Jeden by řekl, že vidět u nás Sabaton je jedna z těch událostí, které už takový poprask nevyvolají. Přeci jen jsou tu každou chvíli (jako ostatně ve spoustě zemí, je to velmi koncertně aktivní kapela). Když ale z jejich masivního headline tour po celé Evropě začaly přicházet zprávy, že naprostá většina jejich koncertů se postupně vyprodává, napjatě jsem čekala, jak dvojice švédských a jedna skotská kapela zabodují u nás. Že se vyprodá MoR Café, to jsem celkem i čekala. Že se ale Sabaton povede něco, co před nimi nedokázali ani Gamma Ray, ani Europe a vyprodají i Vltavskou, to už bylo nad moje očekávání. Před oběma koncerty jsem tak měla trochu obavy, jestli to všichni fanoušci přežijí ve zdraví (obzvlášť po předchozí zkušenosti z Vltavské s Gamma Ray). Nakonec jsem se ale přeci jen rozhodla absolvovat koncerty oba a udělala jsem moc dobře.
Netradičně se pouštím do psaní jakéhosi dvoureportu, protože díky technickým problémům (ehm, rozuměj – přeplněnému MoR café) jsem ve Zlíně absolutně prošvihla celé Steelwing a první půlku Alestorm. V Praze už jsem si to ale dostatečně vynahradila a navíc oba koncerty byly v mnohém velmi podobné a zároveň až nečekaně odlišné v detailech. Proto neuškodí jisté simultální srovnání.
Švédský objev Steelwing jsem ve Zlíně jenom slyšela – a po zážitku z koncertu Blind Guardian mně to ani nijak srdce nervalo. Po těch Rileyho prouhatých ponožkách se mi zrovna nestýskalo. V Praze jsem je ale už měla s plnou parádou – no, tedy...ono se to takhle o jejich muzice úplně říct nedá, bohužel. Kluci to s tím kopírováním Iron Maiden osmdesátých let berou prostě moc vážně. Přes vystylizovanou muziku, vystylizovanou image a pódiovou prezentaci nějak zaniká ta živelnost a talent, kterou kapela bezesporu má. Jednoduše to nudí a je to i trochu k smíchu. V Praze jsme se ale dočkali dobrého zvuku, tak jsem aspoň mohla obdivovat vysoké tóny, které Riley s oblibou loví. Popravdě jsem si oddechla, když švédové zhruba po půl hodině pódium opustili. Ale tak jsou mladí, třeba je to časem přejde. Už během jejich setu se ale ukázalo, že nabušená Vltavská bude mít ten večer naprosto úžasně naladěné a velmi početné publikum a že to ještě bude pěkně horký večer (doslova).
Playlist (Praha): Headhunter, The Nightwatcher, The Illusion, Sentinel Hill, Road Kill (...Or Be Killed)
Z Alestorm jsem sice ve Zlíně viděla větší polovinu, ale pořádně jsem si je užila taky až v Praze. Ať už jsou názory na tuhle kapelu jakékoli, já je mám hodně ráda – a to hlavně na živo. Tihle Skoti (jak se rádi prezentují, ačkoli to rozhodně všichni nejsou a navíc teď z velké většiny žijí v Holandsku) jsou totiž čím dál zábavnější a dávají do koncertu všechno. Zpěvák Chris obsluhuje ještě klávesy „davidovky“ – mimochodem momentálně v opravdu slušivých pastelových barvách, které ladí s barevnými mikrofony. Ve Zlíně se ještě tak velké odezvy z publika nedočkali (i když početná skupinka pařících se našla), ale v Praze to už bylo jiné kafe. Naplněná menší hala (včetně ochozů) dávala opravdu hlasitě najevo podporu a kapela vypadala naprosto nadšeně. Chris si občas neodpustil nějakou tu pirátkou hlášku – pro mě naprosto vítězí uvedení písně slovy: „This song is about the quest. It´s called „The Quest““. Ano, talentovaný frontman se nezapře. Je pravda, že tohle nebyl zrovna večer progresivních kapel, ale narozdíl od Steelwing je sledovat Alestorm na pódiu prostě radost. Tady se ta spontánnost a živelnost neutápí v ničem a publikum v Praze jim to navíc obdivuhodně (nejen vzhledem k stoupající teplotě) vracelo. V takové atmosféře si člověk s radostí zahalekal refrény „Nancy the Tavern Wench“, „Wolves of the Sea“ či závěrečné „Keelhauled“.
