29.05.2020
THE DOORS
Po deseti letech se s novou sólovkou hlásí kytarista ..více

29.05.2020
DOKKEN
I když se stále mluví o nové desce této americké ..více

29.05.2020
STRYPER
Podle zpěváka Michaela Sweeta dokončují tito američtí ..více

29.05.2020
SORCERER
Švédská kapela, kde působí někdejší basista Tiamat ..více

29.05.2020
MOUNTAIN WITCH
Němečtí milovníci mixu stoner rocku, doom metalu a ..více

29.05.2020
ANCILLOTTI
Po čtyřech letech se s novým studiovým albem hásí tato ..více






MERCYFUL FATE - Mellisa
Jediným spolehlivým měřítkem jsou v tomto př ..

MERCYFUL FATE - Mellisa
V nadpisu má být - První black byl Venom. ..

MERCYFUL FATE - Mellisa
Vlasta Henych v jednom rozhovoru říká, že prvn ..

MERCYFUL FATE - Mellisa
https://en.wiki pedia.org/wiki/ Mercyful_Fate htt ..

MERCYFUL FATE - Mellisa
...prvních pět Diamondových alb, ale uznávám, ..

MERCYFUL FATE - Mellisa
debutem je takový nářez, že mě na dlouho při ..

MERCYFUL FATE - Mellisa
Mercyful fate jsou hlavně texty Kinga Diamonda. A ..

MAD HATTER - Mad Hatter
Hudebně parádní přímočarý power speed, i kd ..

MERCYFUL FATE - Mellisa
S názorem, že Mercyful Fate byli extrémní meta ..

MERCYFUL FATE - Mellisa
Já na hudbě MF nevidím vůbec nic blackmetalov ..




Za poslední měsíc:
Zdeněk ČERNÝ (TITANIC) - Kluci se vyblbnou v Cradle Of Filth a v Titánech budou klidnější
1278x

VAN HALEN - Balance
1005x

Adrian TĂBĂCARU - Lucifer-A rock opera
890x

Michal PIXA (VISACÍ ZÁMEK) - Čas letí jak splašená punková kráva
864x

VAN HALEN - Van Halen III
780x

TRIVIUM – What The Dead Men Say
762x



12.06.2020
GOSPEL OF THE FUTURE, DROM, OR, atd......
Dub nad Moravou, začátek od:13:00, vstupné:

12.06.2020
TASS, HAKMAK, MARASTIC BLUES, POZOR MAMUT...
Havlíčkův Brod - Oko klub, začátek od:20:00, vstupné: 150

13.06.2020
KÚROVEC, VPV, SALAZAR, BANDA...
Havlíčkův Brod - Oko klub, začátek od:20:00, vstupné: 150



článků celkem: 7667
recenzí: 6300
reportů: 571
rozhovorů: 410













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


HEIDENFEST - 26.9.2010, Praha, Abaton

Poněkud ubrečené počasí uvítalo poslední zářijovou neděli pagan metalisty v pražském klubu Abaton. Avšak déšť ani temné mraky na nebi nezabránily fanouškům tohoto „lesního“ druhu muziky dorazit na místo konání v hojném počtu a podpořit tak svoje oblíbené kapely.

Na programu bylo slíbených pět kapel, takže se nesmělo otálet a hned v devatenáct hodin odstartovala Heidenfest v Čechách nizozemská kapela Heidevolk. Podle názvu jsem tuto skupinu neznala, ale musím uznat, že svým melodickým folk metalem mě zaujala a stejně tak i lid pod pódiem. Vlastně pojem „pod pódiem“ není zrovna příhodný, protože celý prostor Abatonu byl v mžiku zaplněn tak, že se pomalu nedalo ani hnout. Při koncertě ještě nebyl otevřen balkon, takže jsem se zdržovala převážně v blízkosti pódia (v rámci možností), kde byl kupodivu celkem ucházející zvuk, což je na Abaton přece jen poněkud nezvyklé. Nicméně Heidevolk udělali show, která bavila, a možná by si zasloužili i trochu delší hrací čas na úkor další kapely, která zase až tak moc nebavila.

Swashbuckle je trojčlenná parta pirátů z New Jersey v čele se zpěvákem s umělým papouškem na rameni a s langustou (nebo humrem? – opravdu nejsem odborník na tuto havěť) připevněnou na stojanu od mikrofonu. Pořadatelé naštěstí otevřeli vstup na balkon, takže se někteří, mě a kolegyni fotografku nevyjímaje, přesunuli nahoru. Nepřítomnost photopitu a zároveň plný sál jsou opravdu nepříjemnou kombinací právě pro fotografy, kteří chtějí vyfotit něco jiného, než jen les rukou a kdesi v dáli siluetu muzikanta. A navíc – nahoře se dalo alespoň trochu dýchat, než jak tomu bylo dole v kotli, kde byl těžký vzduch téměř až hmatatelný. Ale zpět k Swashbuckle. „Vystajlovaní“ byli pánové krásně, o jejich koníčku coby pirátství se nedalo pochybovat, o čem se však pochybovat dalo, byla jejich hudba. Přece jen jsem očekávala něco jiného, něco mnohem víc melodičtějšího, něco mnohem víc pirátského a šíleného. Bohužel však byla jejich hudba nudná a utahaná. Ke všemu zněl ještě zvuk na ochozu opravdu otřesně a ve spojení s nezajímavou hudbou jsem se přes toto vystoupení nudila. Dole v kotli se však lid bavil, a i když bylo shora vidět, že první dvě řady čekají zřejmě na jinou kapelu, fanoušci za nimi si koncert užívali a sečteno podtrženo, kapela odcházela z pódia spokojená, a stejně tak spokojení byli více či méně i fanoušci.

