CRYONIC TEMPLE - „Chapter One“ 2002
Heavy metal až za hrob a pokud možno ještě dál. V době, kdy bylo všem jasné, že i takoví MANOWAR jsou se svojí okázalou image dávno za zenitem snesitelnosti, přikvačili Švédové CRYONIC TEMPLE s vlastní dávkou metalového megapatosu a bláhovou vírou, že to ještě někoho bude zajímat. Háček (a zároveň vysvobození) byl v tom, že úsměvný mačismus ukrývala pouze lyrika, hudební složka se heavy metalovou ortodoxností inspirovala minimálně a vše naopak tíhlo ke vzletné a mnohdy výsostně melodické power/speed metalové odnoži. Skladby jako „Warsong“, „King Of Transylvania“ a především úchvatná „Gatekeeper“ obsahovaly tak pikantní melodické přísady, na které kolikrát nenalezly recept ani striktnímu power metalu oddané kapely. K epickému a antidřevnatému zážitku pomáhal i mohutný zvuk, který byl čisťounký jako čerstvý sníh (kromě toho, co napadne v Ostravě).
CRYONIC TEMPLE mají na kontě celkem čtyři zářezy, přičemž za významnější zmínku stojí právě objekt našeho dnešního zájmu, s dalšími alby šla kvalita podstatně dolů. Na líbivé debutové vyhrávky dala ještě semtam vzpomenout třetí deska „In Thy Power“ a skladby jako „A Soldiers Tale“, „Eternal Flames Of Metal“ nebo píseň titulní. Zbytek tvorby se ovšem začal nebezpečně přibližovat průměru a u písní s nezpěvnými, nevylézavě opakovanými refrény pod něj i zapadnul. Těžko říct, kam se kroky této party budou ubírat nadále, podle posledních zpráv nezůstal z původní sestavy kámen na kameni a v současnosti jí drží při životě pouze jediný člen, kytarista Esa Ahonen. První album nazvané prozaicky „Chapter One“ by si ovšem neměl nechat ujít žádný fanoušek melodického heavy/speed metalu, který je zároveň ochotný snést trochu toho lyrického patosu.
7,5/10
STEEL ATTACK - „Fall Into Madness“ 2001
Ještě větší překvapení pro mě znamenalo objevení tohoto melodického klenotu. Původně jsem byl seznámen pouze s novějším materiálem této party, který je ve svém temném, heavy/power metalovém (a rovněž šíleně nudném) pojetí na hony vzdálený tomu, s čím STEEL ATTACK koketovali ve svých raných letech. Tvorba Švédů tenkrát tvořila skoro dokonalou symbiózu mezi starým pojetím speed metalu (se silným heavy metalovým odkazem) a jeho druhou vlnou, která odstartovala během roku 1996. Album „Fall Into Madness“ představuje vrchol tohoto snažení a ještě důmyslnější tah na branku, než tomu bylo v případě CRYONIC TEMPLE. Melodické refrény a sóla jsou u STEEL ATTACK dotvářeny příjemně obhroublým, skvěle vyfrázovaným zpěvem Steve Steela (drhnul i baskytaru), což ve výsledku vytváří perfektní rezonanci mezi power metalovou agresí a okázalou vzletností.
Nutno dodat, že všechn skladby nejsou podobně vychytané, nicméně kvalita jasně vítězí a úchvatné pecky jako „Guardians“, „Judgement Day“, „Clearing The Mind“, „Defenders Of The Crown“ a hlavně úvodní titulní nášleh, to vše jsou pravé klenoty patetického metalu, který klade podstatný důraz na přídavné jméno melodický.
8,5/10
OPUS ATLANTICA - „Opus Atlantica“ 2002
Tato kapela je z trochu jiného ranku. OPUS ATLANTICA svůj power speed nestaví na old schůlovém heavy metalu, ale naopak jej sytí tou nejjemnější barokní symfonií. Eponymní debut je jejich jediným počinem (v současné době je status kapely neznámý) a vzhledem k jeho kvalitě musím dodat téměř bolestivé „BOHUŽEL!“. Takhle svěží, progresem nezatížený symfo/speed je ke slyšení opravdu málokdy. Z poslední doby mě napadají snad jen Brazilci KRUSADER či Argentinci KAPEL MAISTER.
Strhující neoklasické trylky a chorálově zpěvné refrény, to jsou dva hlavní atributy, na jejichž nebetyčné kvalitě stojí hudební podstata této kapely. Opět to sice nevyšlo v komplexním měřítku a dvě poslední skladby už jakostně hodně kulhají, stejně jako nevýrazné, jakkoli barevně přesně podchycené ozvučení desky. Jenže tyto nedostatky bohatě vyvažuje sedm úžasných kompozic, které jsou ve spídovém ranku zcela neobvyklým zážitkem. Žánrová nekompromisnost a ochota neuhnout ani o píď z podmanivého melodična, to působilo jako zázrak před deseti lety stejně, jako to působí dnes.
9/10
|
