Neděle 3.10.
Ráno jsme se na jedenáctou jakž takž vystěhovali z hostelu, někteří zamířili rovnou do tourbusu zpět do postelí, já s jednou skupinkou do Batalionu odložit akustické kytary a trochu zkoušet. Asi o hodinu a půl později jsem se vrátila pro zbytek muzikantů, kteří měli původně v plánu prohlídku historického centra Prahy, ale nakonec se spokojili jen s pizzou vedle klubu a návštěvou nedalekého Tesca. A na koncert.
Začali jsme o něco dřív, protože pokyn z klubu zněl skončit do deseti hodin'. Tedy dobrá, to stihneme. Jako první Selena a její kouzelný akustický set. Na akustice dle mého názoru mnohem lépe vyniknou výrazné melodie písniček a Anničin nádherný hlas. Ještě před koncertem během přípravy přišli kluci na drobné zpestření, které pak představili i na koncertě - jakožto úvod ke skladbě 'Psycho Lover' ještě před samotným intrem zahráli úvodní melodii seriálu 'Případ pro dva' a písničkou Seleny pak plynule navázali. Úspěch byl zaručen.
Po Seleně přišli muzikanti z Manzana. Tady jsem byla zvědavá zejména na skladbu 'Mother Can't Rock' a na to, zda se Piritta i na akustice pustí do growlingu. Nakonec nepustila, refrén zmíněné skladby spíš odšeptala a písnička najednou dostala úplně jiný ráz. U Manzana se v akustickém provedení skladby mění téměř k nepoznání, takže je to vždycky zážitek. V dobrém slova smyslu.
No a nakonec Vanity Ink, na jejichž koncert, musím se přiznat, jsem moc nedávala pozor. Nicméně ostatní publikum se bavilo odpovídajícím způsobem, což mi v tu chvíli ke spokojenosti naprosto stačilo.
Po koncertech se muzikanti dali jako obvykle do řeči s příchozími fanoušky a večer doběhl v příjemné atmosféře, až do odjezdu posledního metra. S tím jsme se vrátili na Smíchovské nádraží, odkud jsme další den v jedenáct hodin vyrazili ve směru České Budějovice.
Pondělí 4.10.
Na místo jsme dorazili kolem druhé hodiny a šli si prohlédnout budějovický pivovar. Aby měli Finové z Čech taky jiné kulturní zážitky. Z pivovaru jsme se přesunuli do restaurace na náměstí, abychom zabili čas do otevření klubu Marty's a potom už plynule na místo. Zvukovky proběhly rychle a vzhledem ke zpoždění předkapely rozjeli koncert Vanity Ink. Absence publika se na vystoupení viditelně podepsala. I když kapela dávala do koncertu jako obvykle všechno, energie se tak nějak ztrácela v prázdnotě pod pódiem.
Během koncertu Vanity dorazili 1st Choice a chtěli hrát jako druzí, tedy hráli jako druzí. Opět předvedli profesionální výkon se setlistem obdobným jako v sobotu a pod pódium přece jen pár fanoušků přilákali.
Další přišli na řadu For Selena And Sin. Setlist se opět moc nelišil od předchozích koncertů a kapela se do hraní položila na sto procent. Tedy kromě kytaristy Pasiho, který se do toho položil tak na pět set procent. On měl celý den nějak moc energie. Na Selenu se už pod pódium přišlo podívat víc lidí než na předchozí kapely a nálada se spolu s přibývajícím alkoholem v krvi krůček po krůčku uvolňovala.
No a nakonec opět Manzana a pod pódiem se už konečně vytvořil dav tančících a skákajících fanoušků. Piritta strhla k pohybu i to nejapatičtější osazenstvo baru a přitáhla je na taneční parket. A to v čele s chlapcem, který nás odpoledne provázel po pivovaru. Roztomilá náhoda, že jsme na prohlídce, na kterou jsme ještě přišli pozdě, narazili na fanouška metalu. Ke konci koncertu Manzana se opět nahrnulo několik dalších muzikantů na pódium, já byla vtažena mezi ně, a společně jsme všichni v pravý okamžik zařvali 'rock!!' ve skladbě 'Mother Can't Rock', která opět uzavřela celý koncert.
Po vystoupení se zase pár fanoušků vyfotilo se zpěvačkami, a protože navigátor varoval před více než pětihodinovou cestou do Brna, zabalily se věci záhy po skončení produkce a vyrazili jsme na východ.
