Vaše čtenářské hlasy jsou zkompletovány. Konečný výsledek jednak dosvědčuje váš přehled o (pro někoho už prehistorickém) období devadesátých let a jednak váš dobrý vkus, který dokázal vypíchnout opravdu výjimečné počiny. Finální desítka je zastoupena především interprety hrajícími melodický power metal, zajímavé bylo ovšem sledovat kapely, které se umístily tzv. pod čarou. Ty už protínají celé subžánrové spektrum a jejich kompletní výčet by byl skutečně obsáhlý. Některé z nich byly přitom ve vašich mailech uvedeny vícekrát (ANATHEMA, DEATH, DREAM THEATER, EMPEROR, ICED EARTH, SATYRICON, OBITUARY…), ale do TOP desítky se nedostaly díky tipové roztříštěnosti (o body se podělilo více desek najednou, žádná však s výraznějším odstupem). Jen připomínáme, že první album ve vašich tipech dostalo 10 bodů, druhé 9 bodů atd. Zde nabízíme váš konečný rozsudek:

15. SLAYER - Seasons in the Abyss (1990) .... 37 bodů
14. GRAVE DIGGER - Tunes Of War (1996) ... 46 bodů
13. TRISTANIA - Beyond The Veil (1999) ... 57 bodů
12. METALLICA - Metallica (1991) ... 66 bodů
11. ACCEPT - Objection Overruled (1993) ... 70 bodů


10. GAMMA RAY - Land Of The Free (1995) ... 76 bodů
Desátou příčku jste přisoudili kapele GAMMA RAY a její v pořadí čtvrté řadovce. Není se čemu divit, deska "Land Of The Free" patří mezi nesporné vrcholy "paprskové" tvroby. Všechny zásadní atributy Hansenova rukopisu, v čele s rychlostí, strukturovanou hravostí a silnou melodií, jsou zde prezentovány s maximální kompoziční formou, a jako takové tvoří nezapomenutelný a emotivně mnohdy velmi vypjatý zážitek (viz balada "Afterlife" věnovaná tragicky zesnulému bicmenovi HELLOWEEN, Ingo Schwichtenbergovi).

9. NIGHTWISH - Oceanborn (1998) ... 89 bodů
Jistotu umístění této megapopulární smečky ve finální desítce by předpověděl i ten největší astrologický podfukář. Přestože kotouč "Oceanborn" nakonec nebodoval s tak drtivě očekávanou převahou, mezi ty nejlepší počiny se dostal a (zaslouženě!) tím potvrdil svoji nebeskou povedenost, která neměla na konci devadesátých let obdoby (a v rámci kapely samotné to platí dodnes).

8. HELLOWEEN - Chameleon (1993) ... 97 bodů
První zástupce dýní. "Chameleon" patří obecně mezi nejméně typické album německé kapely, přesto se v žádném případě nejedná o propadák, i když jeho kompoziční variabilitu docení zejména liberálnější posluchačská vrstva. Zde to stačilo na nečekané, o to však milejší osmé místo.

7. TIAMAT - Wildhoney (1994) ... 99 bodů
Do tajů tohoto alba jsem se kdysi pokoušel trpělivě pronikat. Bohužel se to nepovedlo, o slovo jsem tedy musel požádat kolegu Pepsiho: Rok 1994 znamenal pro Tiamat obrovský zlom. Pryč byl původní death metal, se kterým se kapela prezentovala na svých prvních dvou albech. Přerod nastartovaný deskou "Clouds" je zde dotažen do důsledku. O deathu se dá hovořit už jen v minimálních náznacích ("Whatever Tha Hurts" a "Visionaire"), zbytek je zvukomalebná koláž nálad, kde se střídají pinkfloydovské plochy s industriálním lomozem. A nad vším ční geniální instrumentálka "Planets". "Wildhoney" je dílo, po kterém už rock/metalová scéna nebyla nikdy taková, jako dřív.

6. ARAKAIN - Apage Satanas (1998) ... 105 bodů
Šesté místo okupuje jediný zástupce české scény. A kdo jiný by to měl být, než nejlegendárnější metalová kapela naší drobné republiky? ARAKAIN si své fanoušky drží už skoro třicet let, přičemž deska „Apage Satanas“ představuje (minimálně z hitového hlediska) jasný vrchol "brichtovského" období (a pro řadu z vás je tím pádem nejlepší deskou ARAKAINU vůbec).

5. CHROMING ROSE - Louis XIV. (1990) ... 110 bodů
Zde se ujme slova kolega Savapip: Devět speedových hitovek a jeden úlet - geniální vstup na metalovou scénu pro Chroming Rose. Nechci tvrdit, že "Louis XIV." zapříčinil dobový karambol dýňového "Chameleona", ale rychlíci, namlsaní oběma Keepery, jasně viděli, že TO díky Ludvíkovi prostě funguje. Což ostatně potvrzuje i tento výsledek.

4. AC/DC - The Razors Edge (1990) ... 116 bodů
Kdyby jste po mně chtěli, abych našel alespoň deset rozdílů mezi jednotlivými alby této kapely, pravděpodobně bych to nedokázal. Vy se ovšem v dané problematice orientujete evidentně zdatněji a deska "The Razors Edge" od vás byla obdařena skvělým čtvrtým místem.

3. BLIND GUARDIAN - Somewhere Far Beyond (1992) ... 118 bodů
Riffová neurvalost a lehká skladatelská jalovost desek z osmdesátých let (nic proti nim!) se definitivně uklidnila a na nahrávce "Somewhere Far Beyond" už jsme svědky tvůrčího dospění, které se převtělilo do kompozičně navýsost důstojné, a přesto stále melodicky strhující formy. Spolu s "Imaginations from the Other Side" nesporný vrchol této "tolkienovské" party.

2. HELLOWEEN - Better Than Raw (1998) ... 122 bodů
A máme tu dýňovitý oddenek číslo dvě. HELLOWEEN ostatně patří mezi kapely, u kterých jste ve svých tipech uvedli jedno každé album vzniklé v devadesátých letech. Nejvíce hlasů nakonec ukořistil kotouč "Better Than Raw", což je alespoň pro mě velmi překvapivé, ale jak říkaly už naše moudré babičky, proti gustu žádný dišputát. Kompozičně možná nejprogresivnější počin Weikathovic party rezonuje s vaším srdečním tepem do té míry, že ho to vyneslo až na luxusní stříbrnou příčku.

1. JUDAS PRIEST – Painkiller (1990) ... 147 bodů
A zlato si s betonovou jistotou ukořistilo dílo, které vzniklo na samém počátku deváté dekády a jako takové bylo v mnoha ohledech přelomové. Jednak představuje (do té doby) nejtvrdší a zároveň (celkově) nejlepší nahrávku JUDAS PRIEST a jednak znamená vrchol heavy metalu osmdesátých let, když jeho odkazovou štafetu hned vzápětí definitivně převezmou death metalové pracky, a o pár let později (už bez odkazu) komerční grunge. Jako zenitový symbol ovšem působí naprosto dokonale a jen těžko bychom hledali lepšího zástupce. Kompoziční hravost a dravost riffů „Painkillera“ je prostě úchvatná a s přehledem strhává do dnešních dnů. Ještě jednou vám tedy gratulujeme k dobrému vkusu a děkujeme za všechny vaše hlasy!

Výherci originálních CD jsou:

Michal Toman z Třemošné a Miloš Bělka z Poříčí nad Sázavou