Playlist (Praha): Heavy Metal Pirates, Wenches and Mead, Wolves of the Sea, The Huntmaster, Nancy the Tavern Wench, The Quest, No Quater, Captain Morgan´s Revenge, Keelhauled
Atmosféra pro Sabaton byla tedy připravená, jak nejlépe to jde – na obou koncertech. Parta je to u nás zavedená a lidé se jí zjevně nemůžou nabažit. Jak MoR Café, tak Vltavská doslova praskaly ve švech a publikum se hlasitě dožadovalo kapely už dlouho před tím, že jako intro tradičně zazněla „The Final Countdown“. Jestli jsem si při otvíráku „Ghost Division“ ve Zlíně říkala, na jak perfektní se dívám publikum, v Praze to bylo ještě třikrát lepší. Na obou koncertech ovšem pařil snad úplně každý. Fanoušci reagovali na nejmenší pobídnutí velmi hlasitě a kapelu podporovali až do konce naprosto neúnavně. A Sabaton se s koncertem prostě nepářou a jdou do toho pořádně s vervou. Jejich setlist oživily nové skladby z „Coat of Arms“ – obzvlášť „The Final Solution“, která je nádherná a chytlavá, ale kapela ji kvůli tématice hraje opravdu jen s velkou opatrností. Fanouškům se samozřejmě hodně líbila taky ze třetiny vlastenecká „Aces in Exile“. Jako návštěvníka obou koncertů mě potěšilo to, že se během turné často docela radikálně mění setlisty. Ve Zlíně mi chyběla „Wolfpack“ a silně přebývala „Rise of Evil“ – nic proti té skladbě, ale když už to člověk slyší na koncertě po tolikáté...V Praze jsem se „Wolfpack“ naopak dočkala a zmíněnou přebývající nahradila „Attero Dominatus“, která (ač jsem si to ve Zlíně nemyslela) mi v prvním setlistu naopak vážně chyběla. Došlo i na škatulata mezi novými skladbami – ve Zlíně zazněla „White Death“ (na živo skvělá!), v Praze pak „Saboteurs“.
Charismatem a úsměvy sršící Joakim přidal do svého slovníku pár nových českých slov – v Praze se obracel na jejich technika se slovy „Pivo! Honem!“ (těžko říct, co si z toho chudák vzal) a po úspěchu na Masters of Rock opět donutil velkou skupinu metalistů svorně zpívat „Kočka leze dírou...“. Když se ve Zlíně chystal na stage diving, dost jsem pochybovala, že ho lidi potom zase pustí na pódium. K mému překvapení poslušně pustili. Nikoli však v Praze – tam (ačkoli se vehementně a vyděšeně dožadoval opačného směru) si ho lidé podávali až úplně na konec sálu a pak teprve velkým obloukem zpátky k pódiu. Nevím nevím, jestli si na to po tomhle ještě někdy troufne.
Nadšení fanoušků z kapely (a i kapely z fanoušků) neznalo mezí a když ve Zlíně Joakim označil publikum jako jedno z nejhlasitějších na dosavadním turné, v Praze to překřtil rovnou na nejhlasitější vůbec. A já bych tomu i věřila.
Playlist (Praha): Ghost Division, Uprising, Aces in Exile, Cliffs of Gallipoli, 40:1, The Final Solution, Attero Dominatus, Wolfpack, Saboteurs, Coat of Arms, Panzerkampf, The Art of War, Kočka leze dírou, pes oknem, Primo Victoria, Metal Machine/Metal Crüe
Tohle bylo asi prvně z mých zážitků, co při přímém srovnání Praha porazila Zlín. Ale na obou koncertech byla atmosféra naprosto geniální a eufórie publika se vyšplhala na maximum. Jen v Praze byla ta masa ještě větší a hlučnější. A při „Primo Victoria“ snad tentokrát skákal každý, komu ještě zbyla kapka sil. Ne – jakkoli to odporuje rozumu, Sabaton se nezačnou zajídat, ať je vidíte, kolikrát chcete. Už se těším na víkend do Bratislavy :).
|
