Italští MECHANICAL GOD CREATION se s tím na svém debutu „Cell XIII“ příliš nepářou. Do posluchačů hustí svůj death metal s opravdovou vervou. Bicák Jay se od začátku snad vůbec nezastaví. Když už přece jenom zvolní, moc dlouho to bez dvojšlapkového burácení nevydrží. Celá nahrávka je díky tomu opravdová mela. A nic na tom nemění fakt, že je za mikrofonem něžné pohlaví. Ostatně, dneska už to není nic neobvyklého. Lucy se v žádném případě nebojí. Řve jak utržená ze řetězu, občas připomíná Angelu Gossow. Vlastně celkově to zní jak ARCH ENEMY. Oproti svým slavnějším kolegům jsou ale MECHANICAL GOD CREATION neurvalejší a brutálnější. Nějakou tu melodii kytaristé sice občas vysází, ale moc to nepřehání.
Právě nasazení a extrémnost je největším pozitivem „Cell XIII“. Nahrávka odsýpá, aniž by se zadrhla. Pomáhá tomu i moderní zvuk, který by určitě ráda kdejaká metal core kapela. Naštěstí core vlna MGC nespláchla. Něžnost je to poslední, co na debutu made in Itálie najdete. Za to palec nahoru.
Samotné nápady jsou ale slabší. Deska jako taková sice nenudí, ale po bližším ohledání je jasné, že se nic zvláštního neděje. Jen další příjemná řezničinka v zástupu. Ale i to leckomu stačí...
Skvělá je celková grafika nosiče, která připomíná hororovou serii Saw. Pěkné barvy, pěkné uspořádání. Super práce. To se bohužel o celém CD říct nedá, ale i tak jsem spokojený. „Cell XIII“ mě baví, nenudí, neprudí, tak co by člověk pořád řešil.
|
