiasi, už se stalo). Ne, takové songy neměly spatřit světlo světa a jestliže se deska nazývá „Noc je mladá", tak já půjdu tentokrát spát hned po Večerníčku, protože společnost těchto Švédů by mě nakonec uspala tak jako tak.
|
