Akce, na kterou mě nejvíc lákala původně avizovaná kapela The Dogma. I přesto, že Italové odpadli a v programu je nahradili němečtí Gun Barrel, nakonec jsem sobotní koncert nezavrhla a vypravila se do Prahy alespoň kvůli polským Pathfinder. Nakonec se na Chmelnici sešlo docela slušné publikum a to především díky fanclubu Kreyson, který přišel podpořit svého oblíbence Láďu Křížka za mikrofonem Vitacitu.
Při prvních tónech Gun Barrel bylo jasno, že máme před sebou heavymetalový večer, proložený pěkně uprostřed troškou speedu. Němci byli pro mě absolutně neznámý pojem a o to víc mě potěšilo, když nastoupili na pódium s příjemnou šlapavou muzikou. Nejvíc se mi vkrádalo srovnání se Saxon. Většinu mé pozornosti si zaslouženě získal vokalista, který si říká Silver a svoje hlasivky ovládá skvěle. Ten večer byl vůbec ve znamení pozoruhodných vokalistů. I když při vystoupení první kapely většina lidí posedávala, menší hlouček pod pódiem se utvořil a našlo se i pár aktivně pařících. Kapela během setu popřála k narozeninám orgánizátorce celé akce a ta si následně přišla s kapelou zapařit přímo na pódium, což se opakovalo ještě i při Pathfinder. Na závěr ještě bubeník a zpěvák Gun Barrel společně předvedli nevídanou exhibici. Zatímco Silver držel jeden dlouhý vysoký tón, bicmen vyběhl zpoza svého nástroje, seskočil z pódia, oběhl celý klub a zase se za nástroj vrátil. Nicméně nás tohle nakonec zřejmě stálo ještě poslední skladbu, protože zpěvák do toho dal všechno a jeho hlas se následně pro tento večer definitivně odporoučel.
Pathfinder mají na kontě jednu desku a jako jedna z opravdu mála kapel pěstují u našich severních sousedů nachýchaný epický speed metal. Příjemně mě překvapilo, že naživo zní jejich hudba mnohem lépe než z desky, kde mi trochu vadí přílišná pompéznost a především ženské vokály. Obojí v živém provedení chybělo a ve výsledku to byl příjemný nářez, kterému opět vévodil zpěvák. Fakt by mě zajímalo, kde má Szymon Kostro ten náhradní přívod kyslíku, protože to vypadá, jako by se při svém pěveckém výkonu vůbec nenadechoval. Je vskutku fascinující, jak někdo dokáže držet čistý vysoký tón a vehementně přitom mlátit hlavou. Mimo vlastní tvorby kapely (např. skladby „The Whisper of Ancient Rocks“ nebo „Sons of Immortal Fire“ zazněly na závěr i dva covery – „Moonlight Shadow“ od Mikea Oldfielda a hit od Alphaville „Forever Young“, který měl ve speedové verzi skutečně pořádné grády. Velkou pozornost si zasloužil také výkon basáka Arkadiuse, jehož prsty předváděly na strunách basy hotovou symfonii. Bez zbytečných kurdlinek a s živou pódiovou prezentací mě Poláci bavili mnohem víc než z desky a jejich vystoupení mě přimělo nelitovat, že jsem nakonec na koncert vyrazila.
Vitacit už jsem od jejich návratu na pódia viděla několikrát a i když se mě tenhle návrat legendy nějak osobně nedotýká, vždycky je celkem příjemné poslechnout si jejich heavík a zpěv Ládi Křížka, který s lety prakticky nic neztratil. Kapela otevřela svůj set skladbou „Já mám trápení“ a pokračovala jedním hitem za druhým – zazněly například „Proč štěstí se mi vyhýbá“, „Jen její láska tu zůstala“, „Já chci se ptát těch králů“ nebo moje oblíbená „Drákula“. Při koncertě byla samozřejmě (nejen) díky fanclubu Kreyson zajištěna parádní atmosféra, parket byl zaplněný a fanoušci se zpěvem vehementně pomáhali. Kapela se ale klidila z pódia překvapivě brzo a na přídavek už se čekalo marně. Těžko hádat příčinu, proč se Vitacit nevrátili ještě aspoň s jednou skladbou. Kolegyně fotografka sice zaslechla z úst Ládi Křížka vysvětlení, že kapele jede parník, ale obávám se, že tahle verze neobstojí. Každopádně si každý musel vystačit se skladbami, které zazněly, a večer byl u konce. Velmi pohodový a příjemný večer, nutno dodat.
A ještě jedna věc na závěr. Před začátkem koncertu roznesli organizátoři po stolech talíře s obloženými chlebíčky, což z této akce udělalo můj historicky první metalový koncert, kde bylo v ceně vstupenky i občerstvení.
|
