Už poněkolikáté letos na tomto místě píši recenzi na desku coververzí. A už poněkolikáté se tu sám sebe ptám: „Mají tahle alba vůbec nějaký smysl, kromě toho, že se jimi baví kapela samotná?“ Vince Neila a jeho „Tattoos And Tequila“ považuji za podařené dílo, hůř už to dopadlo u L.A. Guns s jejich „Covered In Guns“. A teď tady máme Stryper s jejich sbírkou coververzí nazvanou příznačně „The Covering“. Křesťansko-metalovou kapelu, která na začátku devadesátých let neustála změny na scéně a musela se z ní pakovat. Aby také ne, v prostředí tolik nepřátelsky naladěném pro okázalý heavy rock, se s kapelou kolem zpěváka Michaela Sweeta začalo jednat jako se zločinci.
Stryper symbolizovali skoro všechno, co bylo na rockové scéně osmdesátých let klišovité. Uječený hlas, rychlá sóla a show, při které čtyři tatrmani pobíhali ve žlutočerných přiléhavých kostýmcích na scéně, nad kterou se tyčil obrovský světelný kříž. Jenže když si tohle odmyslíme, musíme uznat, že tvořili slušnou muziku. Když se pak po patnácti letech vrátili zpět s deskou „Reborn“ působili směšně. Pověst si pak museli napravovat se slušným posledním albem „Murder By Pride“ z loňského roku. Už jen proto, že, na rozdíl od „Reborn“, „Murder By Pride“ po zvukové stránce ošetřili více než dobře.
A jak jsou na tom tedy s „The Covering“? Podíváme-li se na seznam skladeb, vyskytují se zde věci pouze ze sedmdesátých a osmdesátých let. Skladby, které jsou stěžejními songy rockové historie. Proto také jejich verze byly ke slyšení v tisících podobách. Tak proč je tedy poslouchat od Stryper? Sám nevím. Kapela jim nedává skoro nic (tedy kromě několika zvukových vychytávek), co by je nějak zásadně odlišovalo od originálu. Uslyšíte ječení v „Highway Star“, klasickou Ozzyho atmosféru v „Over The Mountain“, sabbathovskou poezii v „Heaven And Hell“ či stejné dravé riffy v „Breaking The Law“. Jasně, originály mají o několik tříd horší zvuk, ale přece jen originál je originál.
Překvapí asi jen tři kousky. „Immigrant Song“ od Led Zeppelin a jeho zvuková legrácka na začátku, do které exploduje Pageův hřmotný riff, pak maidenovská klasika „The Trooper“ kde vokálně Michaela Sweeta podpořili jeho kolegové. Ovšem nikoliv v refrénu, ale ve slokách, což z „The Trooper“ dělá zajímavou věc, kterou je dobré slyšet. A pak je tu poslední skladba „God“. Jediná to autorská věc Stryper na téhle desce. Skladba je klasickým kouskem z dílny Stryper osmdesátých let. Ničím sice nepřekvapí, ale rozhodně nikoho z fanoušků neurazí, protože se poslouchá docela dobře.
„The Covering“ je tedy deska pro milovníky Deep Purple, Led Zeppelin, Black Sabbath, Kansas, Ufo, Sweet, Iron Maiden, Judas Priest a dalších rockových mohykánů. Pro ty fanoušky, kteří si svoje oblíbené skladby poslechnou v novém zvukovém kabátku od ostřílené kapely. Větší význam ale tohle album nemá. Ideální do auta. Na soustředěný poslech radši zvolte originál.
|
