Steel Seal rozhodně na první poslech hodně překvapí. Hned při úvodních tónech vás jasně ovane severský feeling. Okamžitě se mi začalo vkrádat Dánsko a o to větší bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že kapela náleží k italské scéně. Moje první myšlenka měla ale své opodstatnění – a to ne jedno. Zpěvákem téhle bandy totiž není nikdo jiný, než Thomas Vikström, tedy současný vokalista Therion, Stormwind či kapely Mehida... a je to Švéd. K Dánsku mě přivedl typický zvuk kláves a zamlžená atmosféra, která mi okamžitě evokovala Royal Hunt. A co víc, kdopak že nám to zpíval na předchozím debutovém albu téhle party? Sám D.C. Cooper, zpěvák výše zmíněných Dánů.
Pokud máte rádi klasický a rozpoznatelný styl Royal Hunt, nemůžete s touhle zatím celkem neznámou bandou šlápnout vedle. Kvalitní zpěvák se zajímavým projevem, jako základ skladby s chytlavými melodiemi, špetka progrese, neoklasicky znějící klávesy, dýchnutí 
klasiky (skladba „Crown of Thorns“ nemůže nepřipomenout Deep Purple, můžou za to zřejmě ty trochu dřevnaté kytary). Celkově je hudba dost upozaděná, styl kapely je uhlazený a umírněný a všemu vévodí krystalicky čistý zvuk vokálů, přičemž Thomas má velmi příjemné střední polohy a vynikající ostré výšky. Celé album pak lehce proplouvá kolem a přináší příjemnou a uvolněnou atmosféru.
Nejvýrazněji asi z alba vyčnívají úvodní „Burn The Sky“, zmíněná „Crown Of Thorns“, parádní balada „Nevermore“ a táhlá „As Darkness Falls“, které disponují silnými melodiemi a chytlavými refrény. Celé je to ale spíš o atmosféře. Každopádně stojí za to téhle partě tu hodinku poslechu věnovat a trochu se do té spleti něžných melodií nechat zatáhnout. Minimálně na italské scéně jsou totiž velmi nevídaným jevem a podařilo se jim vytvořit si vlastní tvář v době, kdy je velký hlad po jakékoli originalitě. Pro mě tedy velmi příjemný objev.
|
