Člověku se moc často nepoštěstí, aby viděl tři koncerty tři dny po sobě a všechny vážně stály za to. Ještě míň se člověku poštěstí vidět už čtvrtý koncert během jednoho turné a pořád se u toho skvěle bavit. Plus ne zas tak často se našinec podívá až do odlehlého Prešova. Výlet na ještě jeden společný koncert Helloweeen a Stratovarius tak byl po všech stránkách netradiční. Původně se měl koncert odehrát hned po termínu v Hlohovci, ale na poslední chvíli byla akce zrušena a náhradní termín oznámen až nedávno. No a jak mi ten minulý nevyhovoval, tenhle sedl perfektně. A tak se rovnou po skvělém zážitku s Grave Digger ve Zlíně vyráželo na daleký východ.
I když minule byla akce údajně zrušena managementem Helloween kvůli nevyhovující hale, místo konání se nezměnilo a na hale mi nic nevyhovujícího nepřišlo. Opět je třeba hned na úvod vyzdvihnout pár věcí ohledně organizace – před prosklenými dveřmi u vchodu byly šikovně umístěny dva úzké koridory, takže se nikdo nemačkal, byl zkontrolován hned ve dveřích a nekonala se ani následná bitka, takže kdo přišel brzo, první řada ho neminula. Stejně jako v Hlohovci byla i zde plocha rozdělena na dva sektory a ten blíž k pódiu nebyl nijak zbytečně přetížený, takže tlačenice nevznikla ani během koncertu a každý si ho mohl v klidu vychutnat.
Celou akci otevírala na poslední chvíli vybraná slovenská předkapela, o které jsem popravdě vůbec neměla tušení, co je zač. Až zpětně jsem si musela vyhledat, že si říkají CoolAction. Kapela pochází přímo z Prešova a její moderně znějící power metal do programu perfektně zapadl. Zpěvák Peter Hajdu se za své vokální kvality rozhodně nemusí stydět. Navíc si vystoupení perfektně užíval (není divu, vzhledem k jeho tričku Helloween a počtu lidí v hale) a dokázal aspoň část publika vyhecovat. Jejich zvuk kláves zněl natolik „strato“, že to dokonce vylákalo mistra Johanssona, který se na jejich vystoupení přišel podívat. Celkově příjemné překvapení a dle mého velká naděje slovenské melodické scény.
Obě hlavní kapely se navrátily z krátkého asijského turné a předtím, než měly po malé pauze zamířit do Jižní Ameriky, zbývalo jim ještě odehrát pár evropských restů. Konkrétně tři zrušené koncerty v Německu (kvůli nemoci Andiho Derise) a právě koncert prešovský. Pauza určitě prospěla, obzvlášť panu Kotipeltovi, který se těžce potýkal s hlasovými problémy, které způsobil zánět hlasivek z nějaké bakterie v jídle. V Hlohovci vypadal skutečně zbědovaně a zpěv ho vyloženě mučil a tak jsem měla radost, když Stratovarius nastoupili na pódium a už při prvních tónech novinky „Darkest Hour“ bylo jasně slyšet, že Kotiho hlas je zpátky a neutrpěl žádná poškození. Zpěvák sice pořád vypadá pohuble, ale sil má očividně dost, soudě podle zběsilých pohybových kreací, které během prvních skladeb předváděl. Od minula ze setlistu vypadla „Forever“, ale konečně se zase vrátila „Eagleheart“, která překvapivě doteď místo na tomhle turné neměla. Kapela narvala do show tentokrát rovnou tři věci z novinky, ale měli by možná uvážit živé hraní „Infernal Maze“, protože to byla jediná skladba, která Kotimu ten večer opravdu silně nešla. Jinak zpěv zvládl skvěle a bylo vidět, že po pauze se všichni na další koncerty těšili a byli plní energie. Sice nejvíc se to projevilo až na následujících Helloween, ale i u Stratovarius bylo poznat, že kapela přiletěla jenom na tenhle koncert a tudíž nemohla přivézt úplně všechno, co obvykle vozívá. Jörg tak například hrál na bicí Pink Cream 69. Nejvíc asi pobavilo Jensovo klávesové sólo před začátkem „Black Diamond“, kdy ke své obvyklé show „nemůžu si vzpomenout, jak se to hraje“, přidal ještě navíc dvě kačenky přidělané přímo na klávesy (jednu žlutou a jednu modrou) a na tu modrou si dokonce zahrál.
Playlist: Darkest Hours, Speed of Light, The Kiss of Judas, Infernal Maze, Paradise, Eagleheart, Under Flaming Skies, Hunting High and Low, Black Diamond
Klapka. Helloween počtvrté. Tentokrát bez obřího pohyblivého kola, s nekompletní bicí sestavou z minulého turné (na které mimochodem znělo Daniho standardní
sólo úplně jinak, než normálně), se setlistem osekaným na kost, ale pořád s obrovskou chutí hrát a energií, která je nezastavitelná. Andi Deris, který svou nemocí způsobil většinu evropských restů (jestli ne  všechny...jen taková myšlenka), na začátku koncertu zněl, jako kdyby ho nemoc ještě úplně neopustila a třeba „Eagle Fly Free“ odječel doslova ohavně. Nejpozději u „Forever and One“ se to ale srovnalo a já byla překvapená, jak nádherně tenhle kousek zazpíval. Jak mě koncert sám pořád neskutečně bavil, co mě nebavilo vůbec, to byly frontmanovy proslovy. Vážně obdivuju, že kapela dokáže to samé dokola v jeho podání poslouchat celé turné večer co večer. Však Weiki taky vypadal, že se přitom docela nudí a tak stihl na pódiu opravovat povolenou plachtu, zkoumat šňůrku, co visela ze zesilovače a dloubat izolepu tamtéž. A když zaznamenal, že několik stejně se nudících jedinců sleduje nejvíc jeho, posunky naznačoval, že máme věnovat pozornost zpěvákovi. Ten mezitím stihl urazit Daniho za bicími asi na dvacet různých způsobů a ten s ním hru ochotně hrál a na všechno mu ukazoval zdvižený palec. A možná by zpěvák potřeboval taky doučit zeměpis, vzhledem k tomu, že celý koncert oslovovat prešovské publikum Košice :D.
Publikum reagovalo během show velmi vlídně a mohutný sborový zpěv byl slyšet jak u nových, tak u těch klasických skladeb. Na závěr při skladbě „Dr. Stein“ se na pódiu ukázala asi desítka „doktorů“, tedy fanoušků, kteří využili soutěže, kterou kapela vyhlásila a převlečeni za tohoto šíleného vědce měli možnost si zapařit s kapelou. Mr. Weikath si dokonce vyhlédl jednoho z fanoušků a pověsil mu na krk svoji kytaru. Byla to opět zábava se vším všudy. Tady neplatí, že by se to opakováním omrzelo (až na ty proslovy, samozřejmě) a já se už nemůžu dočkat setkání číslo pět na Masters of Rock. Jen ti Stratovarius mi tam budou chybět. Ale jsem si celkem jistá, že i oni se do našich končin zase brzy vrátí.
Playlist: Are You Metal?, Eagle Fly Free, March of Time, Where the Sinners Go, World of Fantasy, I'm Alive, Forever and One (Neverland), A Handful of Pain, Keeper of the Seven Keys/The King for a 1000 Years/Halloween, I Want Out, Future World, Dr. Stein
|