Úterý 5.10.
Vzhledem k tomu, že poslední šance použít koupelnu byla v sobotu, byl program odpoledne vytyčen celkem jasně: najít sprchy jakýmkoliv způsobem a za jakoukoliv cenu. Část autobusu se proto dokonce za tímto účelem vypravila taxíkem k místnímu plavečáku. Jaké pak přišlo překvapení, když druhá skupinka přišla s tím, že sprchy jsou v budově vlakového nádraží, což nebylo víc než pět minut chůze od autobusu. No dobře, pro příště..
Po úspěšné sprchové misi jsme se dopravili do klubu Brooklyn. Prostor podniku mě příjemně překvapil - přesně takhle bych si představovala ideální klub pro kapely Female Fronted. Zvukovky proběhly opět v rychlosti a hned se mohlo jít hrát - z Prahy opět dorazili 1st Choice a z auta šli rovnou k nástrojům, aby mohli někteří z muzikantů odjet co nejdřív zpět do Prahy a ráno do práce. To jsem jim upřímně nezáviděla.
Další v pořadí přišla Manzana a většina osazenstva baru byla ještě stále jako přikována ke svým židlím. Sama jsem byla zabrána spíš hledáním vlastní kosmetické taštičky, kterou mi asi zase sežral autobus. Jenže teď mi to narozdíl od minulého roku, kdy mi sežral jen kalhoty na spaní, nebylo jedno. Na koncert Manzana jsem se přišla podívat až těsně před koncem, Piritta mi stihla ještě jednou věnovat skladbu 'Demolition Doll', na závěr 'Mother Can't Rock' a je to.
Druhými z Finů pro tento večer byli Vanity Ink, kteří vtrhli na pódium s naprosto neuvěřitelnou energií. Ta přiměla první odvážlivce zvednou se ze židlí a pomalu se přisunout blíž ke kapele. V tu chvíli se ze zákulisí vynořila opět Piritta a to by nebyla ona, aby zůstala stát. Místo toho vyskočila na židli, vytáhla mě za sebou a.. za námi se zvedli od stolu, aby taky něco viděli. Během prvních pár skladeb si muzikanti z Vanity došli osobně pro všechny sedící a za ruku je dotáhli pod pódium, až se vytvořil správný skákající kotel. V Brooklynu bylo nedýchatelno, ale nálada k nezaplacení. Vanity předvedli vynikající šou, přesně to, co si představíte pod pojmem 'pařba'.
No a nakonec moje nejoblíbenější Selena. Setlist se opět nijak zvlášť nezměnil, jen snad teď zase chyběl cover písně "Confide In Me", a vystoupení opět odpovídalo náladě večera. Během koncertu začali muzikanti ze zrovna nehrajících skupin skandovat, ať si kytarista Martti sundá košili. Dotyčný chvilku otálel, mezitím stihl odhodit tričko druhý kytarista Pasi, a vzápětí Martti odložil kytaru, sundal kytaru a košili na sobě rozerval. No, dobře, to bychom měli kulturní vložku, tak snad můžeme pokračovat. Na další rozjařené skandování, ať si Aapeli (basák) sundá kalhoty, už ale z pódia kýžená odezva nepřišla. Na závěrečnou 'Psycho Lover' si opět vyskákali ostatní muzikanti na pódium se Selenou a po koncertě nechtěli fanoušci kapely ani pustit do šatny.
Potom už kluci zase sbalili věci, my jsme mezitím prodaly ještě pár triček, no a hurá do autobusu, protože dalším cílem byla Varšava a do ní 450km cesty. S kapelami jsme se rozloučili, já měla slzy v očích, a nashledanou a šťastnou cestu, dávejte na sebe pozor.
A to je konec, přátelé, tádydádydá. Pro mě čtyři vynikající dny s velmi příjemnými lidmi, pro kapely víkend s jednou trhlou Češkou, a podle toho, co jsem slyšela, pro všechny zúčastněné nezapomenutelný zážitek (když tedy nepočítáme výpadky paměti pod vlivem alkoholu.. ale to k věci taky patří). Bilance: několik rozbitých kolen, škrábanců a modřin, poztrácených věcí a roztrhaných punčocháčů a bezpočet zážitků. Příště zase takhle :)
|
