Tak už to vypadá, že se americkým veteránům Vicious Rumors u nás poslední tři roky opravdu zalíbilo. Ani na třetím evrovském turné v řadě totiž na rozpisu zastávek nechyběl pražský klub Exit. Je to zhruba půl roku, co se tu Američané ukázali naposled po boku Circle II Circle. Tentokrát byla jejich společnost čistě tuzemská, pro fanoušky melodického metalu ale o nic méně lákavá. Brněnští Eagleheart hráli totiž poprvé po zhruba pěti měsících, které věnovali nahrávání nové desky a i pro kapelu Sebastien to byl první koncert po vydání debutu. A novinku ostatně přiváželi i hlavní hvězdy večera. Pojďme se tedy (s mírným zpožděním) ohlédnout za druhomájovým večerem.
I když teď Eagleheart prodělali menší koncertní pauzu a soustředili se na práci na desce, absolutně nebylo znát, že od pódií odpočívali tak dlouho. Ačkoli tento večer otevírali, pár fanoušků přišlo očividně primárně kvůli nim a i když návštěvnost jako obvykle nestála za moc, kluci nemuseli mít obavy, že nebude krátce po osmé pro koho hrát. Kapela přivezla novou posilu za kytarou, Michala Jankuliaka, a mimo dobře známých skladeb z debutu nám naservírovala i malou ochutnávku novinky, která zněla víc než slibně. Už během jejich setu se začali do sálu trousit členové Vicious Rumors a došlo na první chválu na účet předkapely z jejich úst. Vzájemného muzikantského obdivu bylo ten večer vůbec přehršle. Dalším plusem byl docela slušný zvuk, který nechal hezky vyniknout Vojtův vokál a nerušil zážitek z jeho výškařských exhibicí. Eagleheart jsou dokonale sehraní a mně se ještě nikdy nestalo, že by mě jejich koncertní výkon nadmíru nepotěšil. A tento večer nebyl výjimkou.
Jako druhá v pořadí nastoupila ten večer momentální senzace české melodické scény – pardubičáci Sebastien. I když se může zdát, že se se svým parádním debutovým albem „Tears Of White Roses“ vynořili odnikud, za jejich současným sbíráním vavřínů stojí dlouhá cesta a tvrdá dřina. Taktéž to byl jejich první koncert po návratu ze studia, ale v jejich případě bylo 
vše ještě ztíženo o to, že aktuální sestava má zatím namíle daleko k sehranosti party, která hrála před nimi. Docela mě zajímalo, jak bude deska, která se mi opravdu hodně líbí, znít naživo. Navíc (když když si odmyslíme dva podpůrné ženské vokály) musel zpěvák George zvládnout všechny skladby sám. A já měla předem docela obavy, jestli hlasy hvězdných hostů nebudou chybět až příliš. Obavy se nevyplnily a já můžu s potěšením konstatovat, že Sebastien jsou svůj skvělý materiál schopni důstojně prezentovat i na pódiích. Jen (možná právě v přímém srovnání s Eagleheart) byla znát ta prozatimní nesehranost a místy to trochu skřípalo, ale to je jen otázka času, než se všechno doladí. Pak už nebude co vytýkat, protože prezentovaný materiál nemá chybu. Živého provedení se dočkala většina skladeb debutu – pro mě vévodila hlavně čtveřice „Musee du Satan Rouge“, „Femme Fatale“, „Dorian“ a pomalá „Fields of Chlum“. Nedošlo ale na úplně všechno, zbytek se podle slov frontmana kapela nestihla naučit. A tak zbyl prostor i pro trochu češtiny a zazněla také skladba „Křižáci“ z repertoáru kapely Navar, ze které se Sebastien vyvinuli.
Když srovnám tenhle koncert Vicious Rumors s jejich zastávkou na stejném místě v roce 2009, měla tentokrát kapela tři nesporné výhody. První výhodou byly kvalitní předkapely. Druhou větší návštěvnost (i když ne o tolik, kolik by si zasloužili). A třetí – tou nejpodstatnější – je Brian Allen za mikrofonem. Nový vokalista, který díky novince „Razorback Killers“ mohl své hlasové kvality ukázat už i na desce, je opravdu pro kapelu tou nejlepší volbou a jeho schopnosti se nejvíc projevují právě na živých vystoupeních. Tentokrát ho ještě podpořil zvuk, takže jsme si mohli vychutnávat řezavé výšky, které Brian bez zaváhání sázel jak do vlastních, tak do starších skladeb. Bylo vidět, že do toho dává opravdu všechno a že neofláknul ani jedno zaječení, a to i přesto, že vzduch v klubu byl už solidně ohřátý a Brianovi v jeho koncertním oblečku muselo být docela vedro. Prezentace nové desky proběhla opravdu důkladně – zaznělo hned šest zbrusu nových písní. A stejně jako na desce, i naživo na mě nejvíc zapůsobily „Razorback Blade“ a „Axe to Grind“. Došli i na pár tracků, které se na  setlistu běžně nevyskytují. Velký prostor dostala například deska „Digital Dictator“ z roku 1988, když vedle titulní skladby a tradičních hitů „Lady Took a Chance“ a „Minute to Kill“ zazněly ještě „Worlds & Machines“ a „Out of the Shadows“. Další neočekávanou písní byla „Dust to Dust“, oproti tomu prakticky celá tvorba devadesátých let zůstala opomenuta, stejně jako předposlední deska. Kapela odehrála celý set naplno, působila neúnavně, jednotliví členové se předháněli v pózách a grimasách a kytarová smršť nám nedala ani chvíli vydechnout. Mimochodem je škoda, že Briana nezná Zdeněk Troška. Myslím, že by ho role Lucifera v další pohádce nemohla minout.
Pondělní večer v Exitu ve staré známe společnosti se opět velmi vydařil, ačkoli se opět konal ve velmi komorní atmosféře. České publikum bude mít ale ještě letos možnost svoji reputaci napravit, protože VR si zahrají v Plzni na Metalfestu. Jsem si jistá, že tam už širší publikum zaujmout dokážou a bude se jim chtít k nám vracet i v letech příštích. Protože pokud jim vydrží tahle forma, mají pořád koncertně hodně co nabídnout.
Playlist: Murderball, Razorback Blade, Digital Dictator, Minute to Kill, Out of the Shadows, Dust to Dust, Bloodstained Sunday, Black, Worlds & Machines, Soldiers of the Night, Only Live Twice, Let the Garden Burn, Axe to Grind, Ship of Fools, Lady Took a Chance, Down to the Temple, Hellraiser, Don´t Wait for Me
|
