Jestliže jsou Brainstorm v rámci žánru jedněmi z bojovníků s větrnými mlýny, druhá parta pod vedením vokalisty Andyho B. Francka je a tom snad ještě mnohem hůř. Symphorce sice nikdy nedosáhli na první ligu, ale vydávají solidní a dobře poslouchatelná alba a nelze jim upřít velkou pracovitost. Celkem nechápu tu vlnu přehnané kritiky, jakou je kapela za celou svou existenci zahrnována a s novým albem jsem jim držela palce.
No a dopadlo to následovně. Symphorce (stejně jako Brainstorm, tady se to srovnání prostě nedá odpárat) nezměnili na svém stylu vůbec nic – tam, kde si Brainstorm dovolí trochu netradičních progresivních prvků a zjemnění, Symphorce to naopak řežou hlava nehlava a okoření to sem tam nějakým odvážným moderním prvkem (hojně jsou využívány samply a klavír). Taky mají mnohem výraznější a hutnější rytmický podklad (v tomto jako nejlepší příklad poslouží skladba „Sorrow In Our Hearts“ s působivým kolovrátkovým motivem), jejich skladby jsou šlapavé a víc chytí na první poslech, většinou hlavně díky refrénům. Andy je vynikající zpěvák (a neskutečně skvělý frontman), který má ale svou zažitou techniku zpěvu a určitý omezený rozsah – tady se s tím moc dělat nedá. A proč taky, v jeho případě by mi byly hlasové experimenty spíš proti srsti.
Otvírák desky „The Eternal“ se nese v pomalejší tempu, které zdobí ostré riffy a má valivý, trochu zasněný refrén. Vůbec to není špatná skladba, ale osobně bych jako otvírák viděla až druhou „Until It´s Over“, to je nakopávačka (s prominutím) jak prase. Šlapavý rytmus, agresivní vokální projev a halový refrén. Věc přímo nabušená energií. Podobně nasraně působí i „Whatever Hurts“ s perfektním začátkem (při těhle klávesách nejde nevzpomenout průkopnickou kapelu Machinae Supremacy).
No a zbytek alba je nese v podobném duchu. Není co vyzdvihnout, není co strhat. „Unrestricted“ je perfektní jako muzika, kterou si pustíte třeba při učení (když už máme my šťastlivci to zkouškové období), nebo do sluchátek na cestu vlakem. Ačkoli se jako celek moc dobře poslouchá a má minimálně dva opravdu výrazné hity (výše zmíněné „Until It´s Over“ a „Whatever Hurts“), není to nic, co by někoho překvapilo, nic, co by vás vystřelilo z kecek. Jedna věc je zvláštní – Symphorce mají to, co mi vždycky malinko chybělo u Brainstorm – totiž schopnost napsat opravdu chytlavou hitovku. Přesto Brainstorm svoje kolegy prostě převyšují a nezmění se to ani s vydáním téhle desky. Přesto nemůžu nedoporučit, za poslech stojí.
|
