Tento rozhovor vznikl původně pro magazín Hard Rocker. Plánované číslo se ale doposud nepodařilo zrealizovat, tudíž jsem se rozhodl rozhovor zveřejnit dříve, než bude pozdě. Kdo pozoruje Master´s Hammer, jistě ví, že už u nás byl rozhovor s Františkem Štormem. Některé informace v tomto povídání tedy nebudou pro někoho úplně nejnovější. Nechal jsem ho ale tak, jak byl napsán...
Tomáš Kohout alias Necrocock je bezesporu jednou z nejzajímavějších osob na českém metalovém poli. Ačkoliv se minulý rok novou deskou „Matras“ vrátila kapela, která ho před dvaceti lety proslavila, tedy Master´s Hammer, kovaný black metalista z něj už asi nikdy nebude. Tomáš se dnes vyžívá hlavně v pomalých, snových skladbách, kterých je plná jeho poslední sólovka „Lesní hudba“. Kromě toho točí i hudbu do porno filmů, ale to už je zase jiná kapitola...
Na začátek samozřejmě dotaz, na který jsi už asi odpovídal tisíckrát... Co že se z ničeho nic Master´s Hammer vrátili?
Necrocock: Z mojí iniciativy to nebylo. Frantu (František Štorm, zpěvák MH – pozn. autora) zase začalo bavit zabývat se muzikou, tak si postavil na Třeboňsku u rybníka studio. Chtěl vyzkoušet, jak budeme znít dohromady po 17 letech.
Věřil jsi, že k reunionu ještě někdy dojde?
Necrocock: Vůbec.
Informace o návratu přišly jako blesk z čistého nebe. Najednou tu byla nová fošna „Mantras“. Jak to celé z dnešního odstupu hodnotíš?
Necrocock: Já nevím, já nic nehodnotím.
Bylo od začátku jasné, že „Mantras“ bude blacková nahrávka, která se svým způsobem vrátí ke kořenům? Nakolik jsi se na jejím vývoji podepsal?
Necrocock: To nevím, jak moc se nahrávka vrátila ke kořenům. Já se na tom podepsal tak, že jsem od Franty dostal hotové songy na flešce, natáhl jsem si to do compu a během jednoho odpoledne jsem doma ve svém Gummistudiu Y přihrál pár svých kytar a harmonií, které mě momentálně napadly.
Studiový návrat Master´s Hammer byl kritiky ostře sledovaný. Měli jste obavy, jak veřejnost „Mantras“ přijme?
Necrocock: Obavy. (smích) To asi ne. Od začátku to bylo dělaný spíš pro nás samotné.
A co nyní? Mohou se fanoušci těšit na novou desku? Nebo návrat s vydáním „Mantras“ skončil?
Necrocock: Franta už zas začíná na statku něco skládat. O prázdninách se k němu podívám a vomrknu, co a jak.
Mnoho lidí by si samozřejmě také přálo vidět Master´s Hammer naživo. Nakolik je tato myšlenka reálná?
Necrocock: Pro mne to je naprosto nepředstavitelné. Vypadalo by to hnusně. Podívej se, jak ty lidi dneska vypadají.
Vídal jsi se během let nečinnosti s klukama z kapely?
Necrocock: Vůbec, nebyl důvod. Vlastně, občas jsme se Silenthellem (tympánista MH – pozn. autora) vyráželi na sever na výlety za děvkami.
Master´s Hammer jsou bezesporu kult po celém světě. Co tomu vlastně říkáš? Jsi na to pyšný?
Necrocock: Těší mne to.
Stejně znenadání, jako zprávy o Master´s Hammer, se o chvíli později vyrojila informace, že chystáš další sólovou nahrávku pod hlavičkou Necrocock. Pro mě osobně opět překvapení. Myslel jsem, že po „Praktikách pohřebních ústavů“ pro tebe tato záležitost skončí. A najednou je tu „Lesní hudba“...
Necrocock: Já myslím že to neskončí ani „Lesní hudbou“. Pod projektem Necrocock budu vždy vyrábět temnou a pomalou hudbu. Je to pro mne terapeutický a potřebuji to. Jak začne podzim, tak se to ve mně vždycky začne probouzet.
Přesto, nepřemýšlel jsi přece jenom o nějakém novém názvu? „Lesní hudba“ je tvé první sólovce hodně vzdálená...
Necrocock: Myslím, že jí až tak vzdálená není. Beru to jako logické pokračování „Praktik“. Je to jiné jenom tématicky, ale ty nálady a harmonie jsou podobné.
Proč vlastně les? Čím tě tak učaroval, že ses mu rozhodl věnovat rovnou celé album?
Necrocock: Jsem jím očarován odmalička. Už od dětství jsem s mrtvým strejdou myslivcem, kterému je album zasvěceno, chodíval na šoulačku. Zasvěcoval mne do umění lovu a učil mne lesní moudrosti. Les je pro mne ztělesněním veškerého tajemna. Bylo jen otázkou času, kdy svou hudbou udělám velkou lesní oslavu.
Jak bys definoval muziku na „Lesní hudbě“?
Necrocock: Snová, ambientně doomová, pomalá hudba, plná atmosféry lesa a nočních tajemných lovů a nehod. Kytarové hradby, působivé, stále se opakující harmonie, živé lesní rohy, troubení jelenů. To by mělo posluchače dostat do lesního transu.
Stále aktuální je také nahrávka „Bukkake Express“ tvého dalšího kultovního projektu Kaviar Kavalier. Vydáváš se pořád do asijských zemí na sexuální výlety?
Necrocock: Vydávám. Teď jsem se zrovna vrátil z malajské a singapurské mise. Bylo to překrásné.
Můžeš vzpomenout na nějaký nejbláznivější zážitek, který si v takto exotických zemích zažil?
Necrocock: Hmm... Já nevím, všude se mi stane něco bláznivého, ať už to jsou zážitky s ladyboyema, nebo utíkání od holek na Kubě před policisty ze 3. patra po okapu. Nebo odvezení na skútru holčinou na periférii Saigonu a následné přepadení a okradení. Píšu reporty z cest na Norníka pod nickem Pinetree. Tam to všechno je.
Máš tedy slabost pro asijské ženy? V čem jsou jiné oproti našim?
Necrocock: Jsou vždycky veselé, pozitivní, slaďounké a krásnější. Maj roztomilé nosíky, je s nimi sranda a v sexu jsou dokonalé.
Co je pravdy na tom, že točíš soundtracky pro péčka? Co celkově ty a porno průmysl?
Necrocock: Porno mě bohužel pořád ovládá, což mě štve. Jak zapnu comp, musím nejdřív vždycky projet svoje oblíbené sex weby, že se kolikrát ani nedostanu k nějaké plánované smysluplné práci, kolik mi to zabírá času. Je to zlo. Jinak většina hudby k péčkům, co zaplavují trafiky, je opravdu z mé dílny.
Můžeš představit ještě svůj projekt Night Vision? Abych se přiznal, tak ačkoliv o něm vím, nikdy jsem ho neslyšel...
Necrocock: Chyba. Je to klidná intimní hudba, kterou vyrábím k poslechu především během nočního cestování. Její nálada se hodí na paluby letadel dlouhých letů, nebo do kabin vozů řítících se noční dálnicí. Vydal jsem dvě alba „Music for night travelling part I a II“. A teď dokončuji nové album, které by se mělo objevit na playlistech letadel Cathay Pacifique.
Na závěr zákeřná otázka – Dělá si Necrocock ze všech prdel, nebo to všechno myslí vážně?
Necrocock: Proboha, jaká zas prdel? Ach jo...
|
