Obávám se, že má recenze nepotěší členy slovenského tělesa DEPRESY tolik, jako názory kolegů, kteří horlivě hodnotili, vznášejíc se v pomyslných nebesech kvalitativních měřítek na nejvyšších možných stupních. Co mi nejvíc vadí na dlouho očekávané novince této formace? Nejspíš bude lepší tím začít, ať to máme z krku a na konec ze sebe mohu vysypat chválu (neboť, ač to tak možná nevypadá, tato deska se mi opravdu líbí). Především mi vadí to, že se skupina přílišně snaží následovat své vzory a je to na výsledném materiálu hodně znát. Tu slyším Brity CRADLE OF FILTH, jinde (tam, kde jiní zmiňují DIMMU BORGIR) především černě kovové symfoniky CARACH ANGREN. Někdo nad tím mávne rukou, pro jiného to však může být nepřekonatelný problém. A i když díky tomu byly mé první dojmy z desky značně rozpačité, zaposlouchal jsem se do ní po čase natolik, že mi zmíněná "vada" přestala vadit a dostal jsem možnost na dílo nahlédnout z více úhlů.
Tak kritiku v pravém slova smyslu mám z krku, neboť, ať se to může zdát jako nicotnost, je to to jediné co mi na současném stavu této kapely ještě vadí a vadit bude, dokud s tím hoši něco málo ještě neudělají. A je to jediný mínusový bod, který jim mohu na konto přičíst. Příčinou toho, že jsou DEPRESY podle tolika lidí na současném vrcholu slovenské extrémně metalové scény, je jako první bod určitě celková produkce. I když byly momenty, kde mi zvuk kytar nesedl tolik a zdál se mi jaksi nic neříkající a lidově řečeno "vyblitý" (prostě by to chtělo více živelnosti do toho, ano?), tak bych chtěl vychválit to, jak zní nahrávka jako celek a jak vkusně jsou do ní zapracované klávesové party, které mnoho symfonicky orientovaných kapel spíš poslaly do věčných lovišť, než aby jim pomohly. Klávesy se krásně prolínají s celkem a nic nebrání vyvolávanému dojmu přirozenosti a nenucenosti jejich projevu. Bicí vedou chválihodně výraznou linku, z repráků to pěkně duní a my máme tu čest si Elevovy údery vychutnat v té nejlepší kvalitě. Jeho hra dodává spolku velkou průraznost, která alespoň u mě dohání to, co bylo u kytar opomenuto (aniž bych chtěl jakkoliv shazovat výkony kytaristů).
Jak už z mnohých úst zaznělo, i já mám ze současného stavu kapely pocit, že má jako jedna z mála na to, aby prorazila v zahraničí více, než valná většina českých a slovenských kapel. A jsem celkem zvědavý, kam dál povede jejich stezka od Shindyho. Zůstanou u něj, nebo zaujmou nějaké větší zahraniční těleso? Nechme se překvapit. Pokud něco o osudu této kapely rozhodne, tak to bude čtvrtá nahrávka a já už se jak malé děcko těším na první zmínky o jejích přípravách.
Závěrem dodám, že zabalit desku do originálního přebalu ve tvaru pentagramu je jistě zajímavý nápad, ale je otázkou, jak moc je oproti "klasice" praktický. Jinýmy slovy, přebal vypadá hezky a efekně, ale to je asi tak všechno. :-)
|
