Rok 2010 byl z power metalového hlediska velmi štědrý, jeho konec ale přináší nepříjemná zklamání. K nedávno recenzovanému kanadskému triu či finským AMBERIAN DAWN se bohužel přidávají také Italové THE DOGMA. Očekávání byla opět nemalá, neboť předešlé dvě desky jsou po jakostní stránce minimálně zajímavé. Nikoli komplexně, ale počet uchu lahodících skladeb určitě převyšuje číslo těch méně zdařilých. Tentokrát je tomu ovšem naopak.
THE DOGMA balancuje na hranici několika stylů. Power metal, symfo/gotické elementy, blackový chropot či prosté, ale stále účinné glam/hard rockové prostředky, to vše Italové ve své tvorbě nabídnou. Zatímco v minulosti byl tento žánrový koktejl celkem lákavě zmixován, tentokrát nám po jeho konzumaci moc dobře nebude. Jednotlivé styly do sebe totiž nevklouzají příliš organicky, jeden vytlačuje druhý a celkově to v hlavě působí docela slušný bordel. Hlavní příčinou toho je nedostatek kvalitního tvůrčího pojiva, který by dokázal z nadžánrové koláže učinit snesitelně kompaktní produkt.
Na deskách minulých se to dařilo, ačkoli výsledného efektu bylo často dosaženo prvoplánovým, pro někoho zajisté odpudivě patetickým klenutím (songy „A Good Day To Die“ nebo „Black Roses“). Skupina vědoma si úspěchu těchto skladeb, pokouší se i tentokrát rozvíjet jejich základní recept, jenže už tomu chybí tvůrčí houževnatost a vykrádání sebe sama je hodně patrné. Na tuto bezradnost navíc kapela sama upozorňuje snahou o pokračování zdařilých songů, jakým byl např. „Devils Bride“ z první desky, na který navazuje současná skladba „The Bride Is Back“. Jenže kvalitativní rozdíl mezi oběma je opravdu propastný.
Úvodní píseň je v rámci tradice opět nejhitovější. A pomp/hard rockový odér „Dirty Dirty Diane“ skutečně přináší to nejlepší z celého alba. Rovněž ale vypichuje žánrovou nesourodost, když podobně svěží tón už dále uslyšíme minimálně, místo toho nastoupí dark power/gotická atmosféra s občasným blackovým growlingem. Všechny vokální polohy obstarává zpěvák Daniele Santori a jeho hlas patří k těm velmi kvalitním. To se ale bohužel nedá říct o hudební náplni, která tentokrát přináší pouhý zlomek předešlé atraktivity a celkově vyznívá neslaně, nemastně, a dokonce i nedovařeně. Bohužel další kapela, která utopila svůj nemalý potenciál v šedivém průměru.
|
