Vidět Blind Guardian na živo? Ještě před jejich vystoupením na Masters of Rock minulý rok bych za to zabíjela. Vidět Blind Guardian v klubu? Za to bych zabíjela ještě do minulé neděle. Protože strážci pro mě vždycky byli jednou z těch nedosažitelných kapel, která je svým způsobem trochu nad ostatními – a k tomu patří velká festivalová pódia, obrovské davy a žádná šance setkat se s kapelou. Díky brněnskému koncertu se ale vše výše zmíněné postavilo na hlavu a legenda se představila v komorním klubu Fléda pro pár set lidí. A kontakt byl tak blízký, jak to jen jde.
Klub Fléda pro mě byl novinkovou destinací a trochu jsem se toho bála. Neměla jsem absolutně žádnou představu o prodeji lístků a trochu mě děsilo, že se budou muset všichni příznivci narvat do malého klubu. Ačkoli se před vchodem tvořila fronta už od odpoledne a u dveří byla trochu tlačenice, nakonec to dopadlo nad očekávání dobře. Kdo spěchal dopředu, tak se tam bez problémů dostal, klub se plnil pomalu, vzduch byl po celou dobu a i když byla nakonec hlava na hlavě, životní prostor se našel pro každého. Večer měla sice otevírat švédská kapela Enforcer, ta ale bez varování nedorazila a tak to vypadalo na včasný začátek a ještě dřívější konec, než se očekávalo.
Takže se šlo rovnou na Steelwing. Možná je to jen můj pocit, ale ta kapela je všude. Obzvlášť ve Švédsku jsou neskutečně protěžovaní a mimo Blind Guardian jedou letos turné ještě se Sabaton, takže mě samozřejmě zajímalo, co je to za zázrak. Z desky mě to absolutně nenadchlo, promofotky mě trochu vyděsily a tak jsem byla zvědavá, jestli to kouzlo tkví v živé prezentaci. Ano...svým způsobem ano. Protože jsem dlouho nezažila, že by mi příchod kapely na pódium způsobil takový šok. Vlastně celou první skladbu jsem se nemohla soustředit na nic jiného, než na zpěvákovi ponožky – červeno-bílé, pruhované, až do půly lýtek vytažené ponožky!!! Plus veškeré další „nezbytné“ vybavení heavy metalové kapely 80. let – těsné legíny, kožené bundy, příšerné účesy a tuny kovu. A pak vrchol všeho – zpěvákova zářivě červená cyklistická láhev s pitím. Když jsem se konečně vzpamatovala a začala se věnovat hudbě, nemohla jsem uvěřit, jaká je zpěvák Riley neskutečná siréna. Za ty výšky tedy klobouk dolů. A za šílenou energii, se kterou do toho kapela neúnavně řezala. Jejich hudba je prostě hevík – celkem dobře odehraný, ale mimo zpěvu (který bych ale víc popsala jako obdivuhodný, než příjemný) tu není nic extra zajímavého. Jediná skladba, u které jsem se trochu chytla, byla závěrečná singlovka „Roadkill (…Or Be Killed)“. No ale ta image....to se prostě musí vidět, já k tomu nemám slov.
