Až do loňského roku byl Joe Bonamassa pojmem především na bluesové nebo bluesrockové scéně. Loni se ale všechno změnilo, když vstoupil do společnosti nejvybranější hardrockové smetánky – zpěváka a basisty Glenna Hughese, bubeníka Jasona Bonhama a klávesisty Dereka Sheriniana v superskupině Black Country Communion. Na své kořeny, které mu zajistili světovou proslulost Bonamassa, ale nezapomněl. A proto je tu také zpět s další sólovou deskou „Dust Bowl“. Albem, které se opět nese na vlnách čistokrevného blues rocku.
Prim samozřejmě hraje Bonamassova excelentní kytara. Od prvního tracku „Slow Train“ si tento nástroj bere hlavní slovo a jak to ve správném blues má být, sóluje od začátku skladby do konce. Chvílemi ji přeruší příjemný Bonamassův hlas, ale jinak je vše podřízeno kytaře. Překvapení na sebe nenechá dlouho čekat. Ve třetí skladby „Tennessee Plates“ na vás vedle Bonamassy vyběhne i hlas stařičkého Johna Hiatta, který do skladby vnesl duch starého blues ale i rock n´rollu padesátých let. Následující „The Meaning Of The Blues“ je opět neskutečný gejzír kytarových tónů, kde Bonamassa ukazuje, proč je na bluesové scéně v současnosti a při svém věku třiatřiceti let počítán za jednu z největších ikon.
„Black Lung Heartache“ startuje orientální kytarový motiv, ale skladba se pak rozjede až do hardrockového eposu, kterému chybí už jen blackmoreovský zvuk a klidně by to mohla být jedna z pecek Rainbow z Diovy éry. Když už mluvíme o tom hardrocku, pochopitelně nejšťavnatější rockový kousek je „Heartbreaker“ s hostujícím Glennem Hughesem, Bonamassovým to spoluhráčem z Black Country Communion. Hughes dal skladbě duch starých Deep Purple, ovšem s moderním zvukovým kabátkem je odkaz sedmdesátých let spíše tušený ve feelingu.
A zbytek desky? Ať sáhnete na jakoukoliv věc, buďte si jisti, že se vám dostane kus poctivého muzikantství. Pokud máte rádi blues, budete deskou nadšeni, pokud ne, tak jí odzívete, nebo spíše, po druhé věci vypnete. Já si desku užil. I když se musím přiznat, že více než hodinová stopáž je někdy odpuzující, tady nějak nevadí.
|
