Asi existují i lidé, kteří hltají rozsáhlou diskografii kytarového mága skutečně celou a naprosto dopodrobna. Já ale patřím k té skupině, která by asi takový Axel Rudi Pell maratón nezvládla. Na druhou stranu si dokážu celou řadu kousků z diskografie pěkně vyzobat a to je pak playlist jedna radost. A stejně by se dalo označit i jejich živé vystupování. Při něm ostatní taky zaznějí ty největší perly a navíc je tu Johnny. Ale pěkně popořadě.
Klub Abaton je opravdu kvalitně maskovaný a pro chudáka, co tam jde poprvé (jako já), je to docela lekce čtení z mapy. Ale místo určení nakonec našel celkem početný dav, tak to asi zas až takový problém není. Když se veškerenstvo naskládalo do dle mého trochu nevhodného sálu, pódium bylo nachystané na první německou kapelu – melodiky Powerworld, kteří si za dvě cédéčka stihli pořídit už třetího zpěváka. Tím současným je "Mac" McDermott, kterého budou možná někteří znát z progresivní britské kapely Threshold. Právě díky změně na vokálním postu jsme se nedočkali ani jedné skladby z eponymního debutu a během štědře vymezeného času se hrálo jenom z druhé desky „Human Parasite“. Mac jako zpěvák válí, to se musí nechat a dirigovat si publikum se mu taky celkem dařilo. Jen škoda, že ve stísněných podmínkách malého pódia, ještě ukrojeného o předsunuté bicí, se toho z show nedalo moc ukázat, takže to zůstalo jen u přechází sem a tam a laškování s basákem. Horší zvuk, který jsem kvůli vysokému stropu trochu čekala, se překvapivě ani nekonal a na hlavní hvězdu se to pak dokonce ještě o něco vylepšilo, takže si nebylo na co stěžovat a Powerworld nás rozhýbali příjemnou melodickou hudbou.
Playlist: Tame Your Demons, East Comes To West, Evil In Me, Human Parasite, Time will change, Cleansed By Fire, Caught In Your Web, Stand Up
Axel Rudi Pell českému publiku poprvé předvedli, co umí, už na vizovickém pódiu a velmi brzy přijeli znovu napravovat svou chybu, když Česko na svých koncertních plánech zanedbávali. Chtělo by se napsat, že tahle kapela na živo hodně baví, ale to bych upírala většinu zásluh právě tomu, kdo se o tu většinu zábavy stará. Mám samozřejmě na mysli chodící charisma Johnnyho Gioeliho za mikrofonem, který dělá čest svému italskému příjmení a je ho plné pódium od začátku do konce. A k tomu dokáže bez chybičky prezentovat svůj okouzlující hlas, bez kterého by kapela zdaleka nebyla tím, čím je. Jeho zběsilé paření má můj velký obdiv. Sledovat (a poslouchat) Johnnyho by stačilo na velký zážitek samo o sobě. Jako bonus k tomu návštěvníci dostali kytarového mága, který se na svůj nástroj většinu času soustředil pěkně nenápadně v koutku a i při svých sólech nám mimo té  prstové jinou exhibici nepředvedl. Ale to se o něm samozřejmě moc dobře ví. Přesným opakem je Mike Terrana za bicími, ale o něm něco psát, to už by snad bylo plýtvání místem. Každý moc dobře ví, že je to nelidská mašina a jeho sólo (na které jsem měla trochu nešikovně zakrytý výhled klávesami) to opět dokázalo. Jen mi trochu přišlo, že ho to nějak nebaví. I na konci show při loučení jenom tak vylezl, nezúčastněně zahodil paličky a odešel. Jen aby se mu to přehršle aktivit nezačalo zajídat – bylo by to pochopitelné.
Zbytek kapely naštěstí znuděně nevypadal vůbec a přízeň publika opláceli skvělým výkonem. Z nové desky stihly zaznít hned tři skladby, z nichž rozhodně nejvíc boduje úvodní nakopávačka „Too Late“. I když má kapela sakra z čeho vybírat, nechyběly povinné kousky jako „Fool Fool“ či „Masquerade Ball“ a Johnny mezi ně vklínil i takové netradiční mezihry jako kousek „Whole Lotta Love“. Přišlo mi, že kdyby byla vůle a aspoň o trochu se zkrátila početná sóla, mohli jsme si vyslechnout ještě klidně tři skladby navíc – po posledním přídavku „Rock the Nation“ ale bylo jasné, že nám bude muset stačit odehrané. Tedy ne, že by nestačilo. Navíc Johnny musel za ten večer vypotit snad litr a bylo vidět, že toho má už docela pokrk. Snad ho za jeho snahu dostatečně odměnil závěrečný hlasitý potlesk. Spokojenost vládla sálem a já měla z koncertu moc dobrý pocit. Ačkoli se ze mě žádný Pell-maniak z čista jasna nestal a pořád budu poslouchat jen těch svých pár vybraných kousků, s lehkým srdcem tohle označuji za skvělý koncert a kdykoli ráda zajdu znova.
Playlist: Too Late, Fool Fool, Medley (Tales of the Crown/Dreaming Dead), Mystica, Glory Night, The Temple of the King (Rainbow cover), Strong as a Rock, Carousel, Medley (Masquerade Ball/Casbah), Rock the Nation
|