Playlist: Welcome To the Wasteland, The Nightwatcher, Headhunter, The Illusion, Sentinel Hill, Roadkill (…Or Be Killed)
Je kruté to takhle říct, ale předkapela ten večer asi zajímala jen málokoho (až tedy na jednoho pána, co před koncertem neustále a neúnavně vykřikoval: „Steelwing“). Tady se čekalo na Blind Guardian. A napjaté očekávání koncertu bylo v davu přímo cítit a naplno vybuchlo, když se rozeznělo intro. A to mnohem větší ohlušující silou, než by člověk od tak malého klubu čekal. Začalo se novinkou „Sacred Worlds“, která – ačkoli je pěkně dlouhá – je díky refrénu dokonalým otvírákem. A hned bylo poznat, že Blind Guardian jsou jednou z mála kapel, které mají v České republice opravdu perfektní fanoušky. Takhle by měl z divácké strany vypadat každý koncert. Diváctvo bylo nejen hlasité, ale perfektně spolupracovalo, zpívalo ze všech sil většinu textů (sama jsem už u třetí skladby přišla o hlas) a přitom se chovalo slušně a spořádaně. Není divu, že jsme hned zkraje Hansimu vykouzlili na tváři spokojený úsměv, který tam zůstal až do konce koncertu. Po „I´m Alive“, která byla v rámci turné zařazena úplně poprvé, Hansi prohlásil, že tohle je skutečně slibný začátek a že je moc zvědavý, jak to bude vypadat u následující skladby, kterou byla „Nightfall“. A vypadalo to tak, že za takový sbor by se nemusela stydět ani slušně velká hala. Setlist byl vůbec silný – jeden hit za druhým a překvapivě pouze jedna skladba z nové desky (ačkoli na setlistu na pódiu stála ještě „Wheel of Time“). Úchvatného ohasu se dočkala i trochu nekoncertová „Fly“, kterou já osobně zbožňuju. A když už člověk myslel, že publikum se k ničemu lepšímu nevybičuje, přišla „Valhalla“, jejíž refrén se po vzoru koncertního záznamu na oficiálním DVD nesl klubem ještě dlouho po dohrání kapely. Stejně jako skandování „Guardian“ po každé druhé skladbě, které Hansi dokonce tišil s tím, že přece nechceme, aby kvůli tomu museli vynechávat nějaké skladby. Když se po „Time What Is Time“ stavěly na pódium židličky a kytary se měnily na akustické, publikum se začalo hlasitě dožadovat „Bard´s Song“, na což Hansi reagoval slovy, že se obává, že ji dnes neuslyšíme. To mě dost vyděsilo a zbytek koncertu jsem pořád musela přemýšlet, jestli by kapela skutečně měla to srdce udělat fanouškům to, že by odešla z pódia a NEZAHRÁLA „Bard´s Song“! První akustická vsuvka tedy patřila „Past And Future Secret“.
Ráda bych popsala výkon kapely, ale obávám se, že nemám ve slovní zásobě dost superlativů. Má nejhlubší poklona patří především Hansimu, který snad definitivně umlčel všechny pochybovače nad jeho živým projevem. Díky dobrému zvuku zněly skvěle i doprovodné sbory, takže zpěv byla ten večer čistá radost poslouchat. A co víc! Hansi mě velmi mile překvapil svým vstřícným chováním. Celý koncert se usmíval, trousil legrační poznámky, jeho doprovodné komentáře byli zajímavé a nebál se kontaktu s publikem, takže si první řady mohly i „šáhnout“. Po „Imaginations From the Other Side“ se kapela odporoučela do zákulisí, ale všem bylo jasné, že takhle to skončit nemůže. Čekala jsem druhou dlouhou kompozici z novinky a jaké pak bylo moje překvapení, když místo ní zazněla jedna ještě delší – moje milovaná, nádherná, nepřekonatelná „And Then There Was Silence“. A když se po jejím doznění začaly znovu stavět židličky, celý sál napjatě zatajil dech...aby v zápětí vybuchl radostí, když Hansi s úsměvem potvrdil, že tedy tu „Bard´s Song“ zahrají, když jinak nedáme. Ale byly to nervy. A jak to má být – Hansi si ani tentokrát moc nezazpíval a většinu přenechal fanouškům, kteří mu to opláceli dokonalou znalostí textu a jeho hlasitou a nadšenou prezentací. A zase to jednou byla síla. Protože tomuhle pocitu na koncertech se prostě nic nevyrovná. I kapelu to zjevně nadchlo a po krátké poradě přidali nečekaně (ano, opravdu na setlistu napsaná nebyla) další baladu „Lord of the Rings“. Co jiného mohlo tu majestátní show zakončit, než hit všech hitů „Mirror Mirror“, při které se můj hlas odporoučel už definitivně.
První klubový koncert Blind Guardian v České republice neměl chybu. Byl dojemný, skvělý a nezapomenutelný. A když se kapela pak ještě navíc ukázala mezi lidmi – André Olbrich s láhví vína v ruce a Hansi s batůžkem na zádech – a trpělivě rozdávali autogramy a úsměvy do objektivů, moje spokojenost už neznala mezí. Děkuji vám za zážitek, pánové.
Playlist: Sacred Worlds, Welcome To Dying, I'm Alive, Nightfall, Fly, Time Stands Still (At the Iron Hill), Valhalla, Time What Is Time, Past And Future Secret, Lost In the Twilight Hall, Tanelorn (Into the Void), Imaginations From the Other Side, And Then There Was Silence, Bard's Song (In the Forest), Lord of the Rings, Mirror, Mirror
|