Ve 20:30 nastal čas pro německé Equilibrium. S blížícím se vrcholem večera se úměrně s tím zhoršoval zvuk. Jen v několika málo písních byl zpěvák skutečně slyšet, většinu času jsme tak na balkoně slyšeli jen instrumentální vystoupení. Přezvučené byly hodně bicí, takže nic příjemného. I přes všechny nedostatky ohledně zvuku si však ani tak nemohu na koncert Equilibrium stěžovat. Jejich vystoupení se mi celkem líbilo. Zpěvák vřele komunikoval s publikem, které znalo nazpaměť snad všechny texty písní, které jsou mimochodem melodické a chytlavé, takže radost je poslouchat. Do vřelé a milé komunikace však měl daleko zbytek kapely, vlažné pokusy basačky o roztleskání fanoušků mě nijak z pomyslné židle nezvedly, a to ani když se k ní přidali zbývající dva kytaristé, kteří se alespoň netvářili otráveně. Nakonec ještě musím poznamenat, že jsem opravdu ráda, že jsem se zdržovala na balkoně, protože nadšení fanoušci dole řádili ostošest a hned několikrát se vše zvrhlo v moshpit, což v malém prostoru klubu, který je navíc plný k prasknutí, nebyl zrovna nejlepší nápad.

Po odměřených 45 minutách se na pódiu nachystala předposlední kapela, finští Ensiferum. Na ty jsem byla opravdu zvědavá a doufala jsem, že jejich koncert bude stát za to nekonečné čekání za poslechu předchozích kapel. Stálo to za to. I když nejsem zrovna zarytý fanoušek tohoto stylu hudby, tak mě hudba Ensiferum strhla svojí energií, která sálala i ze zpěváka (a zároveň kytaristy) Petriho a basáka Samiho. Pravda, zbytek kapely se držel tak nějak v pozadí, hlavně klávesistka Emmi, která nebyla kvůli špatnému osvětlení téměř ani vidět a o jejím zadním vokálu, který nebyl slyšet, ani nemluvě, ale Petri a Sami dokázali vyhecovat fanoušky v celém sále, ať už v kotli nebo nahoře na ochozu. Jak už jsem napsala, z písní i z kapely sálala po celý večer nevyčerpatelná energie, což mělo za následek skvělou show, kterou si užili jak fanoušci, tak i kapela, tedy přinejmenším zpěvák a basák. Zvuk opět nebyl nijak ohromující, ale rozhodně to nebylo tak tragické jako u předchozích Equilibrium. Ensiferum nám ten večer představili písně ze starších alb i pár songů z posledního alba „From Afar“. Největší úspěch měl samozřejmě song „Lai Lai Hei“ z alba „Iron“, který dokázal rozvášnit dav natolik, že trvat o něco déle, rozboří fanoušci celý Abaton. Naštěstí se tomu tak nestalo a po hodině, ve které jsme se nenudili ani jednu vteřinu, se finští Ensiferum odebrali do šatny. I když byla na řadě ještě jedna kapela, slibovaný vrchol večera, ti nejlepší podle mého názoru již odehráli.
Setlist: From Afar, One More Magie Potion, Battle song, Stone cold metal, Ahti, Token of Time, Lai lai hei, Twilight tavern, Iron

Slibovaný vrchol večera, hvězda hvězd, tzv. „all-star-project“ Twilight of the Gods měli pod pódiem zhruba třicet fanoušků. Oproti předchozím čtyřem kapelám, které měly naprosto plný sál a skvělou podporu publika, byla ta velká prázdná plocha jako pěst na oko. Twilight of the Gods jsem měla již tu čest vidět na Metalfestu, kde jsem z jejich vystoupení prchala mílovými kroky a situace na Heidenfestu nebyla jiná. Ta hudba mě nijak nezaujala a ani nikdy nezaujme. Jak jsem napsala, pro mě byli jasným vrcholem večera a tou největší hvězdou Ensiferum z Finska.

Lenka             




Fotogalerie


HEIDENFOLK



SWASHBUCKLE



EQUILIBRIUM



ENSIFERUM


foto:
Hanka Fišerová


Vydáno: 11.10.2010
Přečteno: 3798x




K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.


 
Metalforever.info © 2006 - 2020     RSS - články

stránka byla načtena za 0.18347 sekund